tisk-hlavicka

Psychické týrání v dětství

13.9.2002 pracovníci Linky bezpečí 57 názorů

Nezájem, nadávky, omezování styků s kamarády. Jedná se o výchovný styl, nebo už o psychické týrání dítěte? První výsledky reprezentativního výzkumu na toto téma uvádějí jeho autoři, pracovníci Linky bezpečí.

Šestnáctiletá Hanka pocházela z celkem normální čtyřčlenné rodiny. Alespoň se to tak na první pohled zdálo. Měla starší sestru, se kterou si příliš nerozuměla, nejlepším přítelem jí byl pes. A babička. Když se Hance něco nepovedlo, ať doma, či ve škole, máma ji trestala po svém. Několik týdnů s Hankou nepromluvila ani slovo, dělala jako by neexistovala. Hanka nemívala s ostatními ani připravenou večeři, musela jíst sama. Hančin táta manželčino chování sice neschvaloval, ale patrně ze strachu se dcery nezastal. Když měla Hanka narozeniny nebo byly Vánoce, nedostávala žádné dárky. Její sestra ano. Když se pokusila s mámou mluvit o tom, že ji to mrzí, vzala na ni studenou sprchu. Když však máma chtěla Hanku skutečně pořádně vytrestat, zakázala jí procházky se psem. Hanka byla smutná. Nikdo z okolí si však ničeho nápadného nevšiml. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu skončila Hanka v rukou odborníků.

To je pouze jeden ze stovek případů psychického týrání, se kterými se pracovníci Linky bezpečí a Krizového centra Linky bezpečí setkávají dnes a denně. Jde o problém, který existoval vždy, avšak uváděné počty obětí bývají velmi zkreslené. Jedním z důvodů je i skutečnost, že se jedná o formu ubližování, která je těžko rozpoznatelná. Nezanechává totiž viditelné stopy. Oběti o svých zážitcích jen zřídka otevřeně hovoří a často si ani neuvědomují, že to, co zažívají, není tak docela v pořádku.

Formy a původci psychického týrání dětí

Kolik dětí je v České republice psychicky a fyzicky týráno a které formy psychického a fyzického týrání převažují? Jaké následky tyto děti pociťují a jak se s nimi vyrovnávají? Kdo jim nejčastěji ubližuje?

Na tyto otázky jsme se pokusili nalézt odpovědi v reprezentativním výzkumu s názvem Retrospektivní studie fyzického a psychického týrání v dětství u dospělé populace ČR.

Cílem výzkumu bylo především zjistit výskyt psychického a fyzického týrání v dětství u české populace a na tomto základě analyzovat sociální, demografické a psychologické souvislosti výskytu tohoto jevu. Dále pak přispět k identifikaci rizikových faktorů takového zacházení s dětmi a v neposlední řadě popsat jeho následky.

Psychické týrání bylo pro účely výzkumu vymezeno jako ubližování ze strany rodiče či jiné dospělé osoby formou opakovaného odmítání, ponižování, zastrašování, nepřiměřeného omezování, izolování od kontaktu s jinými osobami, využívání pro vlastní prospěch, učení názorům a chování, jež odporují zákonům či obecným mravním normám, neposkytování citové odezvy a vystavování násilí či závažným konfliktům doma. Pro lepší srozumitelnost následujícího textu uvádíme v rámečku na protější straně šest základních kategorií psychického týrání.

A jaké jsou výsledky? Celkem 69,1 % dotázaných respondentů uvedlo, že byli v dětství či mládí opakovaně vystaveni některé z těchto forem psychického týrání (tabulka na straně 30). Zbývajících asi 30 % respondentů konstatovalo, že žádné z forem psychického týrání opakovaně vystaveni nebyli. Je však nutno dodat, že respondenti často vyjadřovali názor, že uvedené formy sice podle pravdy označili, avšak do této chvíle je nepovažovali za týrání, nýbrž je vnímali jako výchovnou praktiku a zasloužený trest za své přestupky.

