Benjo, já ti neustoupím!
Když jsem byla malá školačka, tak kolem 3. třídy, často jsem si dělala úkoly hned po hodině v přestávce, abych je měla hotové a hned po škole mohla jít ven.
To nás Benja, aby nemusel úkoly po vyučování dělat doma, jako zapomene učebnice a sešity ve škole.
Jenže co on neví, že já prostě nepovolím. Takže jsme celá rodina zalezlí do posteli ještě před osmou večerní, aby jsme vstali před rozbřeskem a stihli ty úkoly dopsat před zvoněním.
Zastavila jsem před školou a uliční lampy nám svítily na cestu, budova zamčená a učitelky i družinářky se po chvíli začínaly trousit do zaměstnání. S údivem po nás pokukovali, cože to tam tak brzy děláme.
Pro ty, co to neví, Benjik chodí do soukromé školy v Québecu a školní řád je tam velmi přísný, prostě po budově rodiče ani žáci mimo vyučování courat nesmí. Paní Celine v recepci se nad námi smilovala a nechala mě doběhnout do třídy pro Benjovu učebnici gramatiky a psací sešit. Dělat úkol v budově se už opravdu nesmí, to jsem věděla předem a tak jsem tomu rošťákovi do auta strčila takový stoleček od crayoly. Benjik s vystrčeným jazykem dopisoval své 4 stránky v autě na parkovišti, sešit na klíně. A věřte nebo ne, všechno jsme to měli zvládnuto ještě chvíli před tím, než normálně do školy přijíždíme.
Benjo, vzdej to, já Ti neustoupím!!!
Skok