tisk-hlavicka

Můj porodní příběh

17.10.2003 Pavlína 120 názorů

Bylo to před více než rokem. Čekala jsem své první, vytoužené dítě.

Vzhledem k tomu, že jsem podstoupila léčbu neplodnosti, bylo těhotenství klasifikováno jako rizikové. Já jsem ho ale jako rizikové příliš nepociťovala, no na začátku mě sice trápily ranní nevolnosti, ale pak se vše upravilo a já se cítila šťastná, spokojená a ve skvělé kondici. Vařila jsem si doma samá dobrá jídla, chodila na dlouhé procházky, nakupovala výbavičku. Bylo jaro, všude voněly šeříky a já úplně cítila rodící se život.

Šla jsem rozkvetlou ulicí na běžnou těhotenskou prohlídku. Kalendář mi ukazoval 28. týden těhotenství a já se těšila, jak zase uslyším prostřednictvím paní doktorky a jejího kouzelného přístroje srdíčko svého miminka. Do té mé radostné a povznesené nálady ale najednou udeřila jako blesk ta slova: "Musíte do nemocnice. Děložní hrdlo se otvírá a hrozí předčasný porod.". Vzpomínám si, jak jsem čekala na sanitku a po tvářích mi tekly slzy. Sanitka mě vyložila v nemocnici na gynekologické ambulanci. Bylo poledne. Nikde nikdo. Ani nevím, jak dlouho jsem na té chodbě čekala, než přišla lékařka, která mě vyšetřila a sepsala "příjem". Nejdříve se rozhodovala, jestli mi udělají "cerklage" (laicky zašití otevřeného děložního hrdla), ale nakonec zvolila "tokolýzu" (tabletky proti předčasným stahům). Pak mě "zalepila do obálky" a poslala na lůžkové oddělení, které se nachází v jiné části nemocničního areálu. A tak jsem bloudila mezi budovami a hledala tu správnou. Konečně! Odevzdala jsem svou obálku sestře a ta mi řekla, ať se posadím na chodbě. Seděla jsem tu ještě další dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že jsem ve svém životě ještě nikdy nebyla v nemocnici, byla jsem vyplašená jako zajíc. Navíc jsem se bála o mimi. "Když mě sem vezla sanitka, tak to asi musí být vážné," říkala jsem si. "A já tu teď sedím a nic se neděje." Mezitím mi sestra přinesla jakési dvě tabletky se slovy: "Máte to čím zapít?" "Co to je?" zajímalo mě. "To máte v kartě," byla se mnou hned hotová. "Jo, za chvíli se uvolní pokoj." Tak jsem se konečně ocitla na pokoji. Šest lůžek, nějaké babičky, pár holek. Sestra mi podala ramínko se slovy: "Svlékněte si všechno a věci dejte na ramínko, zamknu vám to do skříně na chodbě", a odešla. "Ale já nemám košili!" chtěla jsem za ní volat, ale už byla pryč. A tak jsem stála u postele, po tvářích mi tekly slzy. Sáhla jsem si na břicho. Mimi začalo škytat. Nakonec jsem košili dostala, k večeři snědla krupicovou kaši, i když se mi z ní zvedal žaludek, ale měla jsem hlad. Vždyť jsem od rána nejedla… A přečkala jsem i první noc. Ráno v 5:50 mě něco vzbudilo. Sestra mi odebírala krev a měřila tlak. Netušila jsem, co se děje. Kolem všichni spali. Pak ještě na záchod a moč do kelímku. A pak teploměr. Ten už jsme dostávaly všechny. A znovu příděl tabletek. "Jo a v devět jdete na ultrazvuk," oznamovala sestra sklepávajíc můj teploměr. Tak jsem šla, vlastně jela výtahem do suterénu. V ruce svou kartu zalepenou do obálky. Ve výtahu jsem obálku rozlepila a kartu otevřela. První, co mě zaujalo byla "medikace": partusisten po šesti hodinách, isoptin 3x 1 tbl., diazepam 3x 1 tbl. Výtah zastavil. Na chodbě stál nějaký lékař. Rychle jsem zaklapla desky. "Cože?" Proč mi dávají diazepam?", divila jsem se. To je přece sedativum. Divit jsem se ovšem nepřestala celý svůj pobyt v této tehdy ještě okresní nemocnici. To, když mi na otázku diazepamu, řekli pouze, že je to standardní postup. Pak, když jsem si v kartě (opět tajně) přečetla, že mám dráždivou děloha a na ultrazvuku mi doktor půl hodiny projížděl břicho a ukazoval jakési medičce, jak se měří průtok krve pupeční šňůrou, ač jsem zjištění tohoto údaje neměla vůbec vyžádáno. Dále jsem se divila, když jsem se své lékařky ptala na krevní obraz kvůli železu, kterého jsem měla na začátku těhotenství málo a brala ho, a tady mi řekli, vše je Ok. A večer přišla sestra s jednou tabletkou navíc. "Co je to?" ptala jsem se. "Železo", zněla odpověď. "Ale to já mám v pořádku", bránila jsem se. Sestra se tedy odešla zeptat, vrátila se a důvěrně mi sdělila, že se paní doktorka koukla do jiné karty, když mi říkala, že to mám dobrý. "Jo a tady máte ještě antibiotikum, paní doktorka zjistila, že máte podle rozboru moči zánět močového měchýře." To už jsem nestíhala. Nakonec přišla sama lékařka a zeptala se: "Cévkovali vás?" "Co to je?" ptala jsem se. "Odběr moči." "Ale já dostala kelímek." "Aha, tak proto možná ty bakterie. Tak vás zítra vycévkujeme a ty antibiotika zatím neberte." Za hodinu přišla sestra s antibiotiky na tácku. "Paní doktorka se rozmyslela, vezměte to, preventivně." A tak mi přibyla další tabletka. Ještě, že jsem alespoň ty diazepamy strkala do šuplíku. Za celý svůj život jsem nesnědla tolik prášků jako v tomto těhotenství.

