tisk-hlavicka

Teď ne!?

22.5.2002 Děti a my 4 názory

Když se stává člověk rodičem, mívá většinou předsevzetí, že se bude snažit být tu maximálně pro své děti. Je však nutné, abychom byli svým dětem k dispozici kdykoliv?

Je spousta matek, které o tento „ideál“ neúnavně usilují, nemůžeme však říct, že by to bylo vždy ve prospěch dítěte.

Dětem zkrátka neustálé opečovávání, zaměstnávání či zabavování nedělá dobře. Potřebují totiž příležitost vyzkoušet si něco samy bez rodičovských zásahů a mnohdy zcela jiným způsobem, než jaký bychom navrhovali my dospělí. Pocit svobody a samostatného rozhodování je třeba v dětech pěstovat již od malička. Příležitostná nuda nemusí být vždy jen na škodu. Z dlouhé chvíle může vzniknout spousta zajímavých nápadů, jak využít volný čas. Děti, které jsou neustále směrovány svými rodiči, ztrácejí pomalu schopnost se samy zabavit. Od rodičů očekávají další podněty a pokyny, a tím se vytváří začarovaný kruh: Rodiče chápou toto chování jako potvrzení, že jsou pro své děti nepostradatelnými animátory – a dítě je čím dál tím nesamostatnější a dožaduje se nových nápadů a aktivit.

Nejsou to však jenom děti, kvůli kterým by si rodiče měli dát občas „volno“ ve výchově. Důvodem jsou i oni sami. Každý totiž potřebuje pravidelně opouštět své stereotypní prostředí, aby načerpal novou energii a mohl se zase do něj vrátit s novým elánem a chutí měnit své „zaběhané“ zvyky. Tak jako bývá v některých rodinách samozřejmostí, že si muž najde čas na fotbalový trénink či ochotnické divadlo, mělo by být stejně tak samozřejmé, že se manžel postará o děti, když má jeho žena kurz angličtiny či sraz se spolužačkami.

Dalším aspektem vedle rodičovství, na který nesmíme zapomínat, je partnerství. Manželé potřebují pro zdravý růst svého vztahu trávit alespoň nějaký čas společně sami bez dětí. Předpokladem je, že svěříme dítě někomu, koho dobře zná a cítí se s ním dobře. Obzvláště těžké to mají ti, kteří vychovávají své dítě bez partnera. Přesto je důležité, aby i oni měli šanci mít svůj volný čas a pokusili se pro tuto možnost udělat maximum. Požádat prarodiče, kamarádku či sousedku, se kterou se přátelí.

Děti by měly vědět, že i když jsou rodiče doma, neznamená to, že patří k inventáři skříně s hračkami a že si s nimi mohou hrát kdykoliv. Pokud maminka právě smaží řízky nebo tatínek opravuje elektrickou zásuvku, děti nemohou být v jejich blízkosti. Dítěti ovšem musí být jasně sdělen požadavek. S nesměle pronášenými prosbami nemáte šanci, aby vaše přání dítě pochopilo a vzalo je vážně.

Naučte se nenabízet dítěti celý váš čas, ale pouze jeho části – ty však celé bez omezování. „Nech mě teď dodělat tuto věc a potom si můžeme spolu hrát.“ Aby se dítě naučilo, která ujednání akceptovat, musíte slibované také splnit. Pokud právě ve chvíli, kterou jste slíbili svému dítěti, zatelefonuje vaše přítelkyně a chce si s vámi trochu „poklábosit“, domluvte se s ní, že jí zavoláte později.

Velkou část zaměstnaných rodičů a především pak matek trápí výčitky svědomí, že dětem věnují málo času. Ale hodina intenzivně prožitá se svým rodičem přinese dítěti víc než celý den plný nudy a nervózního napětí. Představa sebeobětování se dětem není opravdu hodná následování. Vždyť utahaní, podráždění a nešťastní rodiče mohou být jen těžko dobrými rodiči.

Názory k článku (4 názorů)
Ponorková nemoc Miška, 3 děti 22.5.2002 19:39
Teď ne! Helena, 2děti-kluk9 a holka 12 4.6.2002 14:48
Naučit děti hrát si Petra, Anna 3 29.2.2004 22:8
Tesat do kamene. Martin z Jívové 15.8.2010 19:28




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.