Londýnský most...

Jedna z nejpopulárnejších anglických dětských písniček je hned po A, B, C, D a Twinkel, twinkel Little Star (mají stejnou melodii, všimli jste si?) LONDON BRIDGE IS FALLING DAWN. Nejen pro její půvabnou melodii a historické pozadí, ale hlavně proto, že se zpívá při hře, která je stejná jako naše ZLATÁ BRÁNA. A stejně jako Zlatou bránu ji děti velmi rády hrají. Většina z nich zná jen jednu, nanejvýš dvě její sloky, které se používají při hře. Ale písnička je velmi stará a má slok 18. To proto, že žertovně vypráví celou historii jeho věčného padání... Tedy úplně celou ne. Jeho konec, nebo přesněji jeho nový začátek v ní nenajdete. Dnes totiž stojí Londýnský most na Jezeře HAVASU, ve městě stejného jména, na okraji pouště v Arizoně.

Odpočívá tady po své dlouhé smutné historii věčného padání, požárů, vyvěšovaných hlav popravenců včetně té Olivera Cromwella, znovuvybudovávání a opětného klesání do Temže zachyceného právě v té půvabné písničce.

Nechcete tomu veřit? Ale ano! Je to jeden z takových těch splněných snů amerických milionářů, kteří na to mají...

Když se v roce 1962 ukázalo, že zase jednou Londýnský most padá, přesněji řečeno začíná klesat do Temže, protože nemůže odolat vzrůstajícímu provozu, britská vláda jej tenkrát dala do dražby. Americký milionář Robert McCulloch nabídnul v aukci 2,460.000 dolarů a vyhrál.

Začaly se dělat plány, jak převézt a rekonstruovat most v Arizoně. Most byl rozebrán na jednotlivé kameny. Každý z nich byl označen čtyřmi čísly. První určovalo ze které klenby, druhé v které řadě kamenů a poslední dvě čísla , ve které pozici v řadě byl. Kameny byly naloženy na loď a přepraveny 10.000 mil do přístavu v Long Beach v Kalifornii. Stovky náklaďáků je pak převezly do Arizony. V září 1968 položil tehdejší Lord Mayor (starosta Londýna) Sir Gilbert Inglefield základní kámen ke starému - novému mostu.

Stavební inženýr z anglického Nottinghamu Robert Beresford byl pověřen rekonstrukcí mostu. Měl naštestí k disposici původní plány, které v roce 1824 předložil městu Londýnu jeho poslední stavitel John Rennie.

Rekonstrukce mostu byla dokočena a most uveden do provozu v říjnu 1971.

A teď si tam stojí, na břehu umělého jezera, které vzniklo jako výsledek přehrady pro eletrickou elektrárnu Parker Dam v roce 1938. Za celý rok v tomhle koutě Arizony spadne tak 12 centimetrů srážek (měsíční průměr v Evropě) a zimní teploty se pohybují mezi 5 stupni nad nulou a 28 stupni. To dělá jezero rybářským rájem i v zimě. Jezdí sem lidé i od nás z Kalifornie. Městečko jen s necelými 16.000 obyvateli má tři golfová hřiště, víc než 1.200 hotelových pokojů, výborné restaurace a nákupní střediska, rekreační zařízení pro vodní sporty a rybářský přístav, ale jinak není široko daleko nic... Jen spousta krásných kamenů. Můžete se ovšem prohánět na vodních lyžích pod pravým Londýnským mostem...

My jsme na něm s Clarisskou krmily holuby. Bylo po Vánocích a most byl ještě svátečně vyzdoben. Až na cestě napříč Amerikou po silnici č.10 uvidíte odbočku na Londýnský most, nedejte se strhnout zdravým rozumem, že je to hloupost. Pravý Londýnský most tam opravdu stojí. V celé své kráse.