A přišlo ještě další divení. O víkendu měl službu jiný lékař. Vysadil mi isoptin se slovy, že je to stejně na nic a přidal diazepam. Snad proto, že jsem se hodně vyptávala.

Jediné, co mě v té době drželo nad vodou (kromě podpory manžela a rodiny), byla navázaná nová přátelství. Ležela jsem na pokoji, kde také čekaly holky na potrat (vzhledem ke špatně se vyvíjejícímu těhotenství). Vyslechla jsem tu několik životních příběhů….Třeba jedna z mých spolupacientek se marně snažila několik let otěhotnět, absolvovala dokonce umělé oplodnění. Bezvýsledně. A pak se to povedlo. Přirozeně otěhotněla, ale v 6. týdnu začala krvácet. A tak tu ležela se mnou. Doktorům se nějak nezdál její ultrazvuk, čekala tedy týden na další. Milá, inteligentní dívka. Také ona se divila. Třeba když se jí doktor o vizitě ptal: "Krvácíte ještě?" "Ne", odpověděla. "Pohyby cítíte?" Zděšeně zvedla hlavu: "Proboha, vždyť to má 6 milimetrů…!" Její ultrazvuk za týden opět nevzbudil nadšení lékařů. Zdálo se jim "to nějak malé". Druhý den měla jít na "zákrok". Plakala. Probíraly jsme všechno znovu a znovu. Nakonec se rozhodla. Podepsala revers s tím, že se nechá vyšetřit ještě někde jinde. Jen tak na okraj. Má zdravé dítě, všechno dobře dopadlo.

Také mě čekal další ultrazvuk, tentokrát mi mou dráždivou dělohu projížděl doktor, který zaskakoval za dovolenou. Nějak tam stále nemohl objevit, co potřeboval a pak už mě to dost bolelo. Po měsíci stráveném v nemocnici jsem byla unavená, nevyspalá (na šestilůžkovém pokoji vždy minimálně dvě spolubydlící chrápou) a měla jsem hlad. Místo abych v posledním trimestru přibírala, zhubla jsem 3 kila. Nad tím se pozastavila i má lékařka. Paradoxně jsem si potřebovala odpočinout, a tak jsem prosila, aby mě pustili alespoň na víkend domů. A povedlo se. Doma jsem se najedla, vyspala a v neděli šupajdila zpátky. Spolubydlící mě nepoznávaly. Z povadlé bledulky mě dva dny doma proměnily v rozkvetlou růžičku. Přes týden jsem tu ovšem zas notně povadla. Navíc se mi zhoršily jaterní testy a tabletek jsem už měla plnou misku. Na játra mi přibyl flavobion, esentialli a transmetil. Přes mobil a internet mi manžel zjišťoval, co je to zač. A i když jsem vše poctivě polykala, doktorům se moje jaterní testy stále nelíbily. A tak mě zřízenec vezl na pojízdném křesle na infekční oddělení, aby mě tu vyšetřili. Strávila jsem dvě hodiny v županu v čekárně plné "infekčních" pacientů, až mi pan doktor řekl, že se jedná o těhotenskou hepatopatii a že se to po porodu srovná.

