Velká část učitelů se odhodlala ke stávce. Snažím se vypočítat, o kolik tisíc je nutné zvýšit kantorské platy, aby se zlepšila výuka. Ale možná to spolu vůbec nesouvisí.
Přiznávám se, že původně jsem chtěl napsat trochu jiný fejeton. O tom, jak stávkující kantoři znesvětili první den školního roku. Z hlediska prvňáčků by se to přece dalo považovat za čin přímo barbarský! A rovněž bych se nepřidal na stranu těch, kteří tvrdí, že i starší školáci stávku uvítali s nadšením. Vždyť první školní den pro mnohé žáky a studenty znamená příjemné setkání se spolužáky, sdělování prázdninových zážitků a možná i různá překvapení. Je to prostě svátek. A kdo ho narušuje, chová se neslušně.
Když jsem si předešlé věty poněkolikáté rovnal v hlavě, začaly mi připadat příliš laciné. Ne, tohle raději nepiš, poradil mi můj vnitřní cenzor, a nedal si pokoj: spíš přemýšlej o učitelích, snaž se je chápat, moralizování přenech jiným...
Jako silný inspirátor na mě zapůsobila jakási žena, která v televizním zpravodajském šotu vyprávěla, jak zle na tom jsou manželé - učitelé se dvěma dětmi. Prý si kvůli nízkým platům nemohou dovolit koupit nové auto a vyjet na dovolenou k moři. Chudáci! Hned jsem se do nich vciťoval. Představa, jak jezdí v rezavé škodovce někam na Sázavu místo na Filipíny, mi vehnala slzy do očí. Ubožáci!
Ne, takhle to přece dál nejde. Navíc jsem si vzpomněl na moji známou, která si často stěžuje, že jako kantorka na základní škole nevydělá alespoň částku, která je uváděna jako průměrná mzda. Proto závidí svým bývalým spolužačkám (vyučeným kadeřnicím a prodavačkám), které se provdaly za zbohatlíky pohybující se na hraně zákona. Zatímco manželky šmelinářů jezdí většinou v mercedesech a fordech, moje známá učitelka za žáky dojíždí městským autobusem. Jak nedůstojné!
Z těchto dvou malých příkladů jasně vyplývá, že životní úroveň mnohých učitelů se musí vylepšit. Ať je kantorům přisypáno tolik, aby si mohli stavět domy, kupovat elegantní vozy a jezdit na exotické dovolené. Ať třeba za státní peníze vyfasují oblečení těch nejlepších značek! Ať mohou pravidelně využívat služeb špičkových vizážistů a kadeřníků! Ať ve sborovnách už konečně vládne všeobecná spokojenost z materiálního nasycení!
Opravdu si nedělám legraci. Finančně neuspokojeným učitelkám a učitelům přeju jen to nejlepší. Život je potřeba užít. A jsem připraven i na to, že kvůli zvýšení kantorské životní úrovně budu platit o něco vyšší daně. (Sociálně spravedlivá vládo, jen do toho!)
Tady však moje vciťování, přejícnost a optimismus končí. Obávám se totiž, že víc peněz na kantorských výplatních páskách by automaticky neznamenalo kvalitnější výuku. Skvělého kantora přece nedělají peníze. Takový člověk potřebuje zvláštní druh učitelského talentu, celoživotní touhu po vzdělání a schopnost dokonalého přenosu informací. Takový člověk nechává svoje osobní problémy (včetně materiálních) před rohožkou školy. Takový člověk je - v kladném významu - trochu cvok. A určitě si zaslouží slušný plat!
V její náručí