Není hračka jako hračka

Dají se představy a přání dětí vtěsnat do představ o praktičnosti a účelnosti dospělých? Co mi dovolí moje peněženka?

Myslím, že nejen já se potýkám s cenou, vkusem a hlavně se sny svých dětí, které bohužel mimo nás, rodičů, ovlivňují kamarádi, spolužáci a reklamy.

Výchova dítěte je nemyslitelná bez hraček. Bylo již napsáno mnoho osvědčených pravidel, která ukazují, jaká by hračka měla být. Tato pravidla vycházejí z toho, co bychom od hračky měli očekávat. Hračka má působit na rozvoj všech složek dětské osobnosti. Má podněcovat pohybový, smyslový, rozumový a citový vývoj dítěte. Má rozvíjet v dítěti jeho společenské postoje a napomáhat k vytváření dobrých návyků. Má probouzet a rozvíjet dětskou fantazii. Aby hračka mohla toto všechno splňovat, musí být vybírána vždy s ohledem na „vývojový věk“ dítěte. To znamená, že v jednotlivých etapách vývoje dítěte musí mít hračka své specifické rysy. Dětská hra se vyvíjí v závislosti na vyspívání a výchově dítěte a od toho se odvíjejí i požadavky kladené na jednotlivé hračky.

Když vybíráme hračku pro dítě, je nutné rozdělit si vývoj dítěte do jednotlivých vývojových etap tak, jak je známe z vývojové psychologie dítěte: 1. novorozenecké období – dítě ve věku do 1 měsíce po porodu, 2. kojenecký věk – první rok života, 3. batolecí věk – od 1 do 3 let života, 4. předškolní věk – od 3 přibližně do 6 let.

V dalších vývojových fázích dětství vás již děti samy budou motivovat a ovlivňovat při výběru hraček, dle svých vlastních představ a přání, která se však ani teď nebudou vždy ztotožňovat s těmi vašimi.

Co pro který věk

První měsíc života dítěte je ve znamení velkých změn. Dítě se přizpůsobuje podmínkám nového prostředí. V tomto období je pro dítě nejdůležitější osobní kontakt. Hračky, které se objevují v tomto období, jsou většinou přinášeny všemi našimi blízkými a nejsou většinou vybírány pro toto období ale „na potom“. V tomto období splňují hračky spíše funkci dekorační.

První rok života. V kojeneckém věku (věku experimentace) se dítě mění z novorozence v dětskou osobnost, která se stává schopnou základního osamostatnění. Dítě se v této vývojové fázi učí vidět a rozeznávat předměty, jejich tvary a barvy. Rozvíjí se sluch a od něj se odvíjejí první náznaky řeči. V tomto období má velký význam hmat – dotykový smysl. Projevuje se první schopnost koordinace zraku, hmatu a pohybu, první náznaky rytmizace. Dítě si ještě nehraje – experimentuje. Uvědomíme-li si, co všechno zvládne takto malý človíček za jeden rok, musí nám být zcela jasné, že je k tomu třeba velmi mnoho podnětů, tedy i hraček. Zde se nám otvírají velké možnosti výběru.

Mezi první hračky by měly patřit kolotoče nad postýlku – mají děti motivovat ke zrakovému soustředění, ke sledování pohybu, k sluchovému soustředění a k počátkům úchopu. Z toho je zcela jasné, co má takový kolotoč umět. Objekty zavěšené na kolotoči by se měly pohybovat a měly by být snímatelné (případně obměnitelné) z konstrukce kolotoče. Velmi důležitá je jejich omyvatelnost či pratelnost. Dnes jsou již dostupné kolotoče s objekty z textilu ve velmi pěkném barevném i materiálovém provedení. Vhodným doplněním funkcí této hračky jsou i hrací strojky, které zvukově dokreslují pohyb objektů. Před vlastním nákupem se přesvěčte, bude-li kolotoč možno upevnit na postýlku dítěte, není-li zvuk hracího strojku příliš hlasitý.

Do tohoto vývojového období zcela neodmyslitelně patří také dětská chrastítka. I pro tyto hračky jsou velmi důležitá kritéria, která by měla být na zřeteli při jejich výběru. Narozdíl od všech ostatních hraček by neměla být rozebíratelná. Jejich velikost i váha by měly být přizpůsobeny velikosti dětské ruky.

V poslední třetině tohoto období je motorika i koordinace dítěte natolik vyvinuta, že je možno ke hře využívat i dynamické hračky – míče, vláčky, rolery. Do tohoto období také patří první kostky, panenky, plyšová zvířátka.

Věk batolecí. Věk prvních her je charakterizován významnými změnami. V první řadě jde o motorickou změnu – dítě se naučí samostatnému pohybu – chodí. Druhou významnou změnou je schopnost komunikace – dítě se učí mluvit. Třetí velkou změnou tohoto období je uvědomění si sebe sama jako samostatné bytosti. Celé toto období lze charakterizovat jako „expanzi do světa“.

Dítě začíná uplatňovat svou fantazii a tvořivost. Experimentace pozvolna přechází v hru. Dochází k výraznému obohacení hrové činnosti.

