Koupání kojenců v "kyblíku"

Jde o průsvitnou plastovou nádobu, která se velikostí a tvarem příliš neliší od běžného kýble. Má mírně vypouklé dno, horní okraj je zaoblený se dvěma úchytkami k přenášení a po straně je ukazatel množství vody, které se tam má nalít.

Tummy Tub jsem zašla koupit a nikdy jsem této investice nelitovala (stojí 600 až 800 Kč). Do roka a půl jsme denně synka koupali bez pláče a námahy.

Na začátku jsme si koupací rituál museli promyslet a naučit se zručnosti (to může některé maminky v první fázi odradit). Když se děťátko dává do kyblíku, je potřeba hlídat a stále přidržovat hlavičku, kterou miminko ještě samo nedrží. Hned, jak tělíčko dosedne do kyblíku, musí se přehmátnout na hlavičku a podepřít ji jednou rukou. Druhá ruka je volná k mytí. Měla jsem výhodu, že na koupání manžel vždy přiběhl domů, a tak jeden držel hlavičku a laškoval s Jakoubkem a druhý myl. Po koupání jeden čekal s osuškou v náručí, ten druhý miminko vyndal a položil je do nastavené náruče. Brzy jsem však ztratila obavy a nabyla zručnosti, miminko jsem pak jednou rukou podpírala přes zádíčka až k hlavičce a druhou myla. Koupali jsme ve dřezu v kuchyni, do kyblíku dosáhla hadice od sifonu a vše šlo rychle a bez dlouhých příprav. Navíc bylo v kuchyni vždy nejtepleji a přebalovací pult na dosah, což zamezilo prochladnutí a dlouhé přenášení miminka sem a tam. Jakoubek nám při koupání nikdy neplakal, ani nijak neprotestoval. Jen zpočátku se vždycky rozplakal, když jsme ho z vody vytahovali. Až po nějaké době mi došlo, že je to skoro stejný pláč, jaký jsem zažila u Jakoubka těsně po porodu. Říkali jsme si, že tím, jak kyblík "imituje" dělohu a děťátko je tam ve stejné skrčené poloze, jako bylo u maminky, pevně ohraničeno stěnami, obklopeno teploučkou vodou, vyvolává vyndání z vody ven a následné ochlazení podobné pocity. I tento pláč však po několika dnech zmizel, když jsme Jakoubka rychle zabalili a pohoupali chvilku v náručí.

Někteří lidé se nás ptali, jestli se dá miminko pořádně umýt, když to vypadá, že zabírá celý prostor. V tom problém nikdy nebyl, protože do všech záhybů a faldíků se rodičovská ruka nebo žínka dostane velmi dobře.

Protože voda dítě nadnáší, může mít starší kojenec tendence z kyblíku vstávat. U nás to probíhalo jako další druh zábavy při koupání, který nikdy netrval dlouho, protože ponoření do teploučké vody bylo pro Jakoubka vždy příjemnější než rozverné poskakování.

I když jsem velkým zastáncem koupání v kyblíku, mám i negativní postřehy. Jakoubek se koupal v kyblíku rok a půl a přesun do vaničky či velké vany snášel velmi nelibě. Téměř měsíc se s ním musel koupat jeden z rodičů, aby mu dělal oporu a opticky zmenšil ten nový velký prostor zaplněný vodou. V kyblíku také málokdy dochází k přímému kontaktu vody s obličejem (kromě klasického mytí obličeje žínkou). Ve vaně je pak dítě vyjevené, když si (třeba i samo) cákne do tváře. Myslím, že těmto "neduhům" by šlo předejít, kdyby bylo dítě už kolem roku pomalu zvykáno na vanu, a tím přivykalo i většímu prostoru a intenzivnějšímu kontaktu s vodou.