O Janě a Markétě

Tak jako princové a Honzové v pohádkách. Pro mne to taky pořád ještě zní jako pohádka. Když jsme do exilu odcházeli my, bylo to navždycky. Nebylo návratu, nebylo ani naděje na něj. Vím, že už je celá nová mladá generace, pro kterou už je naopak taková vzpomínka pohádka. Vyprávění pamětníků, něco co nemohou pochopit, i když se snaží porozumět.

My jsme se snažili uchovat dětem češtinu pro celý ten bohatý duchovní svět, který se za ní skrývá. Proto, aby se nám děti nevzdálily víc, než o tu jednu nezbytnou generaci. Aby si mohly povídat s babičkou, když přijede, aby ji někdy mohly napsat.

Ti, kdo jsou zde na zkušenou, mají důvody stejné a ještě pár záviděníhodných navíc. Mohou jezdit domů, mohou posílat děti ke strýčkům a tetám a třeba se někdy i vrátit jako ti Honzové v pohádkách. Zralejší a zkušenější. Anebo se vracet jen na čas. Mohou si skutečně vybrat, kde chtějí žít.

Nevím, zda si kdokoliv z nich a všech mladých lidí v Čechách uvědomuje, jaký to je dar.

Jana Novotná a Markéta Kanerová- Hancova teď právě žijí tady v San Diegu. Obě už několik let. A to je taky dar pro všechny jejich kamarády a rodiny kolem československého domečku.

Jana má dva malé trpaslíčky do zahrádky, jak sama říká, a Markéta zatím jen jednoho. Ale jestli ještě letos stihne zahrát Mikuláše, se ještě uvidí. Jestli si její holčička nepospíší na svět jako Pavlínina Annetka, tak bude muset do mikuláškého roucha vklouznout někdo jiný.

Jana a Marketa jsou hostitelkami v ceskoslovenskem domecku v Balboa Parku v San Diegu. Nabizeji vlastnorucne upecene kolace ...Jana je vlevo Marketa vpravo.

Jak už jsem řekla, pochází Markéta z Moravy. Za svobodna se jmenovala Kanerová a to je v Břeclavi v kulturních kruzích jméno známé. Svůj organizátorský i herecký talent a pedagogické nadání zdědila Markéta po svých rodičích, kteří jako profesoři na střední škole vedli celou řadu souborů a organisovali kulturní akce.

Z malého města nejdřív odešla do Prahy, jak už to v Čechách chodí- na Karlovu Univesitu.

I Jana pochází z malého městečka na Vysočině. V Třešti začala chodit do hudební školy, a že to byla škola výborná těší i nás všechny, kdo ji známe v San Diegu. Je radost ji slyšet fidlovat... ona tomu říká : vrzat s radosti, ale to je tím, že ona je velmi skromná.

Po studich na pedagogické škole ve Znojmě také odešla do Prahy za svými láskami...svým mužem a do Českého svazu ochránců přírody...

Takhle obvykle vznikají "pražáci", jak na ně v Čechách obvykle všechno svádějí. A když se vydají dál do světa dostanou další nálepku...

Ale právě Jana a Markéta, denně prokazují, že zůstaly spojené s Čechami a se svými rodnými kraji víc, než mnohý, kdo v nich zůstal. Že dávají kousek, ze svého kraje a toho, čím je formoval dál.

Když se sejde na nějaké oslavě mezinárodní společnost ať už Jany nebo u Markéty, všichni znají a umějí zanotovat některou z českých, slovenských či cikánských písniček, které už pro ne obě zpívaly a hrály.

Jeste jedna z naseho ceskeho karnevalu. I organisatorky a maminky se prevlekly do krasnych masek. Jana byla motylek, ktery prave priletel na paseku, Marketa pritazliva carodejka, nehlede na jeji brisko.

Jsou obě podobnopu studnicí hříček, říkanek a pohádek pro naše děti, jako je jí Radka na stránkách Rodiny.

Jana si s chutí zafidluje, jak s českými, tak se slovenskými kamarády, ale neztratí se ani v irském kroužku.

Jejich loutkové divadlo pro naše děti, už zaujalo i úplně cizí návštěvníky v československém domečku. O zpívání ani nemluvě.

Obě rozdávají svou lásku k hudbě, k české kultuře a k tradicím nejen mezi Čechy, ale opravdu ve velmi širokém kruhu přátel a známých, ale i neznámých, kteří se ke koncertu nachomýtnou.

Markéta učí v San Diegu na vysoké umělecké škole. Má ráda své studenty pro jejich neuvěřitelnou toleranci a zvláštní upřímnost, kterou jinde na světě těžko hledáte. A i oni díky ní vědí trochu víc o maličké zemí v srdci Evropy.

Ani Jana ani Markéta neztratily spojení s Čechami. Jana s jejím mužem se podílejí dál v Čechách na "zeleném" businessu", jak ona o tom žertuje a Markéta má spolu s jejím bratrem v Čechách malé nakladatelství Cylindr, pro které píše a překládá.

A obě se věnují dětem. Jak jsem vám ukázala, nejen svým. Aby zapsaly naše duchovní krajiny do jejich malých dušiček. Aby děti věděly, odkud jsou, a co všechno krásného je s tím spojeno. Aby vnímaly krásu české hudby, melodii našeho jazyka. Aby byly doma, tam kde jsme doma my v onom širším smyslu.