tisk-hlavicka

O mexických dušičkách a umírání

12.11.2001 Souradová Věra 1 názor

Naši předkové měli ke smrti lepší vztah než je tomu dnes.

Tradiční květinou smrti je v Mexiku a celé střední a jižní Americe MARIGOLD. (Zlato panny Marie).

Ve slovníku jsou překládány obvykle jako měsíček...Ale nejsou to měsíčky jako v babiččině zahrádce u nás. Jsou to spíš plnokvěté "afrikány", jak jim říkala moje maminka. Někdy zdobívají na podzim i naše hřbitovy. Květiny z rodiny TAGETES. (Mexičané jim říkají zempasuchil).

Ta, která se často prodává u nás je Tagetes erekta a roste tady i divoce, nádherná Tagetes lemmonii je tady dokonce doma. V Arizoně a jižním Mexiku může být až 3 stopy vysoká, v Centrální Americe dosahují její keře až 6 stop, výšky lidské postavy... Na každém trhu jich teď u nás na Jihozápadě najdete hory. Blíží se totiž zase Den smrti-mexické dušičky. Jeden z největších mexických rodinných svátků. Jakési rozmarné setkání s los abuelos. Zemřelými předky.

Ale nemyslete si, že marigold lidí nemají rádi, jako u nás dříve třeba chrysantemy, a že by si je nedali doma do vázy. Naopak! Budou zdobit celý byt, malý oltář pro zemřelé příbuzné, okna , dveře. Budou svítit jako slunce, které vychází oranžove na mexické nebe. Mexičané jimi vysypají cestičky z domova ke kostelů a od kostela na hřbitov, aby duše jejich zemřelých nalezly cestu k hostině, kterou jim ti, kteří tu zůstali připravili. U mexických pekařů už to voní pan de muertos, sladkým voňavým chlebem a naše sousedky se daly do vaření tamales. Psala jsem vám o těch pochoutkách loni.

Děti dostanou právě čokoládové rakvičky, nejen podle jména, a v nich bude ležet kostlivec. Z cukru něho z umělé hmoty. Vždycky bývá nějak "zlehčený", legrační. Zdá se vám to morbidní? Mexičané říkají, že i děti musejí vědět, že smrti není třeba se bát. Že je to jen jiná fáze našeho života. "Jen kus života těžkého" řekl shodně s nimi český básník...

To jenom my, středoevropane mluvíme o morbidní zálibě, když rádi navštěvujeme hroby význačných osob či slavné hřbitovy, jak to řekl bývalý dopisovatel českého rozhlasu Jan Šmíd ve své knížce o Americe. A při tom není nic přirozenějšího než se chtít "setkat" s těmi, koho jsme měli rádi, či koho jsme si vážili.

My jsme smrt odsunuli někam k neslušným věcem, o kterých se nemluví. Umírající odšoupli za plenty nemocnic a nechceme o tom nic vědět. A čím míň o tom víme, čím je smrt odcizenější, tím víc se ji bojíme. Bojíme se právě toho odsunutí a té samoty. Úzkostí se mi sevřelo hrdlo nad výrokem jedné moji mladičké příbuzné, když se vrátila z nemocnice od maminky, která umírala na rakovinu: "To jsem ráda, že se NIC nestalo, když jsem tam byla..."

Já, osudem zaváta daleko od moji maminky se nejvíc bojím, že tam nebudu, až se NĚCO stane....Chci ji držet za ruku a chci se o ní postarat , jako se to dělávalo za starých času...

Tak jako zvláštní a výsadní postavení v obcí mívaly porodní baby, měla každá vesnice nějakou ženu, dost často stejnou, tu která pomáhala lidem na svět, anebo bábu kořenářku, kterou lidé volali, když někdo zemřel... Na Slovensku a v některých oblastech Moravy to ještě funguje. I já si ještě pamatuji "tetu" Vinšovou, která se postarala o všechny zemřelé, kteří odešli z mého života...

Bojím se jen, že to nebudu umět. Že nebudu na takový úkol dost připravena. Ani duševně, ani prakticky.

Naštěstí tak jako se ve světě, a pomalu i u nás, změnil přístup přicházení na svět (k porodům), mění se i přitup k vyprovázení člověka na onen svět. I v Čechách už jsou hospicy umožňující zemřít v klidu a pokoji i s účasti svých blízkých, když je to možné. Doufám, že i přístup některých pohřebních ústavů se pamalu mění. Že nechají pozůstalé, pokud to chtějí, podílet se přípravě zemřelého na poslední cestu.

Zamyslet se nad tím, co bychom chtěli nebo nechtěli, aby se stalo či nestalo s naším tělem v případě smrti, by se měl každý z nás. Protože smrt není výsadou stáří.

Pokud jde o mne, chtěla bych se jednou vznášet nad svými bližními jako duchové na obrázku z dětské knížky, která vysvětluje americkým dětem El DIA DE LOS MUERTOS, opíjet se vůni připravených dobrot. A naslouchat sladkým tónům houslí a trupety mariatchi....

Ostatně i v českých pohádkách se najde občas spravedlivá smrt kmotřička či vysloveně kamarádsky smrťák jako v Dařbujánovi a Pandrholovi. I naší předkové měli ke smrti lepší vztahy než je tomu dnes...

Názory k článku (1 názorů)
O zivote a smrti Jirka 15.11.2001 3:3




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.