Patálie s dětskými hřišti

Bydlím v místě, kde je dětských hřišť spousta a většinou jsou velmi pěkná. Socialistické kovové prolézačky a klouzačky zmizely a nahradily je krásné, barevné atrakce, celé sestavy z domečků, klouzaček, síťových stěn apod., všechno s plným zábradlím i schůdky, aby se zabránilo riziku pádu, mnohem bezpečnější než jejich předchůdci (když srovnám například klasickou klouzačku, mezi jejímiž stupínky mi syn neustále propadával a nahoře si s oblibou sedal ze strany s nohama do vzduchu, takže já u něj musela stále bdít s rukama nahoře).

Určitě to muselo být pro městskou část (alespoň předpokládám, že to zřizovala městská část) dost drahé.

Ale asi ne všichni mají z hřišť stejnou radost. Už po několika měsících pozoruji destrukci, kterou si pro sebe rozlišuji na "přímou" a "nepřímou". "Přímá" destrukce je úplně prostá. Hračky prostě někdo rozbije, nebo úplně zmizí. Klasickým případem jsou hřiště v Oboře Hvězda. Tam byla vždycky moc příjemná, atypická, dřevěná hřiště. Houpačky vyrobené z klád, jednoduchý dřevěný vláček apod. Vždycky jsme tam hrozně rádi chodili. Jenomže nejdříve někdo utrhl závěsnou houpačku. Smutně visela na jednom řetízku a po týdnu zmizela úplně. Potom zmizela další houpačka. Vzhledem k tomu, že byla vyrobená z klády, jí musel odnést opravdu nějaký silák. Další houpačce zmizely rukojeti. Vrcholem bylo, že někdo ulomil klouzačku a opřel jí o schůdky. Po týdnu zmizela klouzačka úplně. Ve výsledku zbylo na hřišti pouze pískoviště (asi šlo špatně odnést), jedna prolézačka a vláček.

To samé druhé hřiště v Oboře Hvězda. Svého času tam byly tři závěsné houpačky. Dnes ani jedna. Dřevěný domeček, který tam stojí a měl by sloužit dětem, vypadá zevnitř tak podezřele, špinavě a nevábně, že už tam děti vůbec nepouštím, protože mám pocit, že ho zřejmě obývají v noci nějací potřební.

Samozřejmě něco zničí i děti - např. jsem byla sama svědkem toho, jak se na houpačku pro batolata zavěsily tři holky tak desetileté - no samozřejmě nevydržela. Ale moje kamarádka mi říkala, že u nich na hřišti někdo přes noc odnesl pružinové houpačky. Zřejmě je musel nějak vykopat, nebo jestli tam podstavce nechal a jenom je odřezal, ulomil, nevím, prostě byly ráno pryč. A z toho už bych děti nepodezírala. Zřejmě někdo zařizuje pro své ratolesti vlastní hřiště…

Destrukce nepřímá je ještě zákeřnější. Atrakce jsou v úplném pořádku, hřiště vypadá na první pohled krásně. Ovšem na druhý už ne. Například u nás se pod jedním hřištěm usadili bezdomovci. Pod hřištěm je příkrý svah s keři a tam si bezdomovci udělali bydlení. Nemluvím ani o tom, že není nikterak příjemné být třeba sama s dětmi na hřišti a vědět, že za hradbou keřů sedí několik bezdomovců. Houpačky je sice nechávají chladnými, ale zřejmě večer chodí na hřiště posedět na lavičky, takže je tam spousta nedopalků, krabice od vína apod. K pískovišti na takovém hřišti mám potom značnou nedůvěru.

To samé platí o teenagerech, kteří si chodí na hřiště, kde momentálně nikdo není, zakouřit a posedět na lavičkách (pochopitelně na opěradlech). Takže ve výsledku se z cca 10 hřišť dají bezpečně používat tak 3.

Docela by mě zajímalo, jak takovéhle problémy řeší třeba v zahraničí. Jestli jsou tam lidé tak kultivovaní, že prostě nic neničí a nekradou, nebo jestli jsou hřiště jenom v nějakých soukromých areálech a na noc se zamykají, maminky, které žijete v zahraničí, máte nějakou zkušenost?

Já sama jsem s dětmi nikdy v zahraničí nebyla, ale když jsme byli s manželem loni v USA, tak mně přišlo trochu zvláštní, že po prochození téměř celého San Francisca jsme "potkali" asi tři dětská hřiště, většinou prázdná či poloprázdná, ani atrakce tam nebyly moc atraktivní, samé kovové konstrukce, zato byly všude cedule Dospělým bez dětí vstup zakázán. Nejdříve nás napadlo, že je to ochrana proti pedofilům, kteří by si tam mohli vyhlížet potenciální oběti, ale možná, že je to právě na ochranu před různými chuligánskými partami, které by mohly hřiště ničit. Říkala jsem si, že by to bylo možná dobré zavést i u nás, ale otázkou zůstává, jestli by to někdo respektoval… Často vidím, jak lidé venčí psa na trávníku s cedulí "Psům vstup zakázán", a běda, když takovým pejskařům zkusíte něco říct…

Když jsem byla sama malá, bydleli jsme v Holešovicích, a tam bylo snad jedno jediné hřiště zvané vábně "Na jatkách". Mimochodem existuje doposud. A to, pokud mě pamět neklame, mělo jakéhosi správce, který tam celý den dohlížel a na noc pak hřiště zamykal (bylo vždycky obehnané zděným plotem). Možná to by bylo řešení, ovšem je mi jasné, že na to se peníze nikdy nenajdou.

Takže nám asi nezbývá nic jiného, než doufat, že tam, kde je hřiště v trvalé permanenci, snad vydrží relativně nedotčené co nejdéle…