Švadlenko, dej šátek studánce…

Určitě ji znáte. Jak chodí slepička od čerta k ďáblu, jen aby dostala do zobáčku trochu vody pro svého dusícího se druha.

U nás doma se zaplať Pánbůh nikdo nedusil. Jen se nám rozbil modem. Přesněji řečeno, anténa k modemu. U konektoru se "vyžvejkal" drátek a bylo již zapotřebí výměny.

Připojení k Internetu, jakož i modem sám, byl zakoupen ani ne před rokem u firmy Eurotel. Ač jsem již v minulosti měla pár nepříjemných zkušeností se sháněním v podstatě banálních věcí, jichž by mělo v kapitalistické společnosti býti k mání požehnaně, propadla jsem i nyní bezbřehému naivismu. I když, zas tak úplně bezbřehému ne. Preventivně jsem zavolala na hotline s rafinovaným dotazem, zda ve firemním servisu Eurotelu v Jindřišské ulici bude k dispozici tak tristní věc, jako náhradní anténa k modemu.

"Samozřejmě, pokud ten modem prodáváme, tak ji budeme mít," pravila slečna ve sluchátku. Zaradovala jsem se, neboť jsem krátce předtím měla telefonický hovor s kamarádem, který maloval na zeď různé bubáky, vyprávěje vlastní truchlivý příběh o tom, jak sháněl datový kabel k Nokii.

Neradovala jsem se dlouho. V Jindřišské ulici žádné antény neměli a odkázali mne na značkový servis firmy Siemens na Andělu. Lehce naštvaná jsem odjela do Siemensu.

Zde mi bylo řečeno, že na mechanické poškození se nevztahuje reklamace. No budiž. Zatoužila jsem tedy zakoupit onen díl přímo na místě. A ejhle, co jsem se dozvěděla:

1. tento náhradní díl nemáme
2. pokud vám ho objednáme, bude to stát hodně peněz
3. můžete použít prakticky jakoukoli GSM anténu
4. nejlepší bude dojet si do firmy, která nám zajišťuje užnevímco

"Takže, jestli to správně chápu, tu anténu můžou mít v jakékoli prodejně s mobilními telefony? Třeba i v bazaru?"

"Ano. Můžete použít jakoukoli GSM anténu."

"Ale VY ji nemáte? V servisním středisku firmy, která ten modem VYRÁBÍ?"

"Ne."

Už jsem byla opravdu hodně, hodně moc naštvaná. Ta firma, zajišťující užnevímco, byla v Hostivaři. Jela jsem do Hostivaře. Od konečné tramvaje lán cesty tovární čtvrtí. Třikrát jsem tam volala, aby mne navigovali, neb jsem bloudila - v Hostivaři to neznám. Nakonec jsem firmu našla. I antény měli, dokonce několik druhů. Ta, kterou jsem zakoupila, měří asi deset centimetrů a v krabičce, z níž ji tamní zaměstnanec vytáhl, jich bylo nepočítaně. Nechápala jsem nic. Proč tuhle krabičku nemůžou mít ani u Eurotelu, ani u Siemense? Zabrala by příliš mnoho prostor ve skladu? Mají dohodu s MHD, potažmo s prodejci pohonných látek? Berou od nich procenta za prodané lístky nebo litry benzínu?

Ten dobrý muž, který mi anténu poskytl, na mé všetečné otázky odpověděl, že on netuší, proč to tam nemají, a že nejsem zdaleka první, kdo k nim byl pro anténu poslán.

Celý proces nákupu antény za 208,- Kč mi zabral tři hodiny času, který jsem mohla strávit daleko užitečněji. Musela jsem absolvovat jízdu ze Strašnic do Jindřišské, z Jindřišské k Andělu, od Anděla do Hostivaře a z Hostivaře zpět do Strašnic. Patnáct let po revoluci. V době, kdy si již, na rozdíl od temné totality, můžu na každém rohu koupit metrák banánů, erotické šudlátko nebo drogy, není možné koupit ani u prodejce, ani u výrobce něco tak pitomého, levného a obyčejného, jako je GSM anténa. Proboha, kam to ten kapitalismus spěje?

P.S.: Cestou zpět mi volal onen skeptický kamarád, aby mne informoval o tom, že v lékárně nemají Orthosan, takže se v podstatě není čemu divit.