Za původce psychického týrání v dětství lze nejčastěji označit otce, matku a učitele nebo vychovatele. Otcové byli nejčastěji označeni jako osoby, které neberou své dítě na vědomí, dále pak jako osoby, které dítěti opakovaně nadávaly nebo používaly vulgárních výrazů, osoby opakovaně lhostejné a osoby, ze kterých má dítě strach nebo hrůzu. Matky byly nejčastěji uváděny jako původce opakovaného omezování kontaktů svých dětí s kamarády a nepřiměřeného omezování aktivit dětí. Podrobnější analýza původců psychického týrání signalizuje, že učitelé a vychovatelé se významnou měrou podílejí na traumatizaci dětí. Jsou těmi, kdo nejčastěji s dětmi hovoří tak, že si připadají méněcenné a zbytečné; děti se ve styku s nimi cítí ponížené. Jednání, znehodnocující myšlenky nebo pocity dětí, je ze strany učitelů a vychovatelů téměř stejně časté jako ze strany otců. Statisticky významné rozdíly byly zjištěny ve výpovědích mužů a žen. Ženy významně častěji než muži označovaly matku jako původce psychického týrání u těchto forem: chování znehodnocující jejich myšlenky a pocity, chování, v důsledku kterého se opakovaně cítily ponížené, a využívání v cizí prospěch. Muži zase častěji uváděli učitele a vychovatele jako ty osoby, které opakovaně znehodnocovaly jejich myšlenky nebo pocity.

Četnost psychického týrání

U každého z projevů psychického týrání, který byl respondentem označen (tzn., že jej opakovaně zakusil), bylo zjišťováno, jak často k němu v průběhu dětství docházelo. Analýza odpovědí opravňuje ke konstatování, že s výjimkou navádění k chování či jednání, které bylo v rozporu se zákonem či obecnými mravními hodnotami, u kterého si respondenti nejčastěji nemohli vzpomenout, jak často se tak dělo, byl výskyt všech ostatních projevů psychického týrání v dětství nejčastěji označován položkou „vícekrát za život“. Jinými slovy to znamená, že ve většině případů nebyly projevy psychického týrání příliš časté a vyskytovaly se sice opakovaně, ale s nižší frekvencí. Za formy týrání s nejzávažnějšími dopady na dítě lze označit především ty, které dítě pociťovalo nejméně jednou za měsíc.

U každého z projevů psychického týrání, u něhož respondenti uvedli, že jej zažívaly, bylo rovněž zjišťováno, ve kterém období jejich života se tak dělo. Výskyt psychického týrání je nejnižší v předškolním věku, vrcholí na druhém stupni základní školy a poté klesá.

Počátek opakovaného psychického týrání kladou respondenti většinou do období docházky na první nebo druhý stupeň základní školy. V tomto období více než polovina dotázaných uvedla, že se poprvé setkala s psychickým týráním své osoby. Téměř 30 % dotázaných klade tento počátek rovněž do období před zahájením povinné školní docházky. Pozdější začátek psychického týrání (po ukončení ZŠ) uvádí jen malá část dotázaných. Konec opakovaného psychického týrání kladou respondenti jednoznačně nejvíce do období dosažení plnoletosti a právní (v některých případech i ekonomické) emancipace od rodiny. Toto období uvádí téměř polovina dotázaných. Mezi výpověďmi žen a mužů nebyly shledány žádné statisticky významné rozdíly.

Svěřování a hledání pomoci

Značná část (42,8 %) respondentů spatřovala příčinu psychického týrání ve své osobě – „zasloužili si to“, či v osobě svých rodičů – „měli starosti a stresy“, „neuměli se ovládnout“. Příčinou mohlo být podle dotazovaných též psychické nebo tělesné onemocnění rodičů nebo jejich povaha. Respondenti, kteří byli v dětství nebo mládí vystaveni psychickému týrání, se v té době s touto skutečností svěřili někomu jinému zhruba v polovině případů (51 %). Zbývajících 49 % uvedlo, že o psychickém týrání, jemuž byli vystaveni, neřekli nikomu. Rozdílný je přístup k tomuto problému z pohledu pohlaví. Ženy se významně více než muži svěřovaly se skutečností, že byly v dětství nebo mládí vystaveny psychickému týrání.

