Invazivní meningokokové onemocnění patří k nejnebezpečnějším. Úmrtnost je i přes veškerý pokrok v medicíně stále velmi vysoká, udává se mezi 10 – 15 %.
Při celkovém počtu meningokokových onemocnění v ČR to představuje 10 až 15 zmařených dětských životů ročně.
Na loňské prázdniny bude Markéta vzpomínat jen nerada. Začaly ošklivou autohavárií, kdy maminka i tatínek byli vážně zraněni a Markéta sama přivolávala pomoc. Ke konci července proto ráda odjela na letní tábor. Určitě zapomene na prožitou hrůzu. Po několika dnech se ale všechno změnilo. V neděli večer měla Markéta teplotu a nebylo jí dobře, proto hned v pondělí ráno odjela z tábora domů. Před cestou ještě byla vyšetřena dětským lékařem, jenž doporučil léky proti teplotě a pokud by se stav nezlepšil, další kontrolu na středisku.
Doma bylo Markétě stále hůř, měla horečku, která ani po lécích neklesala, byla unavená, přestávala vnímat okolí. „Mami, mě hrozně bolí hlava,“ to byla v horkém pondělním odpoledni poslední slova, co Markéta řekla. Maminka, po vážném úraze téměř nechodící, zavolala na linku 155.
Na ambulanci v nemocnici v Rakovníku měl službu lékař, který hned pochopil, že Markétě jde o život. Na rukou i nohou se začaly objevovat drobné červené skvrnky, Markéta upadla do bezvědomí. Po nutném základním vyšetření a ošetření lékař hned zavolal do Prahy na dětskou kliniku na Karlově a zorganizoval překlad do Prahy leteckou záchrannou službou.
Na dětské klinice v Praze mezitím probíhaly horečné přípravy. Když Markétu přivezli, bylo možné hned zahájit velmi invazivní léčbu. Připojit Markétu na dýchací přístroj, zavést kanyly do několika žil, kanylu do tepny, odebrat vzorky krve a mozkomíšního moku. A podat celou řadu léků.
Markéta měla štěstí. Po několika dnech se její stav začal zlepšovat, začala dýchat, vnímat okolí, pít, jíst, chodit a zase žít. Přežila a má se dobře. Chodí do školy, může sportovat. Mnoho jiných ale nepřežilo, nebo má po překonání choroby celoživotní následky. Selhání krevního oběhu a srážlivosti krve vedly u některých až k tomu, že byly nutné amputace prstů či transplantace kůže. Častým následkem jsou poruchy smyslových orgánů, zraku či sluchu a psychické problémy.
Neisseria meningitidis, obecně menigokok se jmenuje bakterie, která Markétě a mnoha dalším způsobila velmi těžké celkové onemocnění, které bývá provázeno i zánětem mozku. Meningokoků je několik typů (sérotypů), které se označují velkými písmeny. U nás se vyskytuje onemocnění typem B a C, zcela výjimečně typem A, který má výskyt v severní Africe a Velké Británii. Do roku 2000 v českých zemích převažoval typ B, nyní více než 50 % onemocnění představuje typ C. Oba typy patří mezi bakterie, které vyvolávají tzv. invazivní infekci či invazivní onemocnění.
Invazivní onemocnění znamená, že se infekce oproti neinvazivním onemocněním šíří velice rychle krví do všech tkání organismu, bakterie se velice rychle množí a způsobí pak závažná poškození orgánů.
Úmrtnost je i přes veškerý pokrok v medicíně stále velmi vysoká, udává se mezi 10 – 15 %. Při celkovém počtu meningokokových onemocnění v ČR to představuje 10 až 15 zmařených dětských životů ročně.
Jde o onemocnění, které se vyskytuje v průběhu celého roku, postihuje děti od kojeneckého věku i dospělé. Největší výskyt se udává ve skupině kojenců a dospívajících, tzv. -náctiletých, kde se bohužel v posledních letech počet onemocnění zvyšuje. Většinou onemocní do té doby zdraví jedinci, často jde o děti, které téměř nikdy nebyly nemocné. Zdrojem infekce je nemocný člověk nebo bacilonosič, nákaza se šíří kapénkovou infekcí. Inkubační doba, což je doba mezi nákazou a propuknutím nemoci, je od 1 do 8 dnů.
K rizikovým faktorům pro vznik onemocnění patří především předcházející fyzická námaha či psychická zátěž, pobyt dospívajících mimo domov (např. tábor, brigáda, sportovní soustředění), prochladnutí, pobyt v přeplněných a zakouřených místnostech.
Statistiky udávají i rizikové faktory pro úmrtí na toto onemocnění. Mezi rizikové faktory se řadí hlavně fyzická námaha a pobyt mimo domov spolu s konzumací alkoholu.