Byla jsem unavená čím dál víc. Zoufale jsem se potřebovala vyspat, a tak jsem zkusila znovu propustku na víkend. Pustili mě. Ale nejdřív ještě odběr moči cévkováním. Zažila jsem to poprvé v životě, navíc se sestřičce nějak nedařilo. Krvácela jsem. A celkem dost. Řekli mi, že je to normální. Už mi to bylo jedno. Hlavně, že půjdu domů. Netušila jsem tehdy, že na postel svého "šestilůžáku" se už nevrátím. V sobotu večer mi doma praskla voda. Jelo se do porodnice.

V porodnici mě napojili na kapačku s Partusistenem (nikdo mi neřekl proč) a odvezli mě na pokoj. Celou noc jsem ležela "v kaluži" a strašně moc se bála. Druhý den ráno přišla doktorka a řekla mi, že budu rodit a odešla. V deset hodin se objevila znovu a prý že už jsem otevřená a mám si jít na porodní sál. Sotva jsem stačila zavolat manželovi. Dorazil za 15 minut, to už jsem ležela v jakési ordinaci, kde mě porodní asistentky napojily na monitor, řekly, že mám vždycky, až přijde bolest, tlačit a odešly. Já jsem bolest nijak zvlášť necítila, tak jsem se dívala na monitor a vždycky, když tam byl kopeček, zatlačila jsem. Za nějakou dobu se přišla asistentka podívat, prý rotuje hlavička, přetočila mě na bok a znovu jsem měla tlačit a zas odešla. Když o tom tak přemýšlým, možná kdybych byla doma, vyšlo by to nastejno. Manžel mi nasadil tlusté ponožky a znovu jsem se do toho opřela a posunula se, aby dítě náhodou nespadlo na zem. Pak jsem se raději přetočila na všechny čtyři, tak jsem měla víc síly a tlačení mi šlo líp. Ale to zas přišla "kouknout" doktorka a prý šup na záda, protože už to bude. Pak mě nastřihla, zatlačila jsem a bylo to. Maličký se narodil. A hned byl pryč. Bylo za pět minut poledne. Přinesli ho až po nějaké době se sdělením, že váží 2,85 kg a měří 50 cm. (Podotýkám, že já v době porodu vážila 50 kg při výšce 158 cm). Ukázali mi ho a hned s ním byli pryč. A zatím mě paní doktorka dole vyšívala kytičky. Teprve tohle mě bolelo. Pak jsem musela dvě hodiny ležet na sále. Čekala jsem, že mi malého přinesou na přiložení, ale nikdo nešel. Po dvou hodinách se objevila asistentka, že si mám seskočit a šla se mnou do sprchy. Točila se mi hlava. Říkala jsem si, že to bude asi hlady. Šla jsem na pokoj, dostala oběd a pak mě sestřička vzala na prohlídku oddělení, ukazovala mi nástěnky a vůbec, kde co je. Zase se mi točila hlava, ale myslela jsem si, že je to normální. Chtěla jsem hlavně vidět své dítě. Vzhledem k tomu, že bylo narozené ve 34. týdnu, bylo na novorozeneckém oddělení pro nedonošené děti, v inkubátoru. Prý pro jistotu. Zítra ho vyndají a zkusí se přiložit. Byla jsem vlastně docela spokojená. Jen kdyby se mi pořád netočila ta hlava. A kdyby ta cesta z novorozeneckého na můj šestilůžák nebyla tak strašně dlouhá