Aby se rodinný výlet nestal neštěstím

Ještě než vyrazíme na výlet, nesmíme zapomenout vedle svačiny také na telefon a lékárničku. Dobře poskytnutá první pomoc i včasné zavolání odborníka může výrazně snížit následky úrazů.

Prevence úrazů začíná již před samotným výletem. Pokud jedeme autem, nezapomínejme na bezpečnostní pásy a autosedačky! V žádném případě by nám děti neměly sedět na klíně, protože na to, aby dítě proletělo sklem pod kola aut, stačí náraz či prudké zabrždění při 30 kilometrové rychlosti!

Vydáme-li se na výlet na kole, měli bychom s dětmi po dlouhé zimě kolo zkontrolovat a připravit na sezónu (nezapomínejme s dětmi seřídit brzdy, dotáhnou a promazat šroubky, promazat řetěz, nainstalovat světla a blikačky, zkontrolovat, zda na kole nechybí odrazky, blatníky a zvonek). Na opravě kola by se měly děti podílet, aby se postupně naučily kolo si udržovat. Při této příležitosti je dobré dětem vysvětlit, jaká nebezpečí na ně mohou číhat, pokud kolo nebude v pořádku (pád ve velké rychlosti z kola, které nebrzdí, nebezpečná jízda na kole za tmy nebo za šera bez světel apod.). Ale ani dokonale seřízené a vybavené kolo ještě není vše. Pozornost bychom měli věnovat i výběru správného oblečení na kolo a děti naučit správně se oblékat: nejezdit v širokých nohavicích a nenechat si kolem bot plandat tkaničky, aby se nepřipletly do řetězu. Měli bychom mít pro děti také, pokud možno, pestré oblečení, které bude z dálky vidět. Na cestu se nevydáváme nikdy bez cyklistické helmy! Samozřejmě bychom ji měli mít i my, rodiče, protože tím nejen chráníme svůj život, ale jsme pro děti vzorem a je pak snazší děti vést k bezpečnému chování. Musím zde také dodat, že řídit se pouze zákonem, který ukládá povinnost nošení helem jen na silnicích I. třídy, je z hlediska bezpečnosti nesmyslné, protože stejně těžký (i smrtelný) úraz se může lehce stát i na silnicích menších, zvláště na lesních cestách. Abychom dětem názorně ukázali nutnost a užitečnost nošení přileb, můžeme na silnici upustit meloun, který se rozbije. Děti uvidí, že tak by to mohlo dopadnout i s naší hlavou!

Podmínkou pro pěší výlet jsou pak kvalitní turistické kotníčkové boty. Samozřejmě, v každém případě musíme předem zvážit náročnost trasy a tíhu zavazadla vzhledem k věku a fyzické kondici dětí.

Bezpečným cestováním možné nástrahy ani výchova k bezpečnému chování bohužel nekončí. Musíme si uvědomit, že dětský svět, a tedy i dětský výlet, jsou úplně jiné, nabité dobrodružstvím, které se musí důkladně prozkoumat. Věci, které jsou pro nás běžné a naprosto neškodné, se pro děti mohou stát osudnými. Dětem totiž chybí naše zkušenosti a jistý nadhled, který nám umožňuje situaci analyzovat a uvědomovat si možné následky. To vše se děti musejí postupně naučit. Co nás tedy na výletě může potkat a děti ohrozit? A jak se takovému ohrožení vyhnout?

Jedovaté rostliny. Měli bychom děti naučit bezpečně rozeznávat jedlé lesní plody, a vštípit jim, že nic jiného se jíst nesmí. Největším nebezpečím je podobnost borůvky s jinými, prudce jedovatými rostlinami (vraní oko čtyřlisté a rulík zlomocný). Starší děti by pak měly poznat jedovaté houby a další rostliny (lilek černý, kalina, tis). Otravy hrozí hlavně malým dětem, které barevné bobule lákají a rády je strkají do pusy. Všechny rostliny ale nejsou nebezpečné až po požití, např. u bolševníku stačí jen dotek a účinky jedu se projeví zarudnutím kůže a puchýři.

Nebezpečná zvířata. V našich krajích naštěstí nežije mnoho nebezpečných zvířat, přesto nám setkání s některými z nich může život dost znepříjemnit.