Motorické (pohybové) hry přispívají k výcviku koordinace svalových pohybů a napomáhají k odstranění prostorové nejistoty dítěte. Patří sem především chůze, pobíhání, poskakování, koulení, házení apod. Hračky rozvíjející tyto hry jsou především míče, kočárky, odstrkovadla, vozíčky, tahací hračky.

Manipulační hry procvičují jemnou motoriku, zpevňují držení ruky a paže, zlepšují koordinaci obou rukou. Patří sem vkládací kostky, mističky, první puzzle s velkými dílky malého počtu, kostky.

Intelektuální (námětové = úkolové) hry v sobě odrážejí prostředí a vztahy, ve kterých dítě vyrůstá. Důležitější však je odraz dětských představ do těchto her. Pro tyto hry děti vyhledávají hračky, které mají napodobovat svět nás „dospěláků“. Panenka s plenkami, kuchyňské nádobíčko, dětské nářadí pro truhláře či zahradníky – to jsou správné hračky pro intelektuální hry. Velký význam těchto her je především v podpoře rozvoje řeči. Dítě napodobuje a vytváří dialogy, zpívá si, napodobuje a imituje různé zvuky.

K tomuto období vývoje dítěte také neodmyslitelně patří první dětská leporela, hudební nástroje (bubínek, piánko), hračky na písek a k vodě, první pastelky (silné a ne příliš krátké, omyvatelné a pratelné, netoxické)!

Předškolní věk. Ve zlatém věku hry si dítě osvojuje základní normy chování a ztotožňuje se s nimi. Dítě navazuje první „cílené“ kontakty s vrstevníky. Učí se soupeřit i spolupracovat.

Toto období je naplněno především námětovými hrami, které jsou „opravdovější“. Významnou hračkou tohoto období je u dívek panenka, u chlapců plyšový medvěd. Tyto hračky pro dítě představují živé tvory. Velký význam pro předškolní děti mají také pohybové hry, které se stávají kolektivními.

Dalšími skupinami her tohoto věku dětí jsou didaktické hry, které rozvíjejí duševní vývoj dítěte a uvádějí je do světa, kterým je obklopováno. Nenásilným způsobem připravují děti pro školní docházku. K těmto hrám patří již barvy, štětce, omalovánky, nůžky, vystřihovánky, barevné papíry, lepidla.

V tomto období bychom také neměli zapomínat na maňásky, loutky, stavebnice, domino, pexeso, karty, mozaiky, puzzle, švihadlo, kolo, brusle, korále.

Velký význam mají hračky z „z vlastní dílny“. Děti mají velmi rády hračky, které pro ně samy vyrobíte. Ještě více jsou oblíbeny ty hračky, na jejichž výrobě se děti spolu s vámi aktivně podílejí. Pokojíček pro panenku z krabice od bot, kosmická raketa z plastové lahve od minerálky, zboží do dětského obchodu z moduritu či upletený maňásek. Tyto hračky nikdy nebudou vypadat jako „ty z obchodu“, ale určitě budou patřit mezi hračky nejoblíbenější. Oč jednodušší je dnes jejich tvorba, když jsou v obchodech dostupné výtvarné materiály, o kterých se nám dříve ani nesnilo! Dostupné je i nepřeberné množství návodů a nápadů k rukodělným činnostem s dětmi. Velký význam však mají tyto hračky při výchově dětí. Děti se setkávají s hodnotami, které samy spoluvytvářejí. Podporuje to v nich estetické cítění. Probouzí fantazii. A v neposlední řadě především rozvíjí a podporuje sebevědomí dětí.

Hračka rodiče nenahradí

Rodiče své dítě vychovávají vědomě i nevědomě. Právě k onomu nevědomému vychovávání patří estetická výchova. Estetické cítění dětí ovlivňujeme prostředím, které kolem něj vytváříme. Proto nám nepřísluší stanovit obecná pravidla pro posuzování vkusnosti hraček. Je na každém z nás, koupíme-li dítěti králíčka růžového či hnědého, a nebo bude-li si hrát s koníkem z plastu či dřeva. Sem patří i dnešní rozpory kolem pokémonů či dinosaurů. Má-li dítě v postýlce krtečka či pokémona, to je záležitost každého z nás. Každý člověk je originálem, a tak i vkus či estetické cítění je vždy originální.

Na co však při nákupu nesmíme nikdy zapomenout – hračka vás, rodiče, nikdy nenahradí! Rodič svou přítomností hodnotu zábavy nesčetněkrát zvyšuje, a to nejen jako přímý a aktivní účastník, ale také jako divák. Divák není pouze strážcem a ochráncem. Je i svědkem, který umí projevit obdiv. Je společníkem, se kterým se dítě dělí o největší zážitky svých her.

Hra je velmi důležitá, má svá pravidla. Dodržování těchto pravidel vede dítě ke smyslu pro řád, k spravedlivosti, soutěživosti. Hrajte si, hrajte si, hrajte si. Kdy jindy můžete být svému dítěti blíž! Kdy jindy jste kamarádem i autoritou, učitelem i spolužákem, vůdcem i vedeným, vítězem i poraženým. Při hře se vám dítě otvírá jako krásná kniha. Odhaluje vám bez ostychu svá přání. Važte si toho! My dospělí už to neumíme. A to je škoda!