Na nohách

Tak Martínek konečně okusil, jaké to je postavit se na vlastní nohy. První pokusy byly poněkud krkolomné. Ty nohy nějak tancovaly, různě se ohýbaly a vůbec se je nedařilo uklidnit. Často jsme za ním stáli a snažili se dělat záchranu v případech ohrožení. Nyní už se však Martin vypracoval do takového stádia, kdy si vyleze v podstatě k čemukoliv, zmocní se všech zajímavých předmětů, na které dosáhne (zajímavé jsou všechny, co jsou nové) a většinou je i zanalyzuje pusinkou. Největší analytický zájem je věnován jedlým věcem, jako je třeba jablíčko, rajče a dokonce i citrón mu jednou zachutnal.. V případě, že ho stání u překážky omrzí nebo se objeví zajímavější předmět na zemi, sedá si Martínek opatrně zpomaleně na zem a vydává se na běh po čtyřech.

Nejzajímavější věci v naší domácnosti z Martínkova hlediska jsou seřazeny podle následujícího pořadí:

1) pračka v kuchyni

2) všechny elektrické zásuvky v bytě

3) anténní kabel od televize

4) jakékoliv knížky

5) video v ložnici

Pračka je vhodný objekt. Jednak má skleněná kulatá dvířka, která se dají otvírat a zavírat a jednak je to uvnitř takové lesklé, a tak jednou strčil Martin dovnitř i hlavu. Varik, když to viděl, honem se taky musel podívat, takže rázem byly v pračce hlavy dvě.

Video v ložnici si Martínek velice oblíbil. Nejvíce ho zaujalo světýlko. Nejdřív červené a po zapnutí, které bylo doprovázeno dvojitým pípnutím, protože na videu nebyl nastaven čas, zelené. Martin k videu jednou přilezl a snažil se zmáčknout knoflík s červeným světlem. Chvíli se o to pokoušel rukou, což mu nešlo, tak zkusil nos. Dvakrát, třikrát narazil až video zapípalo a svítila zelená. Od té doby, když je zrovna v ložnici , si chodí zapípat.

Při svých akrobatických toulkách naším bytem si Martínek pořídil první modřinu. To bylo křiku. Říkal při tom něco jako: "Kdo sem postavil tu věc, která mě tak uhodila" ? Takže má teď uprostřed tvářičky fialovou modřinu.

Martínek bude asi horolezec. Maminka ho dala spát do postýlky v ložnici. Když se probudil, nic neřekl, rozhodl se podívat se ven a přelezl nezataženou přední zábranu. Netušili jsme, že to může přelézt (výška asi 30 cm) a od té doby už ji zatahujeme. Naštěstí byla postýlka přiražena těsně k našemu letišti, takže střemhlavý pád (takovým způsoben asi postranici zdolal) nebyl nikterak bolestivý a Martin skončil přímo v peřinách. Další štěstí bylo, že uprostřed letiště ležela knížka a tak se dal Martin do "čtení", kde ho také mamina objevila. Knížka nás zachránila (sama to trochu odnesla) od velkého křiku, protože další pád by tak měkký dopad jistě neměl. Postele.máme docela vysoké a pod nimi již peřinami vystláno není.

A nejnovější přírůstek v pusince - objevila se jednička vpravo nahoře. Teď už to občas bolí, když Martin skousne.