z jednoho konce chodby na druhý. Bylo půl čtvrté a docela se mi chtělo spát. Mé spolubydlící už měly svá mimi u sebe a tak jsem po očku sledovala kojení a těšila se. Po večeři jsem šla do sprchy a pak už mám všechno jako v mlze. Asi jsem zkolabovala. Pak přišel doktor. Vím jen, že mi vynadal, že jsem jedla. No on asi nikdy nerodil, tak neví, že má člověk (teda ženská) po porodu hlad. Pak mě vezli na sál. Prý revize děložní dutiny. Narkóza. Vzpomínám si jen, jak mi doktor řekl, že to nebude mít vliv na kojení. Kojení prý záleží jen na ochotě matky kojit, narkóza na to nemá vliv. Nemohu říct, že bych se uklidnila... Zvlášť když jsem se po narkóze probudila bolestí a s jakýmsi podivným vývodem zdola. V kapačce se mi střídal Zinnat s Metrodinazolem. Myslím, že jsem byla vyděšená, ale ve skutečném šoku jsem byla až ve chvíli, kdy přišla dětská doktorka a prý že s Metrodinazolem kojit nemůžu, takže žádné přiložení nebude. A tak jsem ležela, z kapačky kapal do mých žil ten jed, u postele mi visela skleněná "kabelka" a kolem mě pět maminek kojilo své děti. Když se mi třetí den nalila prsa, uprosila jsem vysazení metrodinazolu. Dětská ale trvala ještě na jednodenní pauze. A tak jsem zkoušela odstříkávat. Moc mi to nešlo a nebyl, kdo by poradil. Jedna sestřička na celé oddělení, kde nás bylo asi třicet mamin, sotva stíhala ustlat a rozdat teploměry, byly prázdniny... Konečně nastal den D, kdy jsem byla "čistá" a mé dítě mi mohlo být přiloženo. Jenže brouček dostal žloutenku a šel pod "sluníčko". Nebyla živá síla, která by ho vzbudila, aby se přisál. Seděla jsem na plastové židličce X-krát za den, po zádech a po stehnech mi stékaly krůpěje potu a snažila jsem se, leč marně. O plast jen cinkala má skleněná baňka, téměř do půlky plná a žádné spokojené mlaskání se neozývalo. A pokaždé jsem hlásila. Nepřisál se. Znovu a znovu. Přisál? Nepřisál. Přisál? Nepřisál... To už mi jakýsi doktor vyndal stehy, že předčasně jsem se dozvěděla až za pár dní, kdy se mi celá hráz rozpadla. A pak mě obkládali rivanolem, oplachovali hypermangánem, mazali granulační mastí až se nakonec rozhodli pro nové šití v další narkóze. A mezi tím: Přisál? Nepřisál... Pak mě pár dní drželi o hladu, protože se stále rozhodovali, jestli už ten den půjdu na výkon nebo až ten další. Nakonec jsem se dočkala, ořezali vygranulované plochy ostrou lžičkou dokrvava a pak znovu sešili (tajně přečteno z dokumentace). No, to už jsem bolestí nemohla ani odstříkávat. Jo, porod takhle nebolel. Říkala jsem si, že jsem musela v minulém životě udělat něco hodně špatného. To už jsem jen brečela a mléko se úplně ztratilo. Malý dostal lahvičku. Postupně jsem se uklidnila. Krmení savičkou nám šlo, pominu-li skutečnost, že jsem nemohla sedět...

