Umírající město

Už před lety jsem se vám vyznala z lásky k DIXII . K Hlubokému Jihu a k nádhernému BIG EASY, jehož jméno zní v ústech jeho obyvatel tak sladce : "Noolins"…

"Je to jazz a gospels, přímo tryskající radost ze života, houpací křesla na terasách, dobré jídlo a pití, neuvěřitelné vedro a dusno v létě, bažiny a moře teplé jako kafe. A v posledních letech také kasina.. Mimo Luisiany k němu patří i Alabama a Mississippi, pro některé i kousek Texasu, ale jen opravdu malý kousíček…"

Z mého milovaného DIXII zbylo jen teskné blues a srdcervoucí gospel, místo dětského smíchu pláč, místo voňavého jídla hlad a nesnesitelný zápach rozkladu a smrti…

Dívat se na obrazy zkázy je těžké jistě i pro ty, kteří znají New Orleans jen z vyprávění, z fotek a reportáží. i já jsem vám o něm často s láskou vyprávěla.

O to horší je, když tam někoho máte, když se třesete o jejich život a když víte, o co jde. Jsem jako přikovaná k televizní obrazovce: mám tam děti a spoustu přátel. Znám tam každý kout.

Deep South byl doslova smeten z povrchu zemského. Jak řekl guvernér Mississippi, městečka a vesničky po celé délce jejich pobřeží nejsou "jen" zničeny, ale doslova NEJSOU. Ani trosky nezbyly…Byly odplaveny či smeteny o pár mil do vnitrozemí.

S hrůzou se dívám na cestu přes St.Luis Bay, ze které zůstaly jen sloupy ve vodě, z našeho hotelu zbyly jen základy, kasina jakoby hozená na břeh nějakým zlomyslným obrem, kavárnička, kam jsme chodili na kafe, galerie, kostel…Z toho zbyl jen opuštěný anděl…

Nejvíce hrozných zpráv přichází z New Orleans, ale zasažena byla i Alabama, kde jak si asi pamatujete, žije můj syn Daniel. Fotek a reportáží z Alabamy tolik není, pokud tam zrovna není president nebo Condoleezza Rice (která odtamtud pochází) nebalí symbolicky pytlíky s jídlem.

Ale to je trošku zkreslující. Alabama dostala zásah také, dokonce větší v průběhu bouře než New Orleans. Ale Mobile neleží pod úrovní moře. Vlny a voda sahající do prvních pater domů po pár hodinách odešly…Mnohdy i s domy a vším co jí leželo v cestě.

Moje snacha Tonya, která už viděla nejeden hurikán, řekla, že to bylo nejhorší, co kdy zažila.

Obvykle "to nejhorší" (když jste schovaní v bezpečné části domu, nevíte, zda vám střecha odletí či ne, kdy je přerušen elektrický proud, leje (však jste jistě viděli, jak to vypadá v televizi) trvá tak dvě, tři hodiny. Tentokrát byla bouře tak obrovská v rozsahu, že to trvalo 16 hodin… Opět zůstali s oběma dětmi , jako mnoho jiných rodin (o jejich důvodech jsem už psala). Strom spadl na auto nejen sousedům, ale i jim, vítr polámal stromy, odnesl plot… Elektřina jim nešla téměř týden (a to měli štěstí), na jejich mobil jsem se dovolala až druhý den…

Daniel je zase s Národními Gardami. Rozdávají vodu, jídlo, transportují nemocné. Není s ním řeč. Je to hrůza, říká. Odpovídá jen: Ano! Ne.! Až budu chtít, tak o tom povím, dodává…

Tonya "otevřela" svůj dům od té doby, co má elektřinu, všem příbuzným, kteří jsou na tom hůř (nemají elektřinu a mají malé děti, ztratili dům atd.) Nabídla také útulek dětem, které ztratily rodiče nebo jsou od nich odloučeny…

V Baton Rouge, kde žije také jedna z čtenářek Rodiny, Jitka, je normálně necelých 230.000 obyvatel. V posledních dnech jich přibylo 200.000. Umíte si to představit? Baton Rouge se tak stalo největším městem v Luisianě. Každá škola, každý kostel otevřel své dveře... Ale jsou i lidé, kteří se ozbrojují, staví ploty a touto změnou potěšeni nejsou.

V 60tisícovém Galvestonu, kde žije moje Lejčinka, přibylo tento týden přes deset tisíc lidí , kteří tu našli útulek. Mluví se o dalších 7.000 tisících, kteří by měli být ubytováni na zámořských lodích CARNIVAL CRUISE, které obvykle odplouvají z galvestonského přístavu...Teď tu budou zakotveny a stanou se dočasným domovem pro tisíce utečenců. Přeplněné jsou i útulky pro zvířata. Do většiny hotelů a útulků pro lidi nemohou. Kvůli nim mnozí majitelé nechtěli opustit domov a mnozí nechtějí ani teď..

Od dob občanské války nikdy nedošlo v Americe k takové evakuaci obyvatelstva. Většinou jde o obyvatele New Orleansu , z nichž více než 30 procent vždycky žilo pod hranicí chudoby...

Všechny tři postižené státy patří k nejchudším v Americe i bez tohoto neštěstí. Mají také všechny velmi vysokou kriminalitu, v průměru nejnižší vzdělání a všechno, co s tím souvisí.

Nikdo dnes neví, zda se vystěhovaní lidé budou moci vůbec někdy vrátit. Jen odpumpování vody bude trvat nejméně jeden či dva měsíce. (Poslední odhady jsou 38 dní). BIG EASY je mrtvé město.

Při tom málokterá část Ameriky a málokteré město má nejen pro Američany tak kultovní charakter jako New Orleans. Má krásnou architekturu, svou osobitou kulturu, tradice, svůj jazyk, svou kuchyň, jazz a Mardi Gras...

Čas tady vždycky plynul jinak, než v jiných částech Ameriky. Teď se zastavil…

Tragédie už je zneužívána politicky zprava i zleva i náboženskými fanatiky. Za přírodní katastrofy vždycky někdo mohl : Bůh, sousední vesnice, lidé jiné víry, nebo neschopné vlády :

Jedna z agresivních skupin bojujících proti potratům (Columbia Christia for Life) už na svých webových stránkách zveřejnila porovnání oka hurikánu Katrina a 6 měsíčního zárodku, který jakoby hledí vlevo (tedy na západ v prvních týdnech vývoje). Je to pro ně důkazem, že Bůh chtěl touto bouří zničit toto hříšné město s 5 klinikami, které prováděly v chudých částech New Orleans potraty.

Kritici zleva viní Haleye Barboura, guvernéra státu Mississippi. Prý hrál velmi důležitou roli při odmítnutí Kyotského protokolu o globálním zahřívání atmosféry…a tak za to může, že část jeho státu byla smetena z povrchu zemského…

Katrina otřásla nejen Hlubokým Jihem, ale celými Spojenými Státy. A ještě dlouhou dobu bude otřásat…Já jsem vám chtěla spíš ukázat, že na tom nadměrném plátně téhle americké tragedie jsou i detaily, jak na obrázcích Pietera Brueghla. Hrající si děti, opuštění nemocní, lidé kteří ztratili všechno, slepí i vidoucí. A hlavně i stateční lidé s velkým srdcem a ti nenechají svůj "Noolins" ani Pass Christian či Gulf Port zemřít.