Pohádka: V domě paní Lípy

Malá copatá holčička se podívala přímo do sluníčka a zhluboka se nadechla.

"Jak se ty vůně mění" pomyslela si. Ještě chvíli vnímala teplo sluníčka a potom si poskočila a podzimní počasí pustila z copaté hlavičky. Poskakovala totiž zlatou bránou a dlouhou zlatou ulicí.

Na cestu ji svítil ten nejkrásnější lustr, jaký by si jen mohla přát - sluníčko samo. Zlatou bránu holčičce zapůjčily lípy kloníc k sobě své nádherné košaté hlavy podzimem omalované dožluta.

A zlatá ulice? To je přece listím vystlaná cestička! Co je krásnějšího než hromady žlutooranžového listí!!!

Krok sun krok, krok sun krok, krok sun krok….s každým krokem větší a větší radost v dětské dušičce.

Holčička se znovu koukla do sluníčka a zatočila se v jeho světle.

"Dobrý den, košatý strome! Jak se vám daří? Vaše koruna se krásně zbarvila, ke kterému kadeřníkovi chodíte?" holčička se uklonila mohutné lípě a pohodila copánky.

"Copak, že neodpovídáte? Půjdu k vám na návštěvu a naučím vás mluvit lidskou řečí," pokračovala copatá holčička.

Zaťukala na kmen, ale klepání nebylo moc slyšet. Proto si vymyslela zvonek a do ticha aleje zaznělo cccrrr..

A holčička vstoupila do domu. Měl dveře z trávy a na zemi bláto.

"To je ale nepořádek! Bláto v předsíni," řekla přísně a vzhlédla ke koruně, která se provinile zachvěla.

"Ale to nevadí, paní Lípo. Sednu si sem a budeme si povídat."

Holčička si sedla ke kořeni a opřela hlavičku o chladivý kmen.

"Jsi studená lípo.Trochu tě zahřeju, uvidíš, hned to bude lepší."

Holčička objala strom a bláhově dýchala lípě na kůru.

"Už je to lepší?" zeptala se po chvilce a vzhlédla vzhůru. Listí zašumělo a k uším malé holčičky se snesla děkovná slovíčka:

"Už je to mnohem lepší. A teď si něco přej, copatá princezno!"

Holčička opět zvedla hlavičku a začala přemýšlet. Skrze korunu bylo vidět modré nebe.

"Ten strom je vzácný drahokam, který si tady odložilo sluníčko, aby mohlo pozorovat, jak se krásně třpytí," pomyslela si.

Přeskočila suchou trávu a krok sun krok, krok sun krok poskakovala dál zlatou uličkou. Dávno zapomněla na dům paní Lípy a zlatou bránu. Zavál studený větřík a zima zahnala holčičku do teplého pelíšku k mamince.

A paní Lípa?

Stojí dál a čeká na jinou pohádku.