Přešlapy

Vždyť každý z těch slavných panovníků, dobyvatelů, filosofů a vynálezců měl někde svojí mámu, která na něj měla vliv, a většina z nich i manželku nebo milenku. Takže dějiny sice psali muži, ale ženám taky patří nemalý kredit.

A pak se objevilo hnutí za zrovnoprávnění žen. Zákony, které zakazovaly polovině lidstva volit , zastávat veřejné funkce a studovat medicínu, nebyly férové. Jenže se bojím, že jsme to s tou snahou o férovnost trošku přehnaly. A to hned třema směry.

Tím prvním je snaha 50-50 za každou cenu. Například nedávno jsem v novinach četla o tom, jak je to hrozné, že tak malé procento žen je v kanadských bojových jednotkách. No a co? Jestli si dostatečný počet holek vybere takovou kariéru - fajn, jestli ne, taky fajn. Proč ale lomit rukama, že to není přesná polovina? Na druhé straně jsem nikdy neslyšela žádného muže stěžovat si na to, že je tak málo mužského středního zdravotního personálu. Myslím si, že důkazem vyvážené a zdravé společnosti nebude padesátipocentní zastoupení žen ve vládě, parlamentu a každé kanceláři . O zdravé společnoti by naopak vypovídala skutečnost, že nad procentuálním zastoupení žen a mužů v jednotlivých profesích nikdo nepřemýšlí.

A ten druhý směr? Dokazování, že jsme stejné dobré jako ONI. Není právě tato snaha znakem zakompexovanosti? Bylo by směšné, kdyby si červená pastelka potřebovala dokázat, že je stejně výkonná a potřebaná jako její modrá kolegyně a snažila se zmodrat ze všech sil. I kdyby se jí to povedlo, byla by jen a jen kopií té modré, chyběl by nám červený originál. Nejen pro samotnou červenou barvu, ale i pro všechny odstíny fialové, které jen modrá spolu s červenou dokaží vytvořit. Stejně tak je směšné, když si žena potřebuje dokázat, že je vykonná a potřebná lidská bytost tím, že bude kopií muže. Jak by nám chyběla žena se svojí ženskostí (a to myslím v tom nejpozitivnějším slova smyslu) a jak by nám chybělo manželství, ta úplně nová dimenze, která může vyniknout jen spojením muže a ženy.

Když se jen podíváme na biblický příběh stvoření člověka, i ten byl vykládán dvěma extrémy a byl předmětem mnoha vtipů. Buď se bral jako důkaz toho, že muži jsou předurčení vládnout ženám, protože žena byla stvořena až z mužova žebra, a nebo se to naopak bralo jako důkaz nadřazenosti žen, protože zatímco muž byl stvořen z prachu, žena byla stvořena z lepšího materiálu. A zatím je to jen krásně poetické vyjádření toho, že muž a žena patří k sobě a jsou si rovni.

Jestli se rozhodnu nevařit, neuklízet a nerodit děti jen proto, že totéž dělaly stovky generací žen přede mnou, pak jsem vůbec nic nepochopila. Bylo by škoda zahodit získanou svobodu a vrhnout se do nového "nevolnictví" - tlaku společnosti. Poslední roky jsem často narazila na dětské knížky ukazující chlapečky hrající si s panenkami a holčičky s buldozery, maminky opravářky sloupů vysokého napětí a tatínky doma v zástěře. Nic proti tomu, pokud to je JEN jedna z možností. Pokud to není nový trend společnosti. Naše dcery nepotřebují slyšet, že jestliže si budou hrát s panenkou, budou celý život jen ušlápnuté chudinky. Chceš vylézt osmitisícovku? Fajn. Chceš být ředitelkou banky? Fajn.Chceš vychovat deset dětí? Fajn. Chceš zvládnout osmitisícovku, banku i děti? Fajn. Ale jen tehdy, když to budeš sama chtit. Nase dcery by si měly vybrat povolání ne proto, že "teď tím trumfnu chlapy", ale proto, že právě tohle cítím jako svoje poslání a cestu, která mi dá naplnění.

A ten třetí trend? "Chlapi nestojí za nic". Například v kolika reklamách z posledních let je muž zobrazen jako ňouma, kterého schopná a atraktivní manželka snadno ošidí a usměrní k správnému rozhodnutí. Dobře, můžeme reklamy ignorovat a říkat si, že nejsou relevantní. Jenže ony svým způsobem jsou zrcadlem společnosti. Navíc ten trend pohrdaní muži je vidět ji i ve filmech a literatuře.

Takže jsme teď o pár kroků dál, než byly naše praprapraprababičky, ale bojím se, že jsme udělaly i pár zbytečných kroků, takový feministický přešlap. A je to škoda. Než cestovat z extrému do extrému od podřízeného postavení k nezdravému soupeření, bylo by lepší jít dál spolu.

A navíc - vždyť je to přece paráda, být ženou se vším všudy, ne?