Uč se dcero moudrou býti aneb školka kazí (???) děti

Původního účelu – tedy pomalého zvykání nesmělého a bázlivého dítěte na dětský kolektiv jsme dosáhli. Jako bonus se nám ta malá potvůrka přiučila dalším, pro život nesporně podstatným věcem:

ZÁŘÍ

Malá netykavka se pomalu rozkoukávala. Naučila se vyplazovat jazyk a jala se novou činnost pilně procvičovat. Nebýt trapně konzervativních rodičů, mohla v tom dnes být opravdu dobrá.

ŘÍJEN

Malá bázlivka si našla prvního ochránce z řad starších chlapců. Na řadu přišlo doplnění slovní zásoby. Obsah nového slova KUVA jí sice zůstal utajen, zato se jej naučila správně skloňovat – ty KUVO jsme slýchávali pravidelně. Nebýt opět trapně útlocitných rodičů, dospěla by jistě i k otázce, co že to ta KUVA vlastně je.

LISTOPAD

Byli jsme na večeři a pokecu s ostatními rodiči. Jsou to velmi fajn lidé, sympatičtí ve všech směrech.

Proces edukace malé pokračuje mílovými kroky. Naučila se „střílet“, používat obrat „dej to sem nebo tě zastřelím“ a otce svého jediného oslovila „ty zmetku“.

Uvažuji o tom, zda i naše rodina nějak obohatila život ostatních školkových dětí. Nejsem si ale jistá čím. Doma nepoužíváme ani „ty vole“. Tak snad jsme mohli zabodovat vztekáním? Nebo trucováním?

P.S. je možné, že tomu věnuji více pozornosti než bych měla. Před chvíli volal švagr a mezi řečí prohodil, že musí svého syna NAUČIT POŘÁDNĚ SE PRÁT – brzy totiž nastoupí do školky. ……..