Navštívil nás pravý český Mikuláš s čertem a andělem.
"Čeští přistěhovalci přispěli vánočním tradicím amerického Jihozápadu svým vynikajícím jídlem, svými tanci a originální hudbou. Texasko-česká vánoční sezóna začíná oslavami Sv.Mikuláše 6.prosince. Podle české tradice se Sv. Mikuláš spouští z nebe po zlatem provaze provázen andělem a čertem..." vysvětluje zajímavá americká knížka Vánoce na americkém Jihozápadě. Je v ní i několik receptů a pěkně obrázky Čechů z texaského venkova.
My k Jihozápadu oficiálně nepatříme (mimo Texasu k němu patří Arizona, Nové Mexiko a Oklahoma). Celá Kalifornie je pro Američany Západní pobřeží....Ale vánoční tradice kolem San Diega mají stejný charakter jako ve jmenovaných státech. Předně jsou mnohem starší než na pobřeží východním, protože španělští p a d r e s, františkánští mniši, tu začali stavět své misie téměř o 100 let dříve než první poutníci připluli na pobřeží východní...
Už tenkrát se promíchaly zvyky místních Indiánů se zvyky Španělů. Později k nim něco přidali přistěhovalci že střední a východní Evropy a samozřejmě ona podivuhodná krásná země přimíchala sama mnohé kouzlo. Psala jsem vám o tom trošku loni.
Naše letošní vánoční sezóna s Clarisskou ale začala tak, jakoby chtěla potvrdit citovaný výrok. Navštívil nás český Mikuláš... Pravý český Mikuláš s čertem a andělem.
Tedy nejenom nás, ale hodně českých a slovenských dětiček, které žijí v okolí San Diega. Vidíte kolik jich je? Věřili byste, že jich je tolik?
Také jsem byla překvapena. Téměř všichni se navíc víceméně pravidelně setkávají při různých příležitostech. Noví jsme tam byli jenom my a ještě pár děti. To je onen "klub českých maminek", o kterém jsem se zmiňovala "z doslechu". A můžu vám s radostí oznámit, že jsou to moc přímá holky (některé z nich také nepatří zrovna k "mladým maminám"), obětavé, nadšené, které dělají pro děti a uchování pěkného jazyka a zvyku co mohou.
A jaký byl Mikuláš?
No přesně takový jaký má být. Dobrotivý, vznešený a moudrý. Čerta "držel pěkně v šachu", anděl byl ztělesněná krása a laskavost... Píše o tom velmi pěkně americký dětský psycholog Bruno Bettelheim, kterého jsou jako odborníka na Santu už jednou citovala.
Věnoval vysvětlení významu Mikuláše pro deskou duši celou kapitolu své knihy o výchově děti. Podtrhuje hlavně smysl celého dramatického predtaveni, které se v některých jihoněmeckých a našich českých krajích při návštěvě Mikuláše odehrává. Předně se při tom divadélku o dobru a zlu všichni dobře baví. (Jako u nás v San Diegu). Všichni jsou zároveň herci i diváci. Tohle malé drama zobrazuje, a aktivní účasti pomáhá i překonat, všechny ambivaletni pocity rodičů a špatné svědomí děti nad jejich "hříchy" nebo i jen pomyšlení na ne, v pobobě ztělesněné v postavě čerta, který hrozí potrestáním. Potom však zvítězí dobro a anděl rozdá dárky a sladké odměny, potrestání zůstává jen symbolickou hrozbou... Za účasti dospělých dostává dobro a zlo, které je v každém z nás, konkrétni podobu. Rodiče tím dětem ukazují, že mají i pro jejich špatně chvilky pochopení. To je pro rozvoj citových jistot dítěte velmi důležité. Dítě potřebuje vědět, že je milováno nejen pro své kladně stránky, ale že i jeho temné stránky, jeho hříchy budou akceptovány. Celý ten rituál nám připomíná, že děti nemohou být pořád jen hodné.
Tak přesně tak to bylo. Čert se čertil a brblal, ale Mikuláš ho vždycky pěkně zkrotil. Anděl byl andělský a dárků bylo požehnaně.
Obětavé organisátorky přidaly i maňáskové představení, zahrály si i děti. Zpívaly se koledy. Bylo to opravdu hezké zahájení vánoční sezóny. Téměř by mohlo být ilustraci k oné poučné knížce o amerických tradicích. Anebo o českých. To si můžete vybrat...
Těhotenství |
Dítě |