Ty české záchody

Fakt, že za použití záchodu se musí zaplatit, se jim i Terezce zdál být neskutečně legrační a nelogický, a stalo se to na dlouhou dobu předmětem zábavy.

Byli jsme letos na prázdninach v Čechách a kluci vnímali skutečnost kolem sebe trochu víc, než při naší poslední návštěvě před dvěma lety. Některé jejich postřehy byly až komické - třeba konstatovali, že v Čechách sice lidé moc anglicky neumí, ale většina tvrdí, že se anglicky učí. Možná nebyli sami, kdo vnímal známé věci jinak. Já sama mám už asi děravou pamět a zapomínám, třeba - jak šplhají ceny. Vzala jsem děti do cukrárny na zmrzlinu, v kapse jsem měla padesátikorunu a měla jsem pocit, že za to si koupíme cukrárnu celou. Vyšlo nám to přesně na tři kornoutky a mně dodatečně došlo, že zmrzlina za dvě koruny definitivně patří historii.

Podobně je to s veřejnými záchody. Mám sice zafixované, že veřejná WC nejsou zadarmo a nevynikají čistotou (klasické maminčino z dětství: "Na nic tam nesahej a hlavně si nesedej!"), ale nějak jsem si odvykla. Zapomněla jsem, jak ponižující je odmotávat si při placení předem toaletní papír, případně brát si trapně miniaturní kousek už připravený a utržený, pánové navíc musí veřejně hlásit svůj důvod návštěvy, protože cena za použití pisoáru a kabinky je různá, zapomněla jsem, že tekoucí voda, mýdlo, zrcadlo a něco čistého na utření rukou nemusí být samozřejmostí, a to si ani téměř netroufám zmiňovat takový přepych jako jsou přebalovací pulty pro miminka a věšáky na odložení kabátu. A hlavně - zapomněla jsem, JAK špinavé veřejné WC může být. Záhadou pro mě zůstavá ona cena. Je to takový kocourkovský systém - ja platím mzdu pro člověka, který tam bude sedět u vchodu a vybírat peníze, případně trhat toaletní papír na miniaturní čtverečky, tedy nula od nuly pojde, já z toho žádný užitek nemám a zřizovatel také ne. Uklízet záchody už dotyčná osoba nestíhá, to by to tam totiž vypadalo jinak. Kdyby se poplatek vybíral automatem, třeba by se časem získala dostatečná částka na takový luxus, jako je toaletní papír v každé kabince, co já vím…

Překvapilo nás vstupné 300 korun při návštěvě katedrály Sv. Víta, ale chápali jsme to, udržování památek je nákladné. Překvapil nás párek v rohlíku na Pražském hradě za 50 korun, ale chápali jsme to, člověk platí za lokalitu. Ale proč platit za službu, která je tak nekvalitní? Jen proto, že člověk prakticky nemá možnost ji odmítnout a jít ke konkurenci, protože konkurence neexistuje?

Nejsem veliký cestovatel, ale v té části světa, kterou jsem poznala, patří funkční a čisté sociální zařízení mezi samozřejmosti, za které se neplatí. Můžete právem namítnout, že platí, protože i sem jdou peníze z daní. Ano, ale jsou to daně smysluplně využité na rozdíl třeba od jiných položek. Jestli je jedna věc, kterou jsem si jako rodič zafixovala, tak je to skutečnost, že když dítě řekne, že potřebuje teď na záchod, tak opravdu potřebuje TEĎ. A je příjemné vědět, že až ta potřeba "TEĎ" nastane, nebude z toho problém. Oceňuji třeba i to, že součástí prostor veřejných záchodů jsou v Severní Americe i picí fontánky (ty ostatně najdete i na chodbách vetšiny veřejných budov a v parcích) a nebo skutečnost, že čím dál častěji místo klasických dělení "Páni" a "Dámy" nacházím dělení trojí "Páni", "Dámy" a "Rodiny", což řeší moje časté dilema - vzít kluky s sebou na dámské WC (čemuž se oba brání) a nebo nervózně prešlapávat před "Pány", odpočítávat na hodinkách každou minutu a podezíravě studovat tváře všech mužů, kteří vcházejí a vycházejí.

Praha je nádherná. To není fráze ani věta opsaná z turistických průvodců. Je to skutečnost. S ódami na krásu Prahy se setkávám prakticky pokaždé, když se při seznamování zmíním o tom, odkud pocházím. Když mě letos vezl můj brácha z letiště k nám dolů na jih, na vltavském nábřeží se mě tak z legrace zeptal: "Nezamáčkneš slzu, když zase vidíš Prahu?" A vůbec nečekal vážnou odpověď: "Zamáčknu…". Praha žije cestovním ruchem, spousta věcí se vylepšila, s potěšením si procházím známá místa, i na Karlově mostě se už neprodávají tak strašné kýče jako ještě před několika lety, ale ty záchody……ty nám určitě dělají ostudu. Byli jsme svědky toho, jak dva cizinci s protaženými obličeji odcházeli od záchodků na Staroměstské radnici se slovy "tady se taky platí". Věřím tomu, že nejde o onu pětikorunu (vždyť je to jen několik centů), ale o samotný princip a o všechna ta "překvapení", která se nacházejí uvnitř. Není to škoda?