A to je celý můj "porodní" příběh. Happy end se přece jen koná, protože mám zdravé, krásné, hodné dítě. Když se na mě podívá těma svýma krásnýma, široce otevřenýma očima, říkám si: "Ať bylo, co bylo, stálo to za to!!!"

Názory k článku (120 názorů)
Otřes! Gerlinda 17.10.2003 10:12
hrůza Mirka 17.10.2003 10:52
*Proboha!! VeronikaVeronika 17.10.2003 11:52
**Re: Proboha!! Peg 17.10.2003 12:14
*Pavlinko, napis, kde. zuzi 20.10.2003 11:47
**Re: Pavlinko, napis, kde. miška 10.11.2003 22:16
Muj pribeh Martina z Brna 17.10.2003 12:19
*Brno: Obilni trh nebo Bohunice? vahavka 20.10.2003 16:41
**Re: Brno: Obilni trh nebo Bohunice? Eva dvě děti2 a 6 let 23.10.2003 0:5
***Re: Brno: Obilni trh nebo Bohunice... hrosan 23.10.2003 18:59
*Re: Muj pribeh hannahs 11.2.2004 15:55
Ach jo JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 17.10.2003 12:29
*Re: Ach jo Daniela Lukášek Leonka Kevin 17.10.2003 13:44
**Re: Ach jo JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 17.10.2003 14:24
**Re: Ach jo Misa3 17.10.2003 17:1
*Noční můra Voskovka 18.10.2003 20:54
*Re: Ach jo Kamca 15.11.2003 17:18
**Re: Ach jo Martina, 15 tt 12.12.2005 10:50
***Re: Ach jo Tara 12.12.2005 11:15
vím co to je Japa , Markétka čtyři roky  17.10.2003 12:44
* * 17.10.2003 12:54
Já nechápu ten diazepam... Katka 17.10.2003 14:16
*Re: Já nechápu ten diazepam... dulca 17.10.2003 14:42
*holky, napiste nazvy nemocic!!!!! Iva 17.10.2003 23:45
*Re: Já nechápu ten diazepam... Lukáš 18.10.2003 17:12
**Re: Já nechápu ten diazepam... Suchajka 19.10.2003 0:47
**Re: Já nechápu ten diazepam... Jana z MT 26.10.2003 18:55
*Re: Já nechápu ten diazepam... Věra a Koblížek 21.10.2003 9:33
*Re: Já nechápu ten diazepam... Eva 21.10.2003 16:19
To je strašné!!! Denisek 17.10.2003 14:26
To snad není možné... Maxik,21.tt 17.10.2003 15:5
*Re: To snad není možné... kaMyš 17.10.2003 20:51
Tam, kde jste rodila, to dobře znám Monulka 17.10.2003 21:38
*Re: Tam, kde jste rodila, to dobře zná... Jana a Tomášek 4.měsíce 20.10.2003 21:39
Pro vystrašené těhulky Kristýna+Robík 18.10.2003 0:57
Nic nového, nic se nezměnilo Václav 18.10.2003 15:42
*Václave, Bibisa, Monička 5 měsíců 18.10.2003 21:47
**Re: Václave, Míša 18.10.2003 22:31
**Bibiso poslechni instinkt Misa3 21.10.2003 15:29
*Re: Nic nového, nic se nezměnilo Misa3 21.10.2003 15:32
Hruza :-( Marcela a Daniel 5 mes. 18.10.2003 23:9
*Re: Hruza :-( helena 18.10.2003 23:28
podobné zkušenosti ditaj 19.10.2003 6:43
*Re: podobné zkušenosti. Magnezium není... Soňa 22.10.2003 14:59
ufff Joe 20.10.2003 1:28
jako za totáče alka, 3 děti 20.10.2003 8:9
Věřím všemu, mám podobné zkušenosti Alice 20.10.2003 8:41
*Re: Věřím všemu, mám podobné zkušenost... Misa3 21.10.2003 15:40
Strašné! Gábi, 2 děti 20.10.2003 11:16
Zveřejnit jméno nemocnice pabakuku 20.10.2003 12:49
*Re: Zveřejnit jméno nemocnice Perseida 20.10.2003 13:20
*Naprosto souhlasim-Zveřejnit jméno nem... Misa3 21.10.2003 15:57
Neuvěřitelné ! Večernice, Adam a Daniel 10/02 20.10.2003 14:54
:( barka 20.10.2003 15:14
to snad není možný !!! kája 20.10.2003 16:55
Můj porodní příběh Danča a Tadeášek 20.10.2003 21:36
*Re: Můj porodní příběh-reakce na poro... Vlaďka, dcera 7 měs 31.10.2003 21:15
porod v ČR Hanka 20.10.2003 22:36
*Re: porod v ČR miluna 21.10.2003 6:31
