Musíš víc procvičovat!

Víc už to snad ani není v lidských silách. Navzdory neustálému omílání probraného učiva jsou výsledky stále horší a horší: nejenom to, že má Šimon ve svých pracech stále ty stejné chyby, problémy začínají působit i znalosti již dříve naučené. Jeho sebevědomí celkem logicky dostává na frak a o radosti z učení už nemůže být ani řeč. Kdyby tak jeho matka věděla, jak mu pomoci.

To však netuší maminka a snad ani paní učitelka. Příčinou chlapcových neúspěchů není nedostatečné procvičování. Právě naopak: kámenem úrazu je dlouhodobé neefektivní drilování učiva. Od malička jsme sice slýchali: „Cvičení dělá mistra“, ale to platí pouze za předpokladu, že procvičujeme správně. Opakujeme-li učivo špatně, zjistíme to, co pozorovala Šimonova maminka, že již dříve naučené znovu zapomínáme a učební úspěchy se nedostavují. A právě díky této nesprávné technice opakování dochází ke zhoršování výsledků.

Děti, které pociťují, jak důležité jsou pro jejich rodiče dobré známky, se často ocitají pod velkým výkonnostním tlakem. Tento tlak vyvolává u dětí strach, jehož výsledkem je stres. Vinou stresu pak dochází k blokaci v mozku a schopnost učit se tak rapidně ztrácí na síle. Podobně negativně působí i monotónnost v opakování. Ta má za následek pokles motivace dítěte až na nulový bod.

Při procvičování bychom tedy měli zabránit vzniku stresu a monotónnosti a připomenout si, že kvalita je více než kvantita. Krátkodobé bloky procvičování střídané s fázemi oddechu přinesou více úspěchů než hodiny trvající drilování. Pomůckou může být i těchto několik postřehů:

Atmosféra. Čím více radosti přináší dětem procvičování, tím větší šanci na úspěch máme. Potřebujeme k tomu dostatečně přívětivou atmosféru. Je třeba zajistit vhodný čas a zjistit, zda je pro mé dítě přínosnější, aby se věnovalo procvičování učiva samo či se svými spolužáky.

Názornost. Dítě se učí pomocí konkrétních věcí, které dělá, může si na ně sáhnout, vytvořit si o dané věci vlastní představu. Probíraná látka, pokud chceme, aby ji dítě co nejlépe pochopilo, musí být co nejvíce názorná. Například pokud budeme učit dítě sčítat jenom pouhá čísla, strávíme nad takovou výukou mnohem více času, než kdybychom mu dali sčítat jablka a hrušky v košíku.

Smysly. Čím více různých smyslových zkušeností týkajících se určitého předmětu získáme, tím lépe se poznané udrží v naší paměti. Proč nezkusit občas počítat s gumovými medvídky či tvořit slova z těstovin či sušenek, které nakonec může dítě sníst.

Vyhnout se nedorozumění. Pokud procvičujete s dítětem současně učivo s podobnými problémy, vede to často k totálnímu zmatení. Například: pokud opakujete slova, ve kterých píšeme písmeno ě, neměly by být konfrontovány se slovy, kde píšeme je. Každá jednotlivá látka musí být procvičena izolovaně.

Zpětná vazba. Kdo se něčemu učí, potřebuje nutně zpětnou vazbu. Pokud chybí, dochází ke zhoršování výsledků. Pochválit za pokroky či společně vyhledat eventuální chyby a dovysvětlit.