Jižní Kalifornie v plamenech

Smutná čísla statistik mluví za sebe. Už shořelo na padrť víc než 900 domů, dalších 30 tisíc je ohroženo. Zahynulo nejmíň 13 lidí. Než vyprávění dopíšu a pošlu, bude to asi víc.

Poslední smutný rekord z takovýchto ohňů vyschlých porostů a lesů není tak dávný. V roce 1991 při požáru kolem Oakland hills v oblasti Almeda zahynulo 25 lidí. Území zasažené ohněm v Jižní Kalifornii má 400 000 akrů, což je přes 980 čtverečních kilometrů. Srovnejte si to s velikostí Čech.

Už jsem vám několikrát napsala o tom, že když na podzim začnou foukat suché větry z pouště, Svatoanenské, často dochází u nás k požárům. O některých jsem vám už napsala. Jak Simona ve Falbruku balila s dětmi hračky, jak vypadá taková krajina, když jí prošel ohnivý jazyk.

V článku O Faustovi v každém z nás , jsem zase popisovala, jak takové katastrofické situace Američané řeší a o organisaci FEMA. Tentokrát jsme na její pomoc zralí u nás v Jižní Kalifornii. Stále ještě uřadující guvernér Gray Davis už požádal presidenta Bushe, aby vyhlásil čtyři nejhůř postižené části státu za oblast katastrofy, aby mohly doufat ve federální pomoc při obnovování života ve svých obcích.

Santa Anna větry přichazejí pravidelně každý rok. Jindy dříve, jindy později. Protože se větry ženou rychlostí přes 60 až 90 kilometrů za hodinu a nesou s sebou vedra mezi 28 až 34 stupni Celsia: což je o 10 procent větší vedro než normální teploty v tomto ročním období, přinášejí s sebou obvykle i požáry v přírodě. Každý rok shoří velké úseky vegetace a lesů, ale aby v takovém rozsahu jako letos pohltily i obydlené oblasti, zakously se v takové míře do města jako tenhle, to už normální není..

Okamžitá reakce lidí, snaha pomoct, solidarita, statečnost a dobře organisované zachranné práce mne vždycky znovu překvapí.

Abyste si mohli představit, jaký je rozsah takové katastrofy, přidám vám pár suchých fakt.

V San Diegu a okolí jsou zavřeny všechny školy a úřady. Většina dálnic je také uzavřena. Do San Diega nelétají letadla, protože dým kolem centra města, v jehož blízkosti letiště je, znemožňuje přistávání. Plánované finálové utkání amerického fotbalu mezi Charges a Delfíny, které se mělo hrát na našem Oualcommově stadinu, se bude hrát v Arizoně. Ze stadiónu je totiž obrovský útulek pro evakuované občany, kteří nemají kam jít. Spalo jich tam dnes v noci několik tisíc.

Z dostihové dráhy a pouťových areálů v luxusním Del Mar je zase útulek pro zviřata. Vyprávěla jsem vám přece, jak zemědělská je oblast kolem San Diega. Práve v těch místech, kde jsou farmy, nejvíc hoří. Mnohým těm koňům, krávám a prasatům, které jsme o pouti s Clarisskou obdivovali, shořela střecha nad hlavou. Nebo jsou natolik ohroženi, že se musí evakuovat. Ale kdo vás vezme se zviřaty? Sem se mohou uchýlit i psi a kočky, které jejich vlastníci nemohou vzít do jiných útulků.

Naše Karlovy Vary (Carlsbad) jsou naštěstí mnohem víc na severu a hned na pobřeží. My zatím ohněm ohroženi nijak nejsme. Ale i u nás je jakoby zataženo, kouř se táhne z mnoha směrů, podle síly a cesty větrů. Všude je drobný popílek. Pálí nás oči, nos a dýchací cesty. Děti jsou dnes sice ve škole, ale nesmějí si hrát venku, zítra se uvidí. A to jsme od ohňů vzdáleni mezi 30 a 60 kilometry. Kde jsou lidé blíž, je to horší.

Je možné, že budou výpadky ekektrického proudu. V některýh oblastech už jsou, musíme šetřit proudem, vodou a dole ve městě je i nedostatek benzínu...

Tak než jsem svoje vyprávění dokončila, řekli mi ve škole při vyzvedávání Clarissky, že i naše škola bude zavřená. Na jak dlouho se ukáže. Máme zůstat v kontaktu přes internet a prostřednictvím rádia a televize...

Několik dalších přátel se muselo evakuovat. Jedna kolegyně se dověděla, že dům, kde bydlela ješte minulý rok, shořel s domy několika dalších sousedů. Jiní přátele se vrátili domů, odkud museli včera utéct, hořelo už u nich v zahradě. Dům stojí. Sousedi jim ho uhasili...

U Petry, kterou znáte z vypravění o českém domečku, našlo útulek pár českých rodin z okolních usedlostí.

U center červeného kříže jsou fronty postižených, ale i fronty pomocníků, kteří nabízejí pomoc. Ubytování, jídlo, jídlo pro zvířata, dárcové krve, cokoli, co je třeba.

Dívám se v přenosech do tváří statečných lidí, kteří ztratili během několika hodin všechno, a jdou pomoci těm, komu se ještě pomoci dá.

Ne, neříkejte mi, že Američané jsou na to zvyklí...jak jsem už také slyšela! Na neštěstí se nikdy nedá zvyknout. Ztráta není lehčí, když už přišla po několikáté. Jen se možná naučíme, jak se s ní vyrovnat. Naučíme se, jak příště líp stavět, chránit domy a jak si navzájem pomáhat. To Američany zdejší nevypočitatelná divoká příroda naučila dobře...