Matka (fin.) = cesta

Vlastně jsem se té dospělosti už nemohla dočkat. V den svých osmnáctin jsem se pečlivě pozorovala v zrcadle a hledala známky dospělosti. Nestalo se nic. O pár let později jsem se provdala, a těšila se, že teď tedy už budu dospělá. Ale ani pak se nestalo nic zvláštního. Za dva roky se nám narodil první syn, stali se z nás rodiče - ale pořád jsme byli tak nějak stejní. Nepřišla žádná moudrost nebo tak něco, pořád jsem se cítila jako když jsem byla malá. Dokončila jsem vysokou školu.

Koupili jsme dům, a dali se do opravování.

Narodil se druhý syn.

Koupili jsme si prvního pejska, pak druhého. Pořídili jsme si kočky a papoušky. Vybudovali jsme jezírko s rybičkama.

Usínala jsem večer co večer v cizí vesnici, v cizím domě, starala se o domácnost, o rodinu - ale pořád jsem si připadala jako dítě. V autobuse jsem pouštěla lidi sednout a dospělé jsem zdravila jako první. A dělám to dodnes, i když už mám ve vlasech první šedivý vlas, a náš dům mi zdaleka není cizí.

Tak nevím, jak to s tou dospělostí vlastně je. Mám skvělého, úžasně laskavého a tolerantního manžela. Díky němu mám skvělé, úžasně laskavé a tolerantní syny. A díky jim všem třem můžeme pokračovat v naplňování mého dětského snu - mít velkou rodinu.

Ta myšlenka, že další děti nemusí být biologicky naše, se zrodila nenápadně jednoho večera, když jsme s kluky mluvili o tom, jestli by chtěli ještě brášku nebo sestřičku.

" Sestru jo," povídá na to bezelstně Dan, " bráchu už mám."

Po vysvětlování, že to se nedá předem naplánovat, poté, co padlo "leda by byla z dětského domova", a po vysvětlování, co to je, ten dětský domov, bylo semínko zaseto.

"Tak já se snad na to zeptám, ne?" ukončil rozhovor manžel.

Kluci - starší Dominik a mladší Daniel - měli v té době 7 a 5 let.

Dominik byl úžasné miminko. Když se probudil, nezačal vřískat jako později jeho mladší bratr, ale jen tak jemně broukal: "Haló! Hrozně nerad vyrušuju, ale něco malého do bříška bych si dal. A taky ta plína už docela studí."

Milovali jsme ho, jak jen můžou rodiče milovat svoje dítě. Jak rostl, čímdál víc připomínal roztržitého pana profesora. Ráno jsem ho oblíkala do školky a on, brouček malý, mi kladl otázky jako: "Jaktože je moře slané, když všechna voda, která do něj teče, je sladká?" " Jak mohli změřit teplotu na Uranu, když tam nikdo nebyl?" "Jak se váží Země?"

Odpovídala jsem zcela v duchu zaměstnané matky: "Nevím. Oblíkej se!"

Do koupelny šel s košilkou naruby, ale s encyklopedií v podpaží. U snídaně si četl, četl si i v autobuse, cestou do školky a ve školce. Celé rané dětství nasával informace, informace, informace...

Teď je o pár let starší, ale stále chodí s encyklopedií v podpaží a otázky, které klade, jsou stále

zajímavé, i když už zcela mimo oblast mého chápání ( víte, že na Venuši je den delší než rok?).

Daneček byl ve srovnání s Dominikem dítě mnohem energičtější, temperamentnější, a hlavně hravější. Konečně jsme si užili malé robátko. Strašně obdivoval svého velkého brášku a všechno zkoušel po něm. Tak jsme třeba jednou zjistili, že nám teče záchod. Už už jsme chtěli volat instalatéra, když jsme náhodou objevili "závadu" sami - Dominik odběhl se na stojáka vyčůrat, a malý nohsled po čtyřech za ním. Počkal, až Dominik skončí, pak se s námahou postavil k míse, stáhl paklík plenek, přitiskl bříško, počůral podlahu a po čtyřech odlezl zase pryč. Plíny sice cestou ztratil, ale nikdy ne přímo v té místnůstce.

Je úplně jiný než Dominik. Je ohromně aktivní a činorodý, umělecky založený typ. Umí se nakažlivě radovat a miluje děti a zvířata. Jeho pokoj je jeden velký chaos. Jednou jsem se unavená posadila u něj v pokoji - první dojem byl, že je tam příšernej nepořádek. Ale pak jsem pomalu začala vnímat atmosféru jeho pokoje a pochopila jsem, že to není nepořádek - každá věc je vzpomínkou na něco nebo na někoho, nebo rozdělaná práce. Brzy se sám do toho pokoje už nevejde.

Moje rada: když Vám bude smutno, najděte Dana a on Vás hned zatáhne do nějaké činnosti. Poznáte ho snadno - na hlavě nosí klobouk, v ruce housle a kapsy má plné různých věcí.

Poznámka: Toto je první z dílů nového seriálu s názvem "Matka = cesta". Dominik se učí finsky, takže náhodou vím, že "cesta" se finsky řekne "matka". Zdá se mi to úžasně symbolické."