O vyzvědačství

Zazvoní telefon, volá mi mamka, a tak si potřebuji někomu vylít srdíčko. Postesknout si někomu, kdo chápe, že nic na tom, co řeknu, vše je tak, jak jsem chtěla, jak chci a jak budu chtít, jenom vyžít s tím, je někdy těžké. Mamka to chápe, a tak pro ni není zatěžko řehtat se na druhé straně telefonu mým hysterickým přirovnáním, když líčím to krocení třech lvic během každodenních akcí. Jsem jí za to vděčná. Problémem je, že v tuto chvíli, kdy jsem zabrána do svého nitra, jsem zranitelná. Mé dcerky nastaví ušní radary na telefonní vlny a odezírají i snad ze rtů. Někdy je podezřívám, že slyší i reakci své babičky, jak jinak by mohly používat její slova.

Přeháním? To se Vám jenom zdá. Jedeme s Kubou v autě, řešíme pro nás důležitý kompromis a najednou zjistíme, že je ticho. V našem autě na zadním sedadle je ticho!!! To samo o sobě je tak hodně nezvyklé (nevím, jestli by mne přílet mimozemské civilizace překvapil více) a když uvidíte ty čtyři sloní uši, které tady v tu chvíli sedí, pochopíte.

A pak se divte, že když potřebujeme s Kubou něco probrat, najdete nás v koupelně. No, zkuste si vybrat, kam se v našem bytě jinam jít ukrýt před dětskou zvědavostí. Stačí, že když líčím Kubovi dialog někoho druhého a vložím do toho svůj veškerý herecký cit, který vlastním, Majda reaguje:" Nehádejte se!" To je odzbrojující vzhledem k tomu, že jsme pár, který neshody řeší mrtvolným dusným tichem.

A to ještě nevíte, že Majka byla ta, která se postavila pomalu s rukama v bok doprostřed místní pultové prodejny a prohlásila. "My budeme mít miminko." (nepamatuji se, kdy by jí bylo tak dobře rozumět). No, vzhledem k tomu, že na mně nebylo vůbec nic vidět a její tatik to také sotva věděl, uzarděle a tupě jsem se usmívala a hádala jsem, odkud to jen mohla vědět naše holčinka. Jedno prostě nepopřu -kdo má děti, je neustále zkoumán, pitván, přezkušován a proto, dejte si pozor. Vše, co řeknete či jen pomyslíte, může být použito proti Vám.

A nejspíš také bude.

P.S. Až příště přijede na návštěvu babička a přiveze holčinám dortíky, které měřeny okem mé zdravé výživy nejsou -in a já je budu chtít třetí den (poté, co se jich nikdo ani nevšiml, když ležely uprostřed stolu a já je dva dny stěhovala jako kočka mladé - do lednice a na stůl) vyhodit do koše, bude problém. Řekněte mi, že Majda zamává ušisky a řekne:" Proč jsi otvírala koš na odpadky, ty jsi to chtěla vyhodit!!! Vždyť to máme od babičky!" V tu chvíli se mi chce schovat hlavu do písku jak pštrosovi a říct:"Bože, bože, do čehos tu duši dal."