Stinné stránky ráje turistů

Diskuse o ráji na zemi, který se mávnutím, sice ne kouzelného proutku, ale páru tropických větrů a bouří může velmi lehce proměnit v peklo, mi připomněla, že už vám chci dávno napsat o tom, jak se žije maminkám v subtropických oblastech USA a když to trochu zevšeobecníme, všude, kde je v létě vedro na umření. Všude, kam tak rádi jezdíme na dovolenou a vyhříváme si kostičky.

Moje dcera Lea žije , jak víte, na subtropickém ostrově Galveston, o jehož pohnuté histrorii jsem vám už trochu napsala. Během jedné noci v roce 1900 se ze vzkvétajícího přístavního a obchodního města, kterému se říkalo Wall Street Jihu, proměnilo v téměř pustý ostrov.

Při letošních dvou ničivých hurikánech, které zasáhly Floridu a také Alabamu a další státy, se paradoxně stal útočištěm evakuovaných obyvatel z postižených oblastí, protože hurikány to vzaly naštěstí pro galvestoňany trochu víc na východ. Opravdu jen trochu, ale v to těchto případech rozhoduje, zda budete muset utíkat, zda váš dům zůstane stát a jestli budete mít zítra kam hlavu složit.

Lea pracuje v malé zvířecí klinice hned na Brodwayi což je v amerických městech často hlavní třída (pokud se nejmenuje Main Street). Jejich zvířecí útulek je plný psů a koček ekakuovaných z Alabamy a z Floridy. Jejich pánečkové žijí v místních hotelech, které často zvířata neberou. V klimatizovaném útulku maloměstské kliniky je jim dobře a jsou v něm jako “utečenci“ zdarma.

Ano i útulky pro zvířata, často i stáje a větší chovné chlívy či stanice, jsou tady klimatizované.

A tak se dostávám zpátky k tomu, jaký je život maminek s malými dětmi na HLUBOKÉM JIHU. Krátce shrnuto: hodně klimatizovaný. A vůbec to není takové to přehánění, na které turisté často nadávají v jiných částech Ameriky. Je to tu skutečná nezbytnost. Časné jaro , podzim a zima jsou tu krásné a příjemné. Ale léto, které začíná už v květnu, je opravdu neúnosné. Vždycky, když jsem v Galvestonu vylezla z klimatizovaného obchodu ven, zamžily se mi brýle tak, jako když s nimi omylem nakouknete do trouby, kde něco pečete.(Rozdíl v teplotě byl kolem 30 stupňů.)

Miminečko Marco, které se narodilo Lejčince v červnu, bylo zpocené a mokré jako myš, než jsme s ním přešly pár kroků od východu z nemocnice na parkoviště. První dny se s miminkem na procházku nechodí. Ne proto, že by třeba byl vítr nebo bylo 15 stupňů pod nulou , ale protože je 35 až 40 stupňů nad nulou a vlhkost vzduchu je víc než 90 procentní.

Později můžete ven tak ráno kolem páté až šesté (stejně je vedro, ale dá se to chvíli vydržet) nebo navečer po osmé hodině. To zas ale vylézají komáři, takže musíte mít na kočárku dobře utěsněnou síť. Marcův tatínek je specialista na nemoci přenášené komáry, tak musíme mít ještě repelent a každý pupenec je tragedie.

Od počátku hurikánové sezóny sledujete každou větší bouři rodící se v Tichomoří v jejích obměnách od bouře k hurikánu různých kategorií. A vždycky zvažujete, zda zůstávat, když se k vám blíží, či jít a kam. Galveston je spojen s pevninou jediným mostem.

Lea musí uvažovat nejen o miminku, ale i o všech zvířatech. Kde je vezmou s pěti psy, kočkou a miminkem...Mají několik „útulků“ u hodných lidí ve vnitrozemí...

Když je krásně, tak jít s většími dětmi do parku během dne, je skoro nemožné, i když je v nich stín. I ve stínu je kolem 35 stupňů Celsia. Průlezky a skluzavky jsou horké, že se o ně můžete spálit. Ani u bazénu se moc neochladíte. „Nevyhřívaný“ bazén v naší zahradě měl v létě přes den 32-35 stupňů. Skutečně, když ne jako kafe, tedy jistě jako ve vaně. A stejně teplé je zdejší mělké moře. (Nezapomínejte, že je to ten záliv, kde se rodí GOLFSKÝ PROUD, který tak příjemné otepluje evropské počasí).

Vodní hrátky

Přímo na pláži se to dá i přes den vydržet. Děti se doslova bahní v písku u břehu, kde je velmi mělko a téměř žádné vlny. Mexický záliv je, pokud je klidný, jak Talinskej rybník. Jeho voda však není vždycky modravá jako na Floridě. Dno Mexického zálivu je dno „úrodné“. Loví se v něm krevety a v deltě Mississippi říční raci. Jeho písek nepůsobí tak čistě. To ale dětem nevadí, Naopak.

O Velikonocích.

Ovšem s malými dětmi jsou přes poledne na pláži jen nerozumní turisté. Místní už dávno odešli nebo přijdou až navečer. A tak zdejší maminky, když se chtějí ochladit, chodí opravdu s dětmi do nákupních středisek, kde jsou průlezky chladné a bez komárů, kde je korso a dají se pozorovat lidi. Nebo do knihovny či klimatizovaných muzeí, kde si děti mohou na všechno sáhnout. Oblíbená jsou také místa s vodními hrátkami, kde se děti mohou cachtat ve vodě, případně v klimatizovaném akváriu hladit rejnoky nebo jen pozorovat ryby. Je jich v okolí Galvestonu několik.

Clarisska krmí rejnoka v akváriu blízko Galvestonu.

Jak tady žili dříve lidé bez klimatizace si dost dobře neumím představit. Někteří historikové a sociologové se domnívají, že spolu s hnutím za lidská práva, bylo rozšíření klimatizace příčinou návratu průmyslu a obchodu na Jih. A že zastavilo vylidňování obyvatelstva v jižních státech, které trvalo od konce Občanské války až do počátku 60.let minulého století. Někteří nostalgici naříkají, že Jižané dnes místo popíjení limonády na terase před domem, tráví čas v klimatizovaných obchodních střediscích a že je to škoda.

Ale je nesporným faktem, že bez klimatizace by města jako Phoenix, Huston nebo Las Vegas zůstala bezvýznamná ospalá městečka na výspě za přední linií pouště. V roce 1960 mělo klimatizaci doma 10 procent obyvatel (ve 20. a 30.letech se chodilo chladit do kina) v 90. letech mělo celostátně klimatizaci 83 procent domácností. Na Jihu je to téměř 100 procent.

V ráj se Galveston a s ním celý americký Jih promění až zase na podzim. Až skončí hurikánová sezóna, vedra pominou a dá se užívat krásného počasí. Domorodci se koupou tak do října, ale já jsem si to u nich vyzkoušela i v listopadu a dokonce i na Vánoce. Proti našemu Tichému oceánu je to i tehdy jako kafe. Když jste spořiví, vypnete na pár měsíců klimatizaci...Američané ji nechají běžet, pár dní v roce se přepne na topení (obvykle v lednu či v únoru). Od května už zase běží na plné pecky... A začnete sledovat rodící se bouřky a hurikány...