Taková normální rodinka...

RÁNO

Vláčím v každé ruce jednu dívčinu, tašku přes rameno, rameno až u země, jdeme k autu. Kuba vláčí Laděnku v cestovním "vajíčku" (vzhledem k její váze a délce), je to už opravdu posilovací prvek, za který by se mistr z posilovny nemusel stydět, když tu Terka uvidí na druhé straně chodníku bernardýna. Krásně bílého s hnědými fleky a já ji hned přemoudře vysvětlila, že to je ten pejsek, co pomáhá lidem. Terka na to:"A kde má telátko?" Kuba málem smíchy upustil Ladu:"To není kráva, Terko, to je pes!!" (stejně si myslela své).

POLEDNE

Majda přijde do kuchyně, přinese si dětskou dřevěnou vařečku a dvě dřevěné rybičky s magnetickým okem a začne. Dá je okem k sobě, nejde to, otočí a naplácá jim vařečkou. Chvíli jsem ji pozorovala a tak mne zasvětila."Víš, nechtěj k sobě, zlobí, a tak jim musím naplácat." Krve by se ve mne nedořezal. Mám se smát? "Víš, Majdo, i když jim naplácáš, tak ony k sobě nepůjdou." "Proč?" Opravdu mám čtyřleté dceři vyprávět o pólech magnetů? To, kam jsem se já těžce dopracovala na gymnáziu a kde jsem i ve vývoji (bohužel) zůstala? Zkusila jsem to, poslouchala a pak povídá:" Tak já ho vydloubnu a otočím, aby k sobě šly? Jo?"

S údivem jsem polkla...

VEČER

Blíží se doba koupání, holky rotují po celém bytečku, řvou, jejich hlásky sílí a úměrně tomu já slábnu. Když tu se otvírají dveře a přichází Kuba z práce. Jediným pohledem na mne spočine a jedním dechem řekne:" Nakapat ti vosk do uší, to je jediná možnost, jak mít děti i maminku."

NOC

Spokojená tělíčka oddychují ve vedlejším pokoji, beru si do ruky časopis Mladý svět, na který jsem od zakoupení v trafice nehodila ani oko. Mám chuť pookřát svou dušičku. Čtu rozhovor jedné ze zpěvaček :"Kdybych si ale nemyslela, že na tenkém uměleckém ledě umím bruslit, pak bych seděla doma, měla tři děti a jakýpak copak...."

Strávit mi to šlo hodně pomalu. Copak je to tak lehké být dobrou matkou třem dětem? Je to tak nicotné, jednoduché, že to dělají pouze ty neúspěšné ženy, které nemají vlastní kariéru, protože se na ni nezmohou?

A pak jsem se musela zasmát svému durdění. Proč někomu něco vysvětlovat. Já vím, ona ani netuší. Budiž jí přáno prohlédnout....