Nejčastěji narazíme na jedovatý hmyz. Jak tedy naučit děti, aby se vyhnuly včelímu, vosímu, či dokonce sršnímu bodnutí? Děti by měly vědět, že bodnutí je způsob obrany. Proto by hmyz nikdy neměli úmyslně dráždit nebo odhánět prudkými pohyby. Musejí dávat pozor, aby nešláply do hnízda v zemi. V letních měsících by se děti měly naučit dívat se, do čeho koušou a co pijí – vosy i včely jsou přitahovány jídlem, především sladkostmi, ovocem a sladkými nápoji. Malým dětem můžeme dát na pití brčko, aby omylem utopenou vosu nebo včelu nevypily. S návštěvou lékaře bychom neměli váhat při bodnutí do krku (hrozí udušení) a obličeje nebo pokud je dítě alergické (prudká reakce organismu může vést až ke kolapsu).

Velkým nebezpečím se pro děti mohou stát zvířata nakažená vzteklinou nebo i jinak nemocná. I přes to, že si děti rády hladí všemožná zvířata, měli bychom je naučit, že by neznámé zvíře nikdy neměly dráždit, hladit, nenechat se od nich olizovat a ani nesahat na zvířata mrtvá. Kousnutí, či dokonce pokousání nemocným zvířetem by mohlo mít katastrofální následky (první pomoc – ránu ihned vydezinfikovat a postiženého okamžitě dopravit k lékaři). Nemůžeme opominout ani volně pobíhající psy. Pokud na nás začne takový pes dorážet, měli bychom si chránit hlavně krk a obličej. Tyto části těla si můžeme ochránit tak, že směrem k psovi nastavujeme končetinu – jen pokud jsme dobře oblečeni, nebo záda. Jedeme-li na kole nebo máme-li nějaké zavazadlo, nejlepší je vždy mezi sebe a psa nastavit tuto překážku a snažit se zavolat majitele psa. Obecně platí, že kousne-li nás zvíře a máme možnost nechat ho vyšetřit, zda nemá vzteklinu, učiníme to ihned.

Téměř neviditelné nebezpečí na nás číhá v trávě a listí. Ano, klíšťata. Nejlepší prevencí jsou pořádné boty, dlouhé rukávy, nohavice, repelent a po každé procházce důkladná prohlídka celého těla.

Výlet ve slunném teplém dni přímo vybízí ke svlažení v rybníce nebo v řece. Děti by měly znát některé zásady a jejich odůvodnění: Koupat se vždy v doprovodu dospělého. Ve vodě, kterou znám a která je ke koupání určena. Nikdy nepřeceňovat své síly – i plavec se může utopit, stačí křeč či silné spodní proudy nebo víry. Nikdy neskáčeme do vody po hlavě, rozpálení a bez osmělení a na místech, která k tomu nejsou určena.

Ideální výletní den je plný slunečního žáru, ale pozor! Jaká učinit preventivní opatření a co naučit děti, aby se vyhnuly slunečnímu úžehu? Používat opalovací krém, opalovat se zvolna a nestrávit poprvé na sluníčku celý den. Chránit si hlavu pokrývkou. Měli bychom děti také naučit dodržovat pitný režim.

A co když výletníka potká nepřízeň počasí? Jak si poradit, aby do nás neuhodil blesk? A co by měly znát děti? Bleskem jsou nejvíce ohrožena místa vyvýšená, a proto nezůstáváme na vrcholu kopce nebo pod osaměle stojícím stromem. Ani se nekoupeme v přírodních nádržích a v řekách.

Úrazy ale nehrozí pouze v těchto situacích, ty nejzávažnější se stávají při pádu do lomů, ze skály či do různých děr. Také hrají-li si děti na skládce (otravy, poleptání, pořezání) či na zbořeništi (pořezání, pády, zavalení). Na každém výletě bychom měli mít děti na očích a pokud s nimi nejsme, měli bychom vždy vědět kde a s kým jsou. Měli bychom si být jisti, že své děti dostatečně vedeme k bezpečnému chování (je to proces dlouhý, neustále opakovaný). Jen tak si můžeme říci, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách, aby se našim dětem nestal úraz.