Rozmarné léto v Čechách II: Voda samá voda

Do Jizery jsme sice ze zásady vlezly, ale byly jsme tam jediné a s námi ještě jeden Američan PSOUN PRÉRIOVÝ , kterého tam přivezla jeho rodina k zaplavání. Nezdálo se nám, že by byl Jizerou nadšen. Ale plavat umí výborně.

Představa, že by si v Čechách našel partnerku a zplodil s ní pár dětiček, které by poddolovávaly české luhy a háje mě moc nepotěšila. Ač je to velmi roztomilý kumpán, nemyslím si, že by byl vhodné domácí zvířátko. Na stáří bývají velmi nevrlí. Ale zdá se, že se lidé ze svých prohřešků vůči přírodě nikdy nepoučí...

V Čechách má také kde kdo nejpodivnější psí rasy, jejichž chování je už v řadě zemí zakázáno jako zbytečné trápení zvířat či z jiných důvodů. I rasy vzácné a nesmyslné: jako jsou pejskové naháči, kteří pak potřebují svetříček i v chladnějším létě...Ale to si nechám na jindy, to už do povídání o vodě nepatří.

Když nám Sv.Petr tak nepřál, nezbylo nám, než se vypravit za vodou do nového českého vynálezu, Aquaparků.

Ten první v Hradci Králové zas tak nový není. Jen jeho nová podoba. Věděli jste, že vlnobití (o kterém má kamarádka Milada, která je z Hradce, pravila, že tam vždycky bylo) je tam opravdu už od roku 1933? Je to dokonce patentovaný vynález jediný svého druhu v Československu.

Tobogany a vířivky jsou ovšem mladšího data. Moderní rekonstrukce nijak nenarušila styl české moderny, ve které byly lázně původně vybudovány v letech, kdy se Hradci Králové říkalo "salon republiky". A pro děti je to v deštivém počasí hotový ráj. Taky jsme si chvíli postáli ve frontě, než jsme se dostali dovnitř, ale stálo to za to. Holky se v něm skutečně vyřádily. Všechen personál byl velmi vstřícný. Plavčíkův klid mě téměř vyváděl z rovnováhy. Je vidět, že souzení za úrazy ještě není v Čechách zvykem. Poletovala jsem za holkama podle vzoru amerických maminek (ale asi jediná). Všichni ostatní byli v klidu, ani nedbali nápisů o zákazech či nebezpečích. Příště se asi raději nechám opečovávat v některém ze salonů (ceny jsou tam velmi slušné) a nechám holky s tátou, ten není tak úzkostlivý a nekazí jim zábavu...

O příjemné restauraci v lázních jsem vám už napsala.

O pár dní později jsme dali na radu, kterou jsme obdrželi kupodivu už od přátel v Americe: Zajet si do Liberce do BABYLONU. Nepodařilo se mi zjistit, kdo celý koplex na místě bývalých továren postavil. (Třeba to někdo z vás ví?)

Celý styl se spojením s kasinem mi poněkud připomíná takové maličké Las Vegas a to já v lásce moc nemám. Ale aquapark samotný je pro děti opravdu paráda. Pokud byste si chtěli skutečně zaplavat, tak na to není. Je to na řádění, blbnutí a také na pěkné intimní chvilky s partnerem (to zas lépe večer bez dětí). Tobogany v několika provedeních a rychlostech, vodotrysky, intimní jeskyně, teplé vířivky (voda teplejší než v Hradci a příjemnější). Je to opravdový zážitek. Můžete výlet spojit i s vynikající zoologickou zahradou, kam vás zdarma odveze starodávná tramvaj. O víkendech mají dokonce slevy na celý den, tak si můžete doopravdy užít. Nebo to spojit s výletem na Ještěd či s prohlídkou města, návštěvou divadla. Liberec se také za poslední léta vyloupl do krásy. Patřil vždycky k mým oblíbeným městům, ale teď je ještě pěknější.

Vodu zevnitř jsme si dali u Zdislaviny studánky na jiném výletě na sever Čech. Vyrazili jsme si tam na zájezd s partou důchodců učitelů z Mladoboleslavska. Nevím s jakými důchodci máte zkušenosti vy (často mívám z příspěvků na Rodině pocit, že jsou to v Čechách nějací příšerní netvorové neustále číhající, jak někomu znepříjemnit život), tihle byli prima. Veselí, podnikaví, vůbec neremcali a byla s nimi legrace. V Jablonném v Podještědí vylezli mnozí i na kostelní věž s více než stovkou schodů, kam by i mnohého mladšího heverem tahal. Vtípky při čepování vody ze studánky, která je na "všechno", by možná přivedly do rozpaků i vás. Můj Vašíček dělal, že neslyší...

Pro nezasvěcené: Zdislavina studánka je pod hradem Lemberkem a místní obyvatelé věří, že je zázračná. Už Zdislava u ní léčila nemocné, kteří za ní přicházeli. I když je to jedna z krajin mého dětství a můj tatínek rád zpívával, jak: Pod Lemberkem na té stráni, to je pěkné milování, o studánce jsem nevěděla. Za časů našeho dětsví byla Zdislava šlechtična s dobrým srdcem, která pomáhala chudým a nemocným (něco jako Bílá paní). Jakási ranná sociální práce. O její svatosti či zázracích se tenkrát nemluvilo. Jen místní lidé si uchovávali tuhle legendu. Dnes je tomu jinak. Zpustošená basilika, ve které je pohřbena, byla opravena, opatruji ji zase dominikáni, znovu se stala poutním místem a po zfilmovaném příběhu je Zdislava dokonce velmi oblíbenou svatou... Její památce je věnována celá jedna prohlídka zámku. Průvodci na Lemberku jsou milí, zapojují děti i dospělé do výkladu, dávají jim hádanky, takže žádná nuda a otrava. Clarissku nejvíc zaujalo neustále zamykání a odmykání komnat svazkem těžkých klíčů. Jeden velmi podobný jsme ji tam na památku koupili, už ho má doma pověšený na zdi.

Abychom neměli té vody málo. Dostali jsme ještě jednu spršku. Sv.Petr na nás vylil pár kýblů vody, (co kýblů, sudů) jednoho odpoledne v Ronově nad Doubravou. Vylil jí tolik, že se maličký Ronov dostal i do zpráv na Nově. Vylil se jim najednou z koryta bezejmenný potůček, který se vlévá do Doubravy kousek za "našima"... A místní obyvatelé a Clarisska měli o dobrodružství postaráno. Bylo to jako takový malý závdavek na to, co nás bude děsit doma.

Déšť nás vyprovázel ještě celou cestu Německem, kde se Clarissce zdál trochu čistší než v Čechách. Pak už jsme jen letěli za sluncem. Ale teď, když už jsou děti ve škole, je prý krásně i Čechách...