Well-being v dětství

Současné studium well-beingu je významnou součástí hnutí pozitivní psychologie. Toto hnutí probíhá na třech frontách. První je studium well-beingu, do kterého spadá spokojenost s minulostí, radostné prožívání přítomnosti a optimismus a naděje do budoucnosti. Druhou je studium pozitivních vlastností – intimity, integrity, vůdcovství, altruismu, povolání, moudrosti atd. Třetí je studim pozitivních institucí.

Většina psychologů se věnuje úzdravným procesům a snaží se pochopit psychiku lidí s pomocí modelu nemoci. Hlavním typem intervence je náprava nezdravých návyků, poruch motivace a abnormalit mozku. Ale psychologie se nezabývá pouze nedostatky, poruchami a abnormalitami. Zabývá se také pozitivními vlastnostmi a hodnotami. Patologizování nemusí být jediným způsobem, jak se s poruchami vyrovnávat. Úspěšná prevence může vycházet z rozvoje a podpory well-beingu v mládí. Silné stránky člověka – odvaha, optimismus, dovednosti v mezilidských vztazích, pracovní etika, naděje, čestnost a vytrvalost – jsou cenné samy o sobě a mohou působit i jako obrana proti nemocem. Na rozdíl od převládajícího zaměření na poruchy, nedostatky a nezpůsobilosti je úkolem úspěšné prevence podpora a rozvoj věd o silných stránkách člověka a lidských ctnostech.

Oblasti well-beingu dítěte

Co je well-being dítěte a jak mohou rodiče a rodina, blízké i širší okolí pěstovat a rozvíjet well-being? V nedávné studii označili Bornstein, Davidson, Keyes, Moore a Centrum pro dětský well-being (2002) tři široké oblasti well-beingu dítěte: oblast tělesnou, sociální a citovou a kognitivní. Well-being v oblasti tělesné zahrnuje mnoho známých předpokladů zdravého života. Well-being v sociální a citové oblasti obsahuje četné intrapersonální a interpersonální dovednosti a ctnosti vztahující se k self a společenskému kontaktu. Myšlení, sdělování myšlenek a produkty myšlení v každodenním životě jsou základními kameny kognitivního well-beingu jedince. Vyjmenované prvky v každé oblasti nejsou vyčerpávající, ale představují základní sadu, která pomáhá definovat tu kterou oblast i celkový pozitivní vývoj dětí.

Které faktory podporují rozvoj well-beingu u dětí? Neexistuje pro to žádný vzorec, žádná zázračná formulka, která by well-being podporovala. Nicméně vědecké poznatky v oblasti vývoje ukazují na tři obecné původce well-beingu u dětí. Za prvé, na well-beingu u dětí se přímo podílí jejich endogenní procesy, jako například temperament. Navíc se děti samy podílejí na svém well-beingu nepřímo tím, jaký vliv mají na své okolí, zejména osoby, které o ně pečují. A konečně, na well-beingu u dětí se podílí zkušenost a prostředí, ve kterém dítě žije. Naneštěstí můžeme zasahovat jen velmi málo do stabilních endogenních procesů a vlivu samotných dětí. Naproti tomu můžeme manipulovat se zkušeností a prostředím tak, abychom zlepšili well-being u dětí a nejlepší cesta vede přes rodiče a intervenční programy pro rodiče.

Rodiče, genetika a zkušenost

Rodiče v každé generaci připravují děti příští generace na fyzické, ekonomické a psychosociální situace, ve kterých jejich děti musejí přežít a pokud možno i prospívat. Rodiče jsou hlavními zastánci dětí, představují první obrannou linii. Jako první získávají k dětem přístup, který průběžně trvá. Matky a otcové (stejně jako starší sourozenci, ostatní členové rodiny a osoby mimo okruh rodiny, které o děti během dne pečují) sami řídí vývoj dítěte přímou i nepřímou cestou. Přímý vliv je dvojího druhu: genetický a zkušenostní. Jsou to samozřejmě biologičtí rodiče, od nichž pochází genetický základ dítěte, který je více či méně příznivý pro růst well-beingu dítěte. Nicméně zasahování do genetické výbavy není v dnešní době jednoduché.

Vedle genů kladou všechny významné teorie humanistické psychologie jako hlavní zdroj či významný prvek ve vývoji jedince zkušenost ve světě. Rodiče a ostatní pečovatelé formují většinu, ne-li všechny zkušenosti malých dětí a jsou to rodiče, kdo ovlivňuje vývoj dítěte svými přesvědčeními a svým chováním. To jsou logické cíle intervence v podpoře well-beingu u dětí.

Když hovoříme o přesvědčeních, máme na mysli to, jak se rodiče staví ke všem stránkám rodičovské výchovy, jaké postoje a vědomosti mají ve své výbavě. To, jak rodiče vidí sami sebe tváří v tvář svým dětem, může vést ke konkrétním způsobům uplatňování vlivu, myšlení nebo chování ve výchově. Stejně tak je důležité, jak rodiče vidí dětství. Rodiče, kteří věří, že mohou, nebo nemohou ovlivnit temperament dítěte, často mění své výchovné praktiky podle potřeby. Konkrétní následky má i to, jak rodiče vnímají své děti. Rodiče, kteří vnímají své děti jako temperamentově snadné, jim budou snáze věnovat pozornost a reagovat na jejich potřeby. Jejich pozornost a vnímavost může na oplátku živit pozitivní vývoj.

