O mé tašce

Když vidím ženu, která drží za ruku dítko a na rameni má kouzelnou malou koketní kabelku, kanou mi sliny z koutku úst jak bernardýnovi. Od té doby co mám holky, mohla bych spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jsem šla za dámu. Většinou se jednalo o návštěvu divadla a to jsem i v tak něžné kabelce našla věci jako manželův mobil a doklady. "No přeci si nebudu na těch pár věcí brát tašku, a když ty si ji chceš vzít, tak přeci….". Těžko se mi odporuje.

Tuhle mi chtěl Kuba udělat radost a tak se uvolil, že půjdeme po obchodech a koupí mi k narozeninám, co mi spadne do klína jako lískový oříšek Popelce. Netrvalo dlouho a našla jsem to. Prahla jsem po velké tašce na zip na rameno. "Na co takovou lodnu?", ptal se Kuba. "Ty chceš pašovat brambory nebo holky do kina zadarmo?" Asi mu to připadalo vtipné….

Kam dát všechny papírky, když snědí holky oplatky, vyžvýkají žvýkačky, krabičky od pití, kam schovat kousek nalízaného lízátka, které chce za pět minut některá dolízat, kam dát pláštěnky, zbytek rohlíku, který upadl Terce na zem (popelnice přetékají, o odpadkový koš nezavadíte, jak je park dlouhý), kam dát počůranou plenu Laděnky, když jsme u pana doktora, kam dát vždy vlhké ubrousky na všechny mazance(vlivem času a sousedících věcí, vždy plné nejhrůzněji vypadajících drobků), sponky Majdy do vlasů, výkresy ze školky, které se NESMÍ přeložit a další tisíce nezbytností….Aha, a tady mé druhé já mlčí…

Teď se podíval do tašky a zhrozil se. No, větší špindíru než jsem já, si už opravdu vzít nemohl. Přála bych Vám vidět tu káravou hvězdičku v jeho oku. Kam se ale poděje? Jako mávnutím proutku se mne zeptá:" Mohl bych si tam dát pár svých věcí, víš, nechci tahat tašku?"

A kdyby se mu to už párkrát nevymstilo? Mohl by se poučit, ale… Odvážel nás na prázdniny k babičce a zase doklady šup ke mně. Jaké bylo moje zděšení, když jsem v půli týdne, kdy jsme samy samotinké byly u babičky zjistila, že je bez občanky, papírů k autu, karet a jiných docela nepostradatelných věcí. Mám ho ráda a moc dobře vím, že zavolat mu to, usilovala bych o jeho infarkt. Na to je moc slabý Silný, jeho nervový systém by jen těžko projížděl kolem stojících policistů. Raději jsem mlčela a stejně, i tak má taška pro něj kouzlo neztratila.

Jo, abych to nezapovídal, tak víte, jak to dopadlo s koupí mé tašky. Když jsem Kubovi řekla, že je nutné, aby zip byl dlouhý tak, že se tam vejde i kynutý kupovaný knedlík, šel do kolen.

No, nepochopí mě, ale využívat mou tašku a pod rouškou soudit můj morální poklesek, co si k té tašce dovolím, mu nevadí. (Přiznal se, že je mu jí líto pro ony "mé" účely).

Jen v jedné situaci mne můžete vidět v rozpacích. Když otevřu tašku, vyndám svůj diář a chci si veledůležitě poznamenat nějaký termín, ten pohled přihlížejícího na ulepený, špinavý bonbón přilepený na vrchní desce diáře je skromně řečeno NEPOPSATELNÝ.

Viď, Kubo?