tisk-hlavicka

Co je s mým dítětem v nepořádku?

8.4.2002 Portál 1 názor

I když se narodí dítě bez zjevného tělesného či mentálního postižení, může se stát, že rodiče nabudou dojmu, že dítě není v pořádku.

Pak si kladou otázku, co se děje a zda se obrátit na odborníka.

Pokud se vám zdá, že se vaše maličké dítě směje méně a pláče více než jiné děti, může to být pouhým odrazem jeho osobnosti – automaticky z toho nevyvozujte, že není v pořádku. Pokud se starší dítě bojí tmy, je velmi tiché a zaražené, či naopak extrémně aktivní, nemusí to být ještě příznak nějaké poruchy. Jak tedy zjistit, zda jsou potíže dítěte významné? Stanovit, zda dítě trpí nějakou poruchou, je velmi složitý proces a může ho provést pouze fundovaný odborník. Pokud vás chování dítěte znepokojuje, promluvte s lékařem a ten vám dá doporučení ke specialistovi. Zvažujete-li, zda by vaše dítě mohlo mít nějakou poruchu, položte si otázku, je-li jeho nevhodné chování natolik závažné a trvalé, že by je bylo možné chápat jako sociálně problematické. Může mít poškozený mozek?

Komplikace v těhotenství a při porodu

Možná se během těhotenství nebo porodu vyskytly komplikace, které vás vedou k myšlence, že potíže dítěte plynou z poškození mozku. Odborníci, kteří prověřili možnost spojitosti mezi poškozením mozku během těhotenství nebo při porodu a psychickými poruchami, nedospěli k jednoznačným závěrům. Zdálo by se, že u dítěte s poškozeným mozkem je větší pravděpodobnost nebezpečí výskytu psychického problému, neexistuje však žádný jednoznačný důkaz, který by potvrdil, že poruchy jsou způsobeny poškozením mozku. Řada dětí s mozkovými poruchami nemá psychické potíže a většina těch, které potížemi trpí, nemívá poškozený mozek. Nebylo by rozumné automaticky usuzovat, že vaše dítě, které se špatně chová, má poškozený mozek.

Poranění hlavy

Stanovení souvislosti mezi poraněním hlavy a poruchami komplikuje skutečnost, že nadměrně aktivní děti – zejména chlapci – se častěji stávají účastníky nehod a utrpí poranění hlavy. Proto se můžeme domnívat, že porucha už tu byla před zraněním, dokonce mohla být jeho příčinou. Projevy dítěte před nehodou rovněž ovlivní změny, které proběhnou při vývoji vážné poruchy po nehodě. K tomu bude náchylnější také dítě, které do té doby mělo problémy s emocemi a chováním.

Těžké úrazy hlavy však mohou v některých případech chování dítěte změnit. Dítě přestane mít společenské zábrany – může být prostořeké, bude klást trapné otázky, činit velmi osobní poznámky nebo se bude svlékat v nevhodném okamžiku. Začne být zapomětlivé, upovídané, výbušné, přestane dbát na svou čistotu a svůj vzhled. Za poznámku stojí, že u dětí, které po úrazu hlavy nebyly svými rodiči příliš úzkostlivě opatrovány, je menší pravděpodobnost vzniku psychických problémů. Rodiče mají pochopitelně přirozený sklon dítě chránit, většinou to ale neznamená, že se jim podaří efektivně zvládnout chování dítěte. Kvůli zranění přestávají vést své dítě k disciplíně.

Mozková dysfunkce

U některých dětí mozek nefunguje, jak by měl. Hyperaktivita, impulsivita či hypoaktivita jsou poruchy pravděpodobě spojené s odchylkami ve stavbě mozku a ovlivňované neurotransmitery – chemickými látkami v mozku, které přenášejí tisíce zpráv, a tím řídí naše reakce. V takových případech mozek sice není poškozen, ale ani nepracuje tak účinně, jak by měl. Chování některých dětí s těmito příznaky se dá velice zlepšit tak, že se funkce neurotransmiterů podpoří podáváním léků.

Mělo by se pátrat po „nálepce“?

Můžete mít dojem, že kdybyste byli s to nalézt označení, které odpovídá stavu vašeho dítěte, byla by šance odhalit i způsob odpovídající léčby. V případě, že žádná léčba neexistuje, pomůže vám správné zhodnocení situace alespoň zjistit, jak se máte chovat vy. Byl by to citlivý přístup, protože kromě toho, že se rodičům dostane odborné rady, jak s dítětem jednat, může také značná podpora spočívat ve sdruženích a organizacích, které se zabývají celou řadou dětských problémů. Učitelé dítěte mohou těžit z toho, že se zvětšuje objem odborných znalostí o specifických poruchách. I dítě samo bude mít prospěch z toho, že jeho stavu bude přiřazena diagnóza, protože bude mít daleko větší šanci získat speciální a adekvátní pomoc.

Budete-li vědět, že vaše dítě trpí poruchou, může to vašemu břemenu paradoxně ulehčit: toto vědomí vám dodá pocit jistoty, že chování vašeho dítěte není způsobeno pouze tím, jak ho jako rodiče vychováváte nebo jako pedagog učíte. Kolikrát si ukazovali na vás, když vaše dítě někoho rozčílilo? Kolikrát jste se právě vy probudili s pocitem viny nebo nedostatečnosti, protože právě tenhle žák vám rozvrátil třídu?

Je dobře zbavit se pocitů viny, že dítě má problémy, protože je tu nějaká porucha, která je vysvětlí. Na druhé straně však řada poruch vznikne nebo se umocní pod vlivem nevhodných výchovných přístupů, zvláště působí-li dlouhodobě.

Dá se říci, že pojmenování poruchy vždycky bylo a doposud je užitečný způsob při popisu souborů chování a pomáhá odborníkům ve výzkumu a při doporučení léčby. Nálepky nejsou ani zdaleka „absolutní“, a přestože se některé určují snadněji než jiné, znatelně se mezi sebou překrývají. Je běžné, že se u dítěte vyskytnou příznaky různých poruch. A právě odborník musí rozhodnout, které z nich mají převahu. A je třeba pamatovat na to, že nálepky mají i svá rizika. Je znám efekt očekávání, tzv. Pygmalion efekt. Byly prováděny pokusy, které prokázaly, že naše chování je ovlivněno naším očekáváním. Je-li předem negativní, může problémy označkovaného jedince upevňovat.

To je důležité mít na paměti a neznepokojovat se, že odborník nedokáže okamžitě a s konečnou platností označit zdravotní stav dítěte. Uleví se vám, bude-li diagnózu a léčebné postupy považovat za součást výzkumu – mnohé se podaří prostřednictvím zkoušek a omylů. Také vám pomůže, když se budete považovat za součást výzkumného týmu. Jak dokonalý bude popis chování vašeho dítěte, bude záviset na pochopení a entuziasmu každého jednotlivého člena tohoto týmu. Ať je situace jakákoli, bude se vám lépe postupovat v případě, že budete přemýšlet spíše v kategoriích zvládnutí poruchy než jejího vyléčení.

Z knihy Alana Traina Nejčastější poruchy chování dětí (jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka), která vyšla v nakladatelství Portál.

Názory k článku (1 názorů)
Co je s mým dítětem? Renata Sudkova 6.6.2006 16:8




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.