Oblasti péče v rozvoji well-beingu

Snad nejdůležitější pro well-being u dětí je chování rodičů a pečovatelů, hmatatelná zkušenost, kterou dětem poskytují. Konec konců, téměř veškerá životní zkušenost malých dětí pramení přímo z interakcí v rodině. Obsah interakcí rodič–dítě je rozmanitý, ale hlavní, snad i univerzální základ hlavních oblastí v péči o děti, které podporují well-being a korespondují s oblastmi well-beingu u dětí, je vyživovací, sociální, didaktická a materiální péče.

Vyživovací, sociální a didaktická péče má přímý vliv na obsah zkušenosti. Rodiče mají nepřímý vliv na well-being svých dětí i povahou jejich vzájemného vztahu. Například ženy, které hovoří o svém vztahu jako o suportivním, se cítí méně zavalené, svůj čas rozdělují mezi menší počet soupeřících nároků, a proto mohou být ke svým dětem pozornější, citlivější a vnímavější.

A konečně, rodiče jsou občané. Svými postoji a aktivitami ve věcech veřejných ovlivňují sociální zdraví či sociální toxicitu prostředí, ve kterém jejich děti žijí. A občané formují kvalitu institucionální péče o děti, úroveň škol pro děti a dostupnost dalších možností pro děti v komunitě.

Změna je možná

Dobrá zpráva je, že rodiče mohou ovlivňovat téměř každou stránku well-beingu u dětí k lepšímu. Např. inteligence se zčásti dědí, ale její dědičný základ neznamená, že ji nelze měnit. Longitudinální studie inteligence ukazují, že jedinec se v průběhu života rozhodně mění. Bylo by scestné šířit názor, že inteligence je neměnná. Projevy dědičných vlastností závisejí na učení a jsou pod vlivem prostředí. V systémovém pohledu ovlivňuje rozvoj well-beingu u dětí mnoho faktorů – prostředí, zkušenost, genetika a biologie a transakce mezi nimi.

Rodičovská výchova samozřejmě není nic jednoduchého. Například neplatí, že všeobecná úroveň stimulace přímo ovlivní všeobecnou úroveň fungování dětí a kompenzuje případné nedostatky. Poskytnout dětem dostatečné finanční základny, velký dům a podobné výhody nezaručí rozvoj empatie, slovní kompetence nebo jiných vlastností a dovedností v osobnosti dítěte, a dokonce ani nemají v tomto rozvoji velký význam.

Princip specifičnosti předpokládá, že specifická zkušenost, kterou rodiče dětem poskytují ve specifickém období specifickým způsobem, ovlivňuje specifické stránky vývoje dítěte. Navíc princip transakce předpokládá, že zkušenosti, kterých se dětem dostane, formují vlastnosti a hodnoty dítěte v průběhu času, a zpětně vlastnosti a hodnoty dítěte formují jeho zkušenost. Děti mají vliv na to, jakým zkušenostem jsou vystavené, děti také interpretují svou zkušenost velmi jedinečným způsobem a tím určují i způsob, jakým je konkrétní zkušenosti ovlivní. Existuje mnoho cest k úspěchu: populace, u které očekáváme selhání, stejně jako ta, u níž čekáme zaručený úspěch, téměř vždy ukáže ve výsledku překvapující míru rozmanitosti.

Věda, metody a hodnoty

Věříme-li na osud, přijímáme prostředí, ve kterém žijeme. Pokud na něj nevěříme, činíme osobní, sociální a politické kroky k vytvoření prostředí, které děti vhodným způsobem stimuluje, podílíme se na organizování denní péče o děti mimo rodinu, podporujeme jejich přátelství s pozitivními vrstevníky, staráme se o to, aby v našem okolí byly přiměřené možnosti vzdělání a zapojujeme své děti do mimoškolních aktivit, které stimulují jejich růst.

Psychologie jako věda může být pozitivní silou ve snaze pochopit a podporovat well-being u dětí. Tato nová věda pomůže normálním lidem stát se silnějšími a produktivnějšími a rozvíjet skrytý lidský potenciál. Pozitivní psychologie bude mít nepřímo vliv na prevenci nemocí, jelikož silné stránky mohou působit jako obrana proti poruchám, nedostatkům a nezpůsobilostem. Avšak přímou cestou může pozitivní psychologie podpořit well-being u dětí. n

Autor je psycholog, zabývá se výzkumem v oblasti rodiny a dětské vývojové psychologie. Působil na Princeton University a New York University. Hostoval na univerzitách v Evropě a Japonsku. Je autorem několika publikací z oblasti vývojové psychologie a rodičovské výchovy. Je redaktorem časopisu Parenting: Science and Practice.