Důvody, proč se respondenti nikomu ze svého okolí nesvěřili (N = 370), byly zjišťovány prostřednictvím otevřené otázky. Z jejího vyhodnocení vyplývá, že nejčastěji byla důvodem zamlčení skutečnost, že jim to v té době nepřipadalo podstatné – 28,6 % („neuvědomoval jsem si to“, „nepřipadalo mně to důležité“). Oběti psychického týrání často rezignovaly na informování okolí z toho důvodu, že v něm nebyl nikdo, kdo by pomohl, příp. že „by to stejně k ničemu nevedlo“ (17 %). Do této skupiny byly zařazeny odpovědi typu „nebylo komu“, „nemělo to význam“, „stejně by to nepochopili“ a podobné. Třetí skupina důvodů, pro které týraný neinformoval své okolí o tom, že se něco děje, je spojena se studem (11,4 %). Informace oběť zamlčela prostě proto, že se „styděla“, „kvůli ostudě“, „měla by potom pocit viny“. Čtvrtá skupina důvodů je spojena se strachem a obavami. Dotyční neinformovali své okolí o tom, že jsou vystaveni psychickému týrání prostě proto, že měli strach (11,1 %). Další respondenti uvedli, že se nikomu nesvěřili proto, že jim v tom bránily jejich povahové vlastnosti (5,4 %) – jde o odpovědi typu „nechtěl jsem, aby mě litovali“, „byl to můj vlastní problém“, „nerad se svěřuji“. Zbývající respondenti si již nepamatovali, proč o tom nikomu neřekli (8,9 %), nebo neuvedli žádný důvod (17,6 %).

Skutečnost, že psychicky týrané dítě někomu z okolí svěřilo, co se mu děje, ještě nemusí znamenat, že našlo pomoc a pochopení. Z těch, kteří uvedli, že o psychickém týrání své osoby informovali někoho ve svém okolí (N = 385), se 84,9% dostalo pomoci a podpory, zbývajících 15,1 % konstatovalo, že pocítili zklamání. Může být překvapující, že z hlediska zpětného hodnocení situace, ve které se respondenti ve svém dětství či mládí nacházeli (N = 751), pouze menší část z nich (35,6 %) uvedla, že by si v této době přáli o věcech, které se jim děly, hovořit s někým, kdo by jim mohl poskytnout odbornou radu či pomoc. Zbývajících 64,4 % dotázaných tuto potřebu nepociťovalo.

Tato skutečnost se jeví jako překvapující pouze na první pohled. Podrobnější analýza ukazuje, že potřebu hovořit o tomto problému neměli především ti respondenti, kteří uvedené skutečnosti pokládali za normální, oprávněné, kteří si uvedený problém neuvědomovali. Naopak ti respondenti, kteří rozpoznali, že jsou vystaveni psychickému týrání, by takovou pomoc přivítali. Pomoc odborníka by významně častěji přivítaly ženy, muži zřejmě více v tomto ohledu spoléhají na vlastní síly. Z těch, kteří uvedli, že byli v dětství vystaveni psychickému týrání, uvedlo 57,2 %, že by věděli, kde pomoc odborníka v případě potřeby hledat. Zbývajících 49,2 % to neví ani v současnosti. Analýzy neprokázaly v tomto případě rozdíly v odpovědích mužů a žen. V případě věkových skupin je nejvíce informovaná nejmladší věková skupina (18–24 let).

Následky psychického týrání

Výsledky výzkumu ukázaly, že 59,2 % obětí psychického týrání v dětství pociťovalo či pociťuje krátkodobé nebo dlouhodobé následky takového jednání. Výrazné statisticky významné rozdíly v pociťování následků psychického týrání byly zjištěny na základě analýzy dle pohlaví. Ukázalo se, že muži mají významně častěji než ženy pocit, že na ně psychické týrání v podstatě nemělo žádný vliv. Ženy naopak častěji uvádějí, že pociťovaly nebo pociťují dlouhodobé a trvalé následky.

