Změnily se děti?

Určitě najdeme mnoho odpovědí a žádná nebude úplná a jedině správná. Přesto jsem přesvědčený, že má smysl čas od času se zastavit a pokusit se zhodnotit, co se s našimi dětmi děje, jak na ně my i doba působíme. Jestliže totiž porozumíme tomu, co se změnilo, zda a v čem jsou děti jiné a čím to může být způsobeno, máme šanci podpořit pozitivní působení a zmírnit negativní vlivy, které doba přináší.

Na děti od narození intenzivně působí prostředí. A to je dnes v řadě ohledů jiné, než bylo dřív. Musíme např. počítat s tím, že po letech podpory rovnostářství se zase rozdíly mezi rodinami i v podstatných okolnostech prohlubují. Nelze však přitom podceňovat ani maličkosti. Např. se už před léty zjistilo, že použití jednorázových plen vede k tomu, že rodiče nutí dítě udržovat čistotu o něco později.

Dítě přijímá zcela samozřejmě ty podmínky, ve kterých žije, příliš nad nimi nepřemýšlí, ani o nich nepochybuje. Jistě tedy stojí za úvahu fakt, že v posledních letech se rodí děti v průměru starším ženám, že stále větší počet jich přichází do rodin, kde nefiguruje otec nebo jiný muž. Rodiče jsou vzdělanější a přesto, že se to někdy nezdá, mají k dispozici více času pro nejrůznější volnočasové aktivity. Podnětnost prostředí je v průměru větší – zcela běžná je dostupnost informací a zážitků zprostředkovaných např. televizí, rozhlasem, časopisy, internetem.

Je ovšem možné, že oproti době nedávno minulé ubývá podnětů, které poskytují a začleňují do kontextu právě osoby nejbližší, tedy rodiče. Dítě pak má množství poznatků, ale neví, jak je má zapojit do svého života, jak souvisejí s jinými poznatky, jaký mají význam pro jeho život. Buďme však při vyslovování soudů opatrní – je docela dobře možné, že dnes se rodiče věnují svým dětem stejně dobře nebo dokonce víc, i když jinými formami, než tomu bylo před padesáti lety.

„Dnešní děti mnohem více akceptují pomíjivost a proměnlivost věcí. Bydlet celý život na jednom místě, chodit do jediného zaměstnání, celý život šetřit na dům, na kousek pole, a aby měly děti a na stáří… to se dnes ,nosí‘ čím dál méně. Děti jsou programově vedeny k tomu, aby uspokojení neodkládaly, aby se nevázaly na jednu věc, jeden vztah, protože zítra se objeví novější, lepší, vhodnější. To ještě zvýrazňuje kult mládí, změny, novosti.“

Větší otevřenost posouvá vliv vrstevníků i vnějšího světa do nižšího věku. Je pravda, že víceméně zmizely jesle a do školky chodilo přibližně stejné procento populace i dřív. Ale například reklama je mnohem dostupnější a naléhavější než dřív a intenzivně působí už na vcelku bezbranné dvou- či tříleté dítě. Je velmi obtížné před ní uniknout a tak běda, když se u některého dítěte objeví předmět odkazující na oblíbený seriál. To pak rodiče skoro nemají šanci uniknout.

Už velmi malé děti se vcelku běžně seznamují s životem v jiných zemích. „Jak ses měl o Vánocích,“ ptám se docela obyčejně sedmiletého špunta v poradně. „Byli jsme tři týdny v jižní Africe,“ odpovídá stejně obyčejně, „byl jsem taky v Kruegerově parku.“ Dříve, než si dítě vytvoří pevné stereotypy týkající domácích a „cizáků“, začlení do svého života cizí jako samozřejmost.

Dnešní děti se mnohem méně bojí na cokoli zeptat, víc vyjadřují svá přání, názory. Odtud se určitě bere názor, že jsou mnohem drzejší, že si víc dovolují. Zapomínáme na to, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Dítě, které se zajímá o svět kolem sebe a učí se, jak se v něm pohybovat, občas položí nepatřičnou otázku, vyřkne nespravedlivý soud.

Tak, jako se mění společnost, mění si i naše výchovné přístupy. Mnohem zásadněji uznáváme a respektujeme práva dítěte. Ve výchovných postupech je patrná větší demokratizace či liberalizace. Dítě přestává být pouhým objektem našeho působení a stává se uznávaným spolutvůrcem svého vlastního osudu. Musíme počítat s tím, že v některých případech se kyvadlo přehoupne na přechodnou dobu z jednoho extrému do druhého. V některých rodinách to vede k tomu, že děti jsou od prvních krůčků vnímány jako dospělé osoby, což nepokládám za příliš šťastné.

Roste význam a zájem o vzdělání. Je pravda, že učitelé mají často pocit, že je tomu naopak, ale to se patrně týká jen školy. Děti si totiž uvědomují, že vzdělání nabízí docela dobrou cestu, jak dojít k úspěchu, majetku, zážitkům, zkušenostem.

Některé změny, ke kterým dochází, jsou patrně nepodstatné (náušnice v nose nebo obarvené vlasy), o jiných víme, že jsou špatné (dítě vyrůstající bez pevných vztahů k muži a ženě). V řadě ohledů netušíme, jaké následky bude mít změna vzhledem k tomu, že zřetelné následky se objeví až za desítky let. Děti si však naštěstí budou žít dál svůj život bez ohledu na naše úvahy. A budou ho určitě žít dobře, stejně jako ho snad žijeme my a předtím i naši rodiče a prarodiče, pokaždé však přes skeptické a kritické prognózy předcházející generace.

Autor pracuje na katedře psychologie FF UK a v Pražské pedagogicko-psychologické poradně.