Stačí jen jedna generace, aby lidé ztratili povědomí o svých tradicích, aby nevěděli, kdo Ježíšek je a proč nám naděluje? Je to možné!
Nebude vás mnoho, kdo si bude pamatovat tuhle knížku, která vyšla v roce 88 v emigrantském nakladatelství BOHEM PRESS. Jejím autorem byl Vladimír Škutina. Ponuré, ale výstižné ilustrace byly od Štěpána Zavřela. Upřímně řečeno se mi tenkrát, když se mi dostala do rukou, moc nelíbila. Nepřipadala mi moc pro děti. Přišlo mi, že jde spíš o docela vtipný pamflet pro dospělé. A jak už to s pamflety bývá, celá idea o ukradeném Ježíškovi se mi zdála trochu zjednodušená.
Abyste věděli o co v pohádce jde: Pod Modrým vrchem se před Štědrým dnem z jesliček ztratil Ježíšek. Dva malí hrdinové ho jdou hledat. Ukradli ho Dědek Mráz a zlí chlapi, z nichž jeden vypadá jako policista a druhý jako revizor, aby nám vzali víru. Místo Ježíška nám chtějí nastrčit jiné nadělovače. Kluci na ně vyzrají a Ježíška zachrání. Ježíšek zase naděluje. Dětem dárky a lidem dobré vůle pokoj, mír, lásku a štěstí.
Žila jsem v Čechách dost dlouho v dobách tzv. normalizace a zažila jsem, jak jsem už jinde vyprávěla, že paní učitelka zakázala čtvrťákům dělat Mikuláše pro první třídu -kasičku a navrhla, že Dědu Mráze by mohly... Ale děti to odmítly a zamikulášovaly si na ulici... Také jsem chodila zvonit zvonečky na Choreu Bohemicu, na půlnoční i na předvádění vánočních zvyků do Narodopisného musea, a tak mi nikdy nepřišlo, že by se ta pamfletová idea mohla skutečně splnit. Máme své tradice hluboko v duši a nikdo nám je nemůže vzít.
Že nám toho Ježíška asi přece jen ukradli, mi došlo až letos. Jednou dokonce dost bolestně z úst mé vlastní krve.
Nejdřív se mne jedna mladá česká maminka, kterou požádali v americké škole, aby dětem řekla, jak se jinde... tedy v její domovině, slaví vánoce, zeptala pro ujištění, zda Ježíšek je malý Ježíš. Ona to vlastně ví, ale nebyla si tak úplně jistá... Je to opravdu možné?
Stačí jen jedna generace, aby lidé ztratili povědomí o svých tradicích, aby nevěděli, kdo Ježíšek je a proč nám naděluje? Je to možné! Přesvědčila jsem se o tom ještě několikrát u jiných mladých lidí.
O pár dní později se moje dcera snažila ze mne vyloudit ujištění, že jsme tak krásné vánoce vždycky slavívali jako rodinné svátky bez jakéhokoliv náboženského podtextu (mělo jí to posloužit jako argumentace v diskusi s jejím mužem, který coby mladý přírodovědec právě prožívá atheistickou fázi a odmítá slavit jakékoliv náboženské svátky!). Jaksi jsem nemohla posloužit. "Dárky vám přece nosil Ježíšek a taky Barbora a Mikuláš", namítla jsem. "Zpívali jsme koledy a chodili na půlnoční. Sama idea vánoc je náboženská. Jde o křesťanskou tradici!"
To zase nechtěla mít ona. "Já jsem to viděla jako rodinnou tradici a basta! A tak je také budu slavit!" na to ona.
Jen ať je slaví, jak chce! Když je to pro ní tak lehčí! Pošlu jí koledy, které jsme spolu zpívávaly, když byla malá. Podle receptů svojí babičky už dávno peče a vaří, drží půst aby viděla prasátko, krájí jablíčka i louská ořechy a dokonce i ráda lije olovo. Že Ježíšek je malý Ježíš vždycky věděla, a uměla ho jako malinká krásné popsat jako košilatého andělíčka, který k nám lítal oknem... Také jsme spolu chodívaly obdivovat převlečení Pražského Jezulátka, obcházely všechny slavné pražské betlémy. (Později zase betlémy v kostelích jihoněmeckých měst, kde také naděluje Kristkindl- Ježíšek, který je patronem Mnichova. Jednou dokonce hrála se svým koněm Sv.Martina v průvodu světel 11.listopadu a zúčastnila se i Svatoštěpánské jízdy sloužící k požehnání koňů v mnoha Bavorských obcích).
Nu ano, jsou to všechno lidové tradice, jako takové se některé mohly u nás praktikovat i za časů komunismu. Jen se jim vždycky musel odejmout onen křesťanský nádech. U kterých to nešlo, na ty se hledělo jako na politický nepřátelský čin a s jejich provozovateli se podle toho jednalo. Proto se všichni snažili z nich náboženského ducha vymítit, aby je vůbec mohli provozovat. A tak se stalo, že mnohé naše děti nevědí. Abychom jim usnadnili život, o mnohém jsme mlčeli nebo jen polovičatěé vysvětlovali.
Dnes je to jiné, ale nevím, zda už se opravdu vrátil Ježíšek do jesliček na Modrém vrchu. Nebo jestli nám ho přece jen ukradli.
Těhotenství |
Dítě |