Dítě je schopné vnímat jen momentální situaci – vy po něm chcete, aby spolklo lžičku sirupu, který chutná odporně.
Občas se každý z nás musí podrobit užívání nejrůznějších léků, kapek, sirupů, čípků nebo si musí nechat píchnout injekci. Je to nepříjemná zkušenost a někdy se jí nevyhneme. Dítěti, kterému je méně než šest nebo sedm let, jen těžko vysvětlíte, že tyto nepříjemnosti jsou „pro jeho dobro“, zvláště pokud má dítě pocit, že mu vlastně nic není. Dítě je schopné vnímat jen momentální situaci – vy po něm chcete, aby spolklo lžičku sirupu, který chutná odporně. Takový úkol vám dítě ani v nejmenším neusnadní. Některé děti nakonec přesvědčíte, jiné se budou vzpouzet a vyvádět, jakmile se k nim někdo (vy nebo lékař) s kapkami nebo injekcí přiblíží. V dítěti může všechno, co vyžaduje zásah do jeho těla, budit opravdovou hrůzu.
Takové scény, které rodiče těžko prožívají a které v nich vyvolávají dokonce pocity viny, se při podávání léku mohou opakovat denně, nebo dokonce několikrát za den. Dítě se brání tak, že sevře zuby, vyplivuje léky, válí se po zemi nebo uteče na druhý konec bytu. Takové jednání se dá ovšem pochopit. Jestliže dítě nechápe, k čemu je naše chování dobré, proč by mělo odevzdaně čekat, až mu dáme kapky do nosu nebo do uší, strčíme mu do pusy pilulku nebo čípek či teploměr do zadečku. Je v pořádku, když si dítě své tělo velmi pečlivě chrání.
Chcete-li sebe i své okolí ušetřit podobných scén, zkuste využít některou z následujících rad.
To znamená, že byste si měli být jisti sami sebou. Nemáte proč se dítěti omlouvat, když mu chcete dát lék. Také na sobě nedejte znát, že podle vás chutná ten sirup pěkně odporně a ten lék že je zase trochu zbytečný. Ukažte dítěti, že léčení je součástí života, nic víc a nic míň.
Léky se vyrábějí většinou v několika provedeních, promluvte si o tom s lékařem. Jestliže dítě špatně snáší čípky, zeptejte se na to, zda není možné podávat tento lék nebo jemu podobný v jiné formě, kterou by dítě snášelo lépe. Pokud se touto radou budete řídit, uvidíte, jak je možné usnadnit léčení jak dítěti, tak také sobě.
Nezapomeňte! Léky nejsou bonbony. Řekněte to dítěti jasně, vysvětlete mu případná nebezpečí, zakažte mu, aby si bralo léky bez vaší přítomnosti, a lékárničku mějte pod zámkem.
Jakmile dítě dokáže samo bez problémů polykat prášky, je jejich podávání mnohem snazší. Proto byste měli dítě naučit, jak na to. Nejprve mu to ukažte sami na sobě: „Podívej, otevřu pusu, vypláznu jazyk, prášek si položím na jazyk, jak to jde nejdál, a polknu velký doušek vody. Když mi prášek zůstane v puse, zkusím to znovu.“ Potom nechte dítě, aby si to zkusilo zatím jen tak bez prášku. Pak to zkuste například s malým kouskem vařené zeleniny, třeba vařené mrkve (musí být zprvu opravdu hodně malý). Postupně to zkoušejte s většími kousky, až se dostanete na velikost pilulky, kterou má dítě spolknout. A hlavně buďte trpěliví, protože některé děti se učí rychleji a jiné zase pomaleji.
Ukázka je z knihy Vaše dítě od 3 do 6 let kterou vydal Portál a kterou koupíte zde.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.