Respondenti, kteří uvedli, že pociťovali nebo pociťují následky psychického týrání, kterému byli v dětství či v mládí vystaveni, byli dále požádáni, aby se pokusili tyto následky specifikovat. Tato skutečnost byla zjišťována prostřednictvím polootevřené otázky s šestnáctistupňovou škálou. Ukázalo se, že oběti psychického týrání nejčastěji trpěly nízkým sebevědomím (34,8 %) a pocity méněcennosti (32,4 %). Významně časté byly též pocity smutku a deprese (19,8 %) a celých 14 % dotázaných pociťovalo častý strach a úzkosti. Mezi často uváděnými následky psychického týrání dále figurují: citová nestabilita (9,9 %), přílišná závislost na jiné osobě (8,7 %), problémy s učivem ve škole (8,0 %), opakované výbuchy agrese či násilí (7,7 %) a poruchy spánku (6,3 %). Již relativně méně často se dotazovaní potýkali s opakovanými myšlenkami na sebevraždu a sklony k sebevražednému jednání, závislostí na alkoholu či jiných drogách, rozmanitými poruchami příjmu potravy. Výraznější rozdíly ve výpovědích mužů a žen či dle jednotlivých věkových skupin aplikovaná testovací kriteria neidentifikovala.

Co s psychickým týráním?

„Co si myslíte, že by lidé měli dělat, když se dozvědí nebo mají silné podezření, že v nějaké rodině či v jejich okolí dochází k psychickému týrání dítěte či dětí?“ Tato otázka byla položena všem respondentům, tedy i těm, kteří nebyli v dětství či mládí vystaveni opakovanému psychickému týrání. Většina občanů České republiky je toho názoru, že by měl být informován odbor sociální péče, či policie. Jen minimum populace si myslí, že by se psychickým týráním okolí nemělo zabývat a rodina by si měla problém vyřešit sama.

V České republice nebyla dosud provedena žádná reprezentativní studie, která by mapovala výskyt a souvislosti psychického týrání v dětství. Toto je první studie svého druhu. Realizovaný výzkum ukázal, že 69,1 % současné dospělé populace ČR se v dětství setkalo s některou z forem psychického týrání. V porovnání s počtem případů nahlášených odděleními péče o dítě Ministerstvu práce a sociálních věcí v roce 1999 (224 případů) je tento výsledek až překvapivě vysoký. Je třeba však nezapomínat na to, že u nahlášených případů se jedná pouze o špičku ledovce. Toto číslo nevypovídá o skutečném výskytu daného jevu.

Čím si lze vysvětlit tak velký rozdíl mezi oběma čísly? Odpovědí se nabízí několik; některé byly naznačeny již v předchozím textu. Dítě jako objekt psychického týrání si vůbec nemusí uvědomovat, že s ním dospělí zacházejí špatně. Subjektivně pociťované příčiny takového zacházení tuto domněnku potvrzují: většina respondentů se domnívala, že si to zasloužili. I když si však oběť povahu chování dospělých uvědomuje, vzhledem ke své závislosti psychické, fyzické i sociální se bude jen těžko účinným způsobem bránit. Okolí dítěte je na tom v mnohém podobně. Symptomy psychického týrání, jak již bylo uvedeno výše, se identifikují nesnadno a nemusí být vždy jednoznačné. Smutek, deprese, strach, problémy s učivem. To mohou být příznaky i jiných událostí než psychického týrání.

Pozornost zaslouží zejména následky zkoumaného jevu. Ty jsou jednoznačně ohrožující jak pro oběť samotnou, pro kvalitu jejího života a prožívání, tak pro její okolí a – prostudujeme-li označené následky pečlivě – i pro společnost. Byla zjištěna souvislost mezi psychickým týráním a některými jevy vyskytujícími se u sledovaných osob jak v dětství, tak v dospělosti.

Domníváme se, že toto jsou pouze některé z důvodů, proč se zkoumáním psychického týrání zabývat, proč o něm mluvit a psát. Zjištěné výsledky přispějí k lepšímu poznání zkoumaného jevu, jeho pochopení a mohou být též dobrým podkladem pro účinnou prevenci. n

Hana Halfarová (1952)
Klinická psycholožka. Vedoucí Krizového centra Linky bezpečí.
Kamila Pavlíková (1971)
Psycholožka. Hlavní supervizor Linky bezpečí.
Viktor Bosák (1966)
Poradenský psycholog. Externí spolupracovník Linky bezpečí.
Magdalena Ryšánková (1968)
Dětský psychiatr. Působí v Krizovém centru Linky bezpečí.