První projevy onemocnění mohou připomínat chřipku. Ale závažná, invazivní meningokoková infekce má většinou velice rychlý začátek, často jen několik hodin. Po předcházející zátěži či zcela z plného zdraví se náhle objevuje vysoká horečka, často přes 40°C provázená bolestmi hlavy, někdy zvracením a celkovou nevůlí, schváceností. Stav nemocného se rychle zhoršuje, teplota nereaguje na správně podávaná antipyretika (léky proti teplotě) ani na zábaly. Při vysoké teplotě mívá nemocný studené ruce a nohy. Během hodin se u neléčeného pacienta může rozvinout tzv. septický šok. Nemocný upadá do bezvědomí, selhávají další základní životní funkce, především oběhový systém, následně i dýchání. Porucha krevní srážlivosti vede nejprve k tečkovitým, pak plošným krvácením do kůže. Organismus není schopen udržet krevní tlak, který klesá až ke kritickým hodnotám, prokrvení životně důležitých orgánů není dostatečné a tyto orgány selhávají. V této fázi onemocnění je již malá šance udržet člověka při životě.
Každý dětský pacient, u kterého je i malé podezření na meningokokové onemocnění, by měl být ihned hospitalizován v takové nemocnici, kde je jednotka intenzivní či resuscitační péče pro dětský věk. Léčba musí být zahájena včas, často nelze čekat ani na výsledky základních laboratorních vyšetření. Stav nemocného se může velice rychle zhoršit, a pak o přežití mohou rozhodovat desítky minut. Sami jsme několikrát přijali na naši kliniku dítě, které komunikovalo a spolupracovalo, ale během krátké chvíle se jeho stav zhoršil natolik, že jen rychlá dostupnost specializované resuscitační péče je pomohla zachránit.
Intenzivní péče u této choroby by měla začít již během transportu do nemocnice. Rychlá záchranná služba v nejzávažnějších případech zajistí vstup do žilního řečiště, podá některé léky (např. antibiotika), zahájí umělou plicní ventilaci.
Na nemocničním lůžku intenzivní či resuscitační péče musíme co nejrychleji zajistit základní životní funkce, nejlépe ještě předtím, než se rozvine jejich selhání. Jako první většinou selhává krevní oběh, proto musíme zahájit infúzní léčbu s kontinuálním podáváním několika léků k udržení krevního tlaku. Pokud se objeví dýchací obtíže či porucha vědomí, je nezbytně nutné připojit pacienta k dýchacímu přístroji. Samozřejmostí jsou antibiotika a celá řada dalších, pouze nitrožilně podávaných léků. Současně se zajištěním pacienta provádíme i odběry k vyšetření vnitřního prostředí, krevní srážlivosti a etiologie onemocnění, ne vždy se musí jednat o meningokoka. Pokud to stav nemocného dovolí, provádíme i odběr mozkomíšního moku, protože zánět mozku může prognózu zhoršit, může změnit i některé léčebné kroky.
Léčba takového nemocného je velmi náročná. Nejen finančně, ale i psychicky a fyzicky pro lékaře i sestry. Nejnáročnější je ale vždy pro dítě a jeho rodinu.
Ne každé meningokokové onemocnění má dramatický průběh. Opakovaně mohou být meningokokové bakterie nalezeny na sliznicích horních cest dýchacích člověka, který neonemocní. V takových případech není důvod k panice, není ani důvod k preventivnímu podání antibiotik. Naopak, zbytečné podávání antibiotik vede k nárůstu odolnosti bakterií proti těmto lékům.
Kdy máme pomyslet na invazivní meningokokové onemocnění? Samozřejmě, ne každá vysoká teplota znamená tuto infekci. Ale pokud horečka neklesá po správně podaných lécích proti teplotě, celkový stav nemocného se horší, je velmi vhodné vyhledat lékaře. A jestliže se v tomto stavu objeví i známky krvácení do kůže, je nejlepší volat rychlou záchrannou pomoc přes linku 155!
Prevence proti tzv. invazivnímu onemocnění je jen částečná. Proti typu A a C existují očkovací látky, buď kombinovaná proti oběma typům současně či samostatná proti typu C. Zatím nebyla vyrobena vakcína proti typu B. Očkování proti meningokokům není zařazeno do běžného očkovacího kalendáře, je pouze dobrovolné a hradí si je pacient sám. V případě, že někdo byl v úzkém kontaktu s nemocným, měl by se určitě poradit s lékařem. V těchto případech se většinou doporučuje preventivní přeléčení antibiotiky.
Autorka pracuje na Klinice dětského a dorostového lékařství v Praze 2.
Skok