Český dětský karneval na hranicích Mexika

V Německu začíná FASCHIG vždycky 11.11. v 11 hodin. Maškarádníci a blázni přejímají moc na radnici pro krátký čas karnevalu, než přijde opět advent. Po první neděli v prosinci nastane čas k rozjímání a řádění začne znovu až po Třech králích.

Ale protože v Americe je čas maškarní spojený s Halloween, měli jsme nás český dětský karneval v San Diegu už teď v půli října. Sešlo se víc než 70 lidí. Jen krásných dětských masek bylo na dvě desítky. Měli jsme koblihy, bez kterých by žádný masopust ani nebyl masopust, chlebíčky, pečená kuřata, koláče a dorty. Kdo to všechno napekl a navařil a kde se vzalo tolik českých dětí? České a slovenské maminky a tátové z okolí nejjižnějšího cípu na západním pobřeží USA. A českých dětí je tu opravdu požehnaně.

Když jsem vám před časem psala o tom, jak se malinký československý domeček v Balboa parku probudil k životu, jen jsem tiše doufala, že tohle rodičovské hnutí neumře na úbytě, jako mnoho takových podobných pokusů o vytvoření české pospolitosti daleko od domova. A hle bylo už 8 setkání! Tentokrát jsme se sešli ne v malilinkatém československém domečku, ten by takový nápor tancechtivých řadících dětí a rodičů ani neunesl. Organizátorky objednaly sál v Domě mezinárodních vztahů a tak jsme tančili pod vlajkami všech států, které v našem Balboa parku jsou svými kulturními domečky zastoupeny.

Měli jsme i průvod masek parkem k varhanovému pavilónu ,odkud jsou fotky. Banda našich krásných masek připomněla všem, kdo se nás vyptávali, kdo ta velká veselá parta je, že někde v Evropě je taková malá zemička...Vlastně dneska už dvě, ještě menší...

Však to znáte z posměšných vyprávění o Američanech, jak ani nevědí, kde Praha leží... A což teprve Bratislava! Ovšem není se čemu divit, když ze San Diega a Balboa parku je to blíž do Mexika než k nám domů do Carslabadu...(leží na sever od San Diega).

Ani nevíte, jak jsem řada, že jsme se sešli již po osmé. Už to brzy bude rok, co se nám podařilo vetřít se do ospalého života místních ochránců českých tradic, emigrantů ve třetí generaci, z nichž už mnozí nejenže nemluví, ale ani nerozumí česky. Děti, které byly motivem našich setkání, se na setkání těší, mají už svou partu. Pokaždé se něco nového naučí. Novou písničku, básničku, něco o hudebních nástrojích. Udělají nějaký pěkný výtvor (jako kalhotky pro krtečka, nebo panenku z alobalu).

Ucastnici souteze o nejkrasnejsi hrad z pisku.

Děti si to také zkusily

V létě jsme měli soutěž ve stavění pískových hradu, na jaře jsme cvrnkali kuličky, příští měsíc budeme mít mikuláškou. Děti si už nejen osahaly kytaru a housličky, Anička Hrabčákova je nechala zahrát i na fujaru a všechny své roztodivné píšťalky, naučila je podupávat k čardáši i juchat.

Anička Hrabčáková ukazuje dětem fujaru

Na každém setkání se podílí spousta maminek i tátů. Ani tátové neváhají sáhnout po koštěti či vysavači, když dáváme domeček zase do "původního stavu"… Ale jako každé takové pospolité podnikání, chce to někoho, kdo je zvlášť nadšený, zvlášť obětavý, zvlášť podnikavý, zkrátka někoho, kdo je duší celého podniku. České rodiny s dětmi v San Diegu jich mají hned několik. Bez Petry bychom se všichni nepoznali a nesešli, má takový ten správný dar oslovit lidi a dávat je dohromady a umí taky dobře uvařit a upíct, jako ostatně všechny mladé české maminky. Když se Pavle narodila Annetka zrovna, když máma měla zase pomáhat s loutkovým divadlem (trošku si na svět pospíšila), musely to Jana s Markétou zvládnout samy.

Dlouholetá propagátorka české kultury v zahraničí paní Marie Dolanská říká, že něco takového jako tyhle dvě holky už nepotkala padesát let. A to ani trošku nepřehání. Víte, jak těžké je někdy vykřesat nějaké to zrnko tradic a kultury i doma v Čechách někde na málem městě… A o to těžší je to někde tak daleko, jako jsme my, na hranicích Mexika. Na hranicích dvou naprosto odlišných kultur a v neuvěřitelné směsi desítek dalších. Jak těžké je vejít do kultury hostovske země a neztratit svou kulturu a svou osobitost. Jak těžké je udržet si čistý svůj jazyk, uchovat ho v další generaci. Jednu diskusi jsme o tom už na stránkách Rodiny měli. A ještě těžší je udělat něco nejen pro sebe a své děti, ale i pro jiné. A to Jana s Markétou dělají nejen vytrvale a s vášní, ale také pěkně, nápaditě a ještě navíc na profesionální úrovni.

Jana Novotná přišla do San Diega z Prahy, ale pochází z Vysočiny z malého městečka Třešť. Původně je učitelka.

Markéta Kanerova je z Moravy z Breclavi. Ale také žila poslední roky před emigraci v Praze. Je zkušená herečka a recitátorka. Obě jsou fantastické mámy a prima holky, ale jinak každá jiná. Ale o tom všem vám příště povím trochu víc.