Názory k článku (57 názorů)
ano, následky to zanechá Jana 1.10.2002 15:54
*Re: ano, následky to zanechá 16.5Salám&Lajka14 2.10.2002 11:53
**Re: ano, následky to zanechá Bara88 6.10.2014 16:43
*Re: ano, následky to zanechá Martina 3.10.2002 10:15
**následky na celý život Alena 2.4.2005 18:12
***Re: následky na celý život Bara88 6.10.2014 16:51
**následky na celý život - pokřivené s... Alena 2.4.2005 18:17
*Re: ano, následky to zanechá heda 3.3.2003 3:7
*hrozné Matěj 15.4.2004 10:33
*hrozné Matěj 15.4.2004 10:33
*Re: ano, následky to zanechá kulinda 23.9.2011 13:46
Hrůza!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Lenka Nová (5 dětí) 3.3.2004 12:31
*rodiče potřebují psychiatra Alena 2.4.2005 18:23
Psycho už od narození nesnáším Susan O´Sulivanová 30.3.2004 12:18
*Re: Psycho už od narození nesnáším Slavka 15.7.2009 10:44
**Re: Psycho už od narození nesnáším David 10.11.2009 23:23
Smutek a modříny. Milan Želudek 15.4.2004 10:40
*Re: Smutek a modříny. luštˇák 29.4.2004 11:19
Detske Domovy. Milan 22.4.2004 10:17
Detske Domovy. Milan 22.4.2004 10:20
*Re: Detske Domovy. Vašek II. 23.4.2004 9:3
tyrani martin 22.4.2004 10:40
tyrani martin 22.4.2004 10:40
tyrani martin 22.4.2004 10:40
kjezhw michal demčík 29.4.2004 11:15
*Re: kjezhw bořivoj kule 29.4.2004 11:29
*Re: kjezhw bořivoj kule 29.4.2004 11:31
*Re: kjezhw bořivoj kule 29.4.2004 11:31
hfkfjxhfgh Danek Trulley 29.4.2004 11:34
hfkfjxhfgh Danek Trulley 29.4.2004 11:34
*Na psychickém týrání je nejhorší Ester, 2 děti 7.12.2004 11:13
Psychické a fyzické týrání Valerie K., 19letý syn, rozvedená 24.1.2005 19:14
Smutná pravda Talinka 6.2.2005 22:17
*Re: Smutná pravda Mikunka, 21 let - studentka 11.4.2005 21:6
*Re: Smutná pravda Mikunka, 21 let - studentka 11.4.2005 21:7
*Re: Smutná pravda Mikunka, 21 let - studentka 11.4.2005 21:8
*Re: Smutná pravda Mikunka, 21 let - studentka 11.4.2005 21:9
Kniha, ktora moze pomoct Jaroslav 20.12.2005 8:46
Týrání v rodině Markéta,Denisa 11.1.2006 8:30
*Je těžké pomoci obětem (dětem) - moje ... Jana, 25 14.1.2006 22:6
**Re: Je těžké pomoci obětem (dětem) -... Alenka 16.5.2010 20:49
*Je těžké pomoci obětem (dětem) - moje ... Jana, 25 14.1.2006 22:8
**Re: Je těžké pomoci obětem (dětem) -... JarkaDivna 6.5.2006 0:1
***Re: Je těžké pomoci obětem (dětem)... Alice, studentka PF UK 12.5.2007 19:15
****Re: Je těžké pomoci obětem (děte... Ráchel, 3 děti 12.5.2007 20:33
Prosím boha o pomoc !!! Lucie Rubová 16.8.2006 18:16
*Re: Prosím boha o pomoc !!! Gomaskanova 1.9.2015 19:13
násilí v rodině Jana 18.4.2008 14:47
*Re: násilí v rodině Xantipa. 18.4.2008 15:10
Je to tak Jitka, 15 let 26.11.2008 19:57
Týrání v rodině je stigma pro týranou os... Jan, syn Kubík  19.7.2010 14:50
*Re: Týrání v rodině je stigma pro týra... Jan 8.8.2013 16:34
**Re: Týrání v rodině je stigma pro tý... Daniela Neřeknu 8.1.2014 13:32
**Re: Týrání v rodině je stigma pro tý... Domaskanova 1.9.2015 19:20
**Re: Týrání v rodině je stigma pro tý... Domaskanova 1.9.2015 19:35
Týrání v rodině Helena 26.10.2011 16:0
Obrana? Vystresovaný přítel 6.3.2014 16:23




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.