tisk-hlavicka

Jak důležité je nicnedělání

7.10.2002 Zuzana Dostálová, USA, Texas 6 názorů

Také se vám stává to, co nám? Schází se nás pět nejlepších kamarádek už celá léta a teď, když máme všechny děti, dohromady devět děti, bylo by prima mít společná hrací odpoledne a zároveň si i popovídat, ale ještě se nám to ani jednou nepodařilo. Důvodem je prostě to, že naše děti nemají čas.

Jsou natolik vytížené, že se nám nedaří najít jedno společně odpoledne pro nás pro všechny. Nejzaměstnanější je pětiletý Matěj - dvakrát týdne kopaná, sborový zpěv, kreslení, francouzština a to ještě ani nezačal chodit do školy! Ostatně i já jsem byla vždy zastánce bohatého mimoškolního programu. Ve věku základní školy jsem většinou neměla ani jedno volné odpoledne - dvakrát týdne Sokol, jednou týdne němčina, flétna, hudbni nauka a občasné sehrávky, chemický kroužek, kroužek mladých přírodovědců, vodák, výtvarka. Ostatně proč ne, vrozené schopnosti se mají rozvíjet a vrozené neschopnosti tím spíše. A tak právě jako pro mne psaný byl článek, který se mi před několika dny dostal do ruky. Margaret Wheatley v něm mluví o tom, jak moc toho od děti někdy očekáváme a o tučném plánovacím záznamníku své třináctileté vnučky, bez kterého se nehne ani na krok. Byla by prý nervózní, že na něco zapomněla. Poslední dva odstavce to vystihují asi nejlépe:

"Doufám, že naše děti nebudou muset nejdříve dospět, aby zjistily to, co jsme jim mohli ukázat už v dětství, že totiž zdravý život vyžaduje chvíle klidu a že být přítomen v daném okamžiku je krásná schopnost. Doufám, že naším dětem ukážeme, že důmyslně plánování nepřináší odpověď na všechny potřeby života a že je něco pravdy na starém vtipu "chceš-li Boha rozesmát, představ mu své plány". Doufám, že je připravíme na to, že v životě přijdou chvíle, ve kterých se bude vše hroutit, navzdory naším dobrým plánům. Doufám, že je naučíme, že je lépe takové životní okamžiky protančit a nepropadat panice. Doufám, že je naučíme nemít strach ze samoty a nudy, aby se jednou, ve snaze zaplnit prázdnotu, neutíkaly k drogám a alkoholu.

Osamění, nuda, neklid - to jsou pocity, které patří k tomu být člověkem. Ať je jakkoli popíráme nebo před nimi utíkáme, stále znovu se vrací. S věkem ale poznáváme, že prázdnotu není nutné zaplnit, že je možné v ní spočinout. Jen nevím, do jaké míry se tuto základní životní lekci učí naše děti."

Názory k článku (6 názorů)
Taky to znám - o tom, jak to (ne)zvládá... Evča, kluci 90+96 7.10.2002 8:45
*Re: Taky to znám - o tom, jak to (ne)... Lenka (2 děti) 7.10.2002 18:31
**Lence Evča, kluci 90+96 8.10.2002 16:32
***Re: Lence Lenka (2 děti) 8.10.2002 19:51
****Re: Lence andrea, dvě děti 14.10.2002 10:48
**Re: Taky to znám - o tom, jak to (n... Snehurka,dcera 6let,syn 2,5 18.12.2002 10:35




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.