Už je to tak - naši prckové nám rozumějí!

Našemu malému cvrčkovi bude za pár dní 9 měsíců. Když byl malé miminko, tak jsem mu někdy předčítala pohádky. Myslíte že reagoval? Ano i ne. Vždyť mu bylo pár týdnů. Můj hlas ho uklidňoval a cvrček mi po chviličce usínal v náručí. Jen jsem uznala, že obsahu jaksi nerozumí a rozumět ještě nemůže, a že je jedno, co mu budu číst. Předčítala jsem mu tedy články z novin, časopisů a byli jsme spokojení oba dva. V době, kdy bylo Tomáškovi asi 5 měsíců, začali jsme si společně prohlížet a předčítat leporela. To už byla jiná. Ať jsem četla co jsem četla, tak ho nejvíce zajímalo jak leporelo ožužlat. Asi za dva měsíce se k tomu ožužlávání přidalo okusování a bouchání ručičkama. No co vám budu povídat. Chviličku mě poslouchal co si to povídám a asi si říkal, že jsem se zbláznila, když si povídám pro sebe. Až včera. Možná se Vám to bude zdát jako hloupost, možná i směšné, ale já byla opravdu šťastná. A tento okamžik si budu pamatovat po celý život tak jako mnoho jiných.

Jako obvykle jsem toho našeho zlobílka vykoupala, dala mu tu jeho porcičku mlíčka a čekala až si odříhne. Houpala jsem ho v náručí a řekla si, že mu zkusím povědět nějakou tu pohádku. A ouha, na žádnou jsem si nemohla vzpomenout a když jsem na nějakou konečně přišla, zjistila jsem, že si nepamatuji podrobnosti. A to to ještě není tak dávno, co mi pohádky předčítali rodiče. Mám co dohánět! No co - vždyť jí uslyší poprvé a snad mi to promine. Začala jsem tedy vyprávět o Pejskovi a kočičce, jak pekli dort. Byla jsem velice překvapená, jak na mě upřeně celou dobu koukal, ani nepípnul a hltal každé moje slovíčko. Musím říct, že jsem měla co dělat ,aby ta pohádka měla hlavu a patu. Ale když jsem se konečně dostala k místu, kdy právě upečený dort pejskovi a kočičce sní ošklivý, špinavý, zlý a tlustý pes - nevěřila jsem vlastním očím a uším! Ten můj malý cvrček se začal tak hihňat - podotýkám nahlas. Často se snažím malého rozesmát a donutit ho aby se smál nahlas a často bez úspěchu, i když v poslední době začínám slavit úspěchy. Hihňal se tak, že jsem měla co dělat abych dokázala pohádku dokončit. Dostala jsem totiž záchvat smíchu a byla jsem pyšná, že mi rozumí a že, přesně vystihl ten okamžik, při kterém jsem se jako malá holka také smála. Je pravda, že třeba při Vařila myšička kašičku, nebo Berany duc, nebo při Paci paci se také dočkám takovéhle reakce, ale ta se většinou dostavila až po několikátém opakování, a proto je pro mě tato příhoda tak zvláštní. A tak jsem si uvědomila, že naši prckové nám pravděpodobně rozumí už v bříšku, jen nám to neumějí dát najevo. Vlastně ano. Nejprve reagují uklidněním nebo kopnutím již v bříšku, poté uklidněním nebo pláčem pokud zvýšíme hlas, poté upřenými pohledy a důležitou tvářičkou , poté nějakou reakcí - třeba smíchem a pak prvními slovíčky, které nás tak potěší. No ale na ty si budu muset ještě chviličku počkat, i když někdy si spolu už velmi intenzivně povídáme. Asi si budu muset dávat pozor co říkám, když mi teď tak báječně rozumí:))