Velká převýchova

Byla jsem pověřena na dva týdny hlídáním maminčina psa. Odjela jsem do svého rodiště a od maminky balící na dovolenou obdržela spoustu instrukcí. Dodržovat jsem nehodlala hlavně ty, které se týkaly právě psa jménem Fido. V duchu jsem si malovala, jak mu vysvětlím, že vhodná doba na ranní venčení je asi tak v půl deváté. Nevysvětlila. On je zvyklý chodit v šest. A zkuste spát, když vám někdo strká pod deku vlhký čumák a olizuje vám chodidla. O funění do obličeje nemluvě. Takže jsem už po dvou dnech ochotně opouštěla postel, protože čím dřív vypadnu, tím dřív se vrátím.

Taky jsem chtěla zredukovat počet vycházek přes den. Nešlo to. Cokoliv jsem dělala, Fido mě pronásledoval a upřeně mi zíral do obličeje, kdy že vyslovím to kýžené jdeme ven. Totálně mě vydeptal a to natolik, že některé dny měl i o jednu či dvě procházky navíc.

Taky se chodil dívat, jak se koupu. Seděl vedle vany, čumák opřený o okraj a zíral na mě. To jsem ještě snesla. Ale asistenci na WC teda ne. Tím pádem pes přinucený zůstat v předsíni aspoň kňučel a poštěkával. Tvořte něco v takových podmínkách. Měla jsem přichystanou roličku toaletního papíru a když už se to ječení nedalo vydržet, otevřela jsem a papír mrskla po chlupatém narušiteli. Mělo to jediný efekt. Jakmile vrzla klika, Fido odskočil z dostřelu a vesele kvičel i nadále.

Ke konci těch dvou týdnů jsem byla totálně ochočená. Dělala jsem přesně to, co ten neřád chtěl a skoro mi bylo líto, že už pojedu domů.

Pak se přihnala maminka s bratrem, oba opálení a odpočatí. A tu se mi dostalo nepatrného zadostiučinění. Maminka pravila, že se jí ten pes zdá nějaký podezřele klidný a co prý jsem s ním vyváděla. Tak nevím, zkrocení zlé ženy či zlého psa?!? Nejspíš fifty fifty.