**Re: porod v ČR Marcela a Daniel 5 mes. 21.10.2003 9:7
**stěžovat si? Radka, 2 děti 10.2.2004 20:21
Komplikace po porodu Lucije 20.10.2003 23:0
STRAŠNÉ!!!! KDE TO BYLO???? Šárka 20.10.2003 23:7
jmena hororovych nemocnic a nelidskych d... jana 21.10.2003 4:56
*Re: jmena hororovych nemocnic a nelids... miluna 21.10.2003 6:18
**Re: jmena hororovych nemocnic a neli... miluna 21.10.2003 6:25
***Re: jmena hororovych nemocnic a ne... Aja 21.10.2003 13:38
*Re: jmena hororovych nemocnic a nelids... Radka Eva 21.10.2003 23:1
**Jaký je Přerov? Gerlinda 22.10.2003 15:12
Děs a hrůza v 21 století Milada Stilzová, jednodítě 21.10.2003 9:48
*Re: Nic není zapomenuto! pabakuku 21.10.2003 11:21
**Re: Nic není zapomenuto! Suchajka 21.10.2003 22:36
***Re: Nic není zapomenuto! Alena 22.10.2003 9:38
****Re: Nic není zapomenuto! Marie 23.10.2003 8:48
**Re: Nic není zapomenuto! Klara:( 2, deti a 23 TT) 23.10.2003 17:33
neveselé Lenka 21.10.2003 14:16
Nevěřila jsem vlastním očím Naďa Macháčková,jedna 2 letá dcerka 21.10.2003 20:9
špatná volba porodnice Zuzka-tři děti 21.10.2003 20:41
můj porodní příběh Hana,dcera 1 rok 21.10.2003 22:6
Zveřejnit Veronika C. (+3 dítka) 22.10.2003 9:34
Proboha! Tara zelená 22.10.2003 19:32
Středověk. Petra S., Tomášek 19 měs 23.10.2003 15:3
Středověk. Petra S., 23.10.2003 15:4
*Porodní příběh:-(( Ori, 3 děti 24.10.2003 15:50
**Re: Porodní příběh:-(( Alice 25.10.2003 20:27
Tomu by člověk ani nevěřil... Dáša, Patrik 16 měsíců 27.10.2003 14:58
hrozné Míša 28.10.2003 18:31
*Re: hrozné Věra, 2 děti 6.11.2003 10:7
Porodnice Vrchlabí Vlaďka,Sára 13.3.2003 13.11.2003 21:0
*Re: Porodnice Vrchlabí Dr. S.K. 13.11.2003 22:50
**Re: Porodnice Vrchlabí Helča 13.11.2003 23:10
**Re: Porodnice Vrchlabí - kritika Helča 13.11.2003 23:14
***Re: Porodnice Vrchlabí - kritika Dr. S.K. 14.11.2003 0:15
****Vrchlabí- kritika - odpověď pro ... Helča 15.11.2003 10:57
*****Re: Vrchlabí- kritika - odpově... Miška, 3 děti 15.11.2003 14:0
**Re: Porodnice Vrchlabí Vlaďka,Sára 13.3.2003 14.11.2003 13:18
***Re: Porodnice Vrchlabí Dr. S.K. 15.11.2003 13:35
****Re: Porodnice Vrchlabí Miška, 3 děti 15.11.2003 13:58
*****Re: Porodnice Vrchlabí Šárka 15.11.2003 14:11
******Re: Porodnice Vrchlabí Miška, 3 děti 15.11.2003 14:20
*******Re: Porodnice Vrchlabí Šárka 15.11.2003 14:29
*******Re: Porodnice Vrchlabí Dr. S.K. 15.11.2003 22:7
******Re: Porodnice Vrchlabí Miška, 3 děti 15.11.2003 14:31
*******Re: Porodnice Vrchlabí Miška, 3 děti 15.11.2003 14:32
********kde to jsme? trojuhelnik 17.11.2003 22:24
*********Re: kde to jsme? Miška, 3 děti 18.11.2003 6:42
*******Re: Porodnice Vrchlabí Dr. Šárka 15.11.2003 14:44
****Re: Porodnice Vrchlabí He 27.11.2003 14:54
*Re: Porodnice Vrchlabí Kačka 24.1.2005 9:29
**neodbornost ve Vrchlabí - ? MM 6.12.2005 17:59
Preboha Lenka,mlada kocka 17.11.2003 20:22
*Re: Preboha he 27.11.2003 15:8
*Re: Preboha Eva 16.5.2004 1:14
**Re: Preboha Daniela+Nithi 16.5.2004 3:11
neco mi to pripomina Anonym pracuju v Motole 7.5.2004 17:29
budouci porodni asistentka RITA 1.12.2004 11:42
*Re: budouci porodni asistentka RITA 1.12.2004 11:55
věřila jsem lékařům, ale málem se to ney... kratka77 31.5.2005 10:58
*Re: věřila jsem lékařům, ale málem se ... Andrea v očekávaní 23.7.2005 9:55
Ach ty porody! Saraa 14.4.2006 13:13




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.