tisk-hlavicka

O nejlepším chlapovi na světě

30.8.2001 Silná Magda 5 názorů

Tak takhle jsem si prodloužený víkend nepředstavovala. Začalo to ve středu, kdy Terezka přišla, byla celá rozhicovaná, pobekávala.

Koukla jsem na Kubu a věděla jsem, že rodinná idyla začíná. Nechápu, jak je možné, ale organismy našich berušek jsou nastaveny tak, že pokud začíná víkend, tak v pátek odpoledne začnou mít vysoké teploty, noc se nedá přežít a ráno jedeme na pohotovost. Je to pravidlo – není možnost navštívit našeho pana doktora a je tu nemoc.

Tentokrát jsem (opět bláhově) doufala, že třeba teplota třicet devět stupňů bude jen výstrahou, že rýma neustupuje. Ostatně máme ji u holčiček s přestávkami už od ledna. Magda začala chodit do školky, pobyla dva tři dny a hup – měsíc doma s ošklivou chřipkou. A tak až do léta. A Terka? Vzhledem k tomu, že obývají společný pokoj, dýchají společný vzduch, pijí si ze svých skleniček (vždy ta, která je plnější, patří té, která se dožaduje napití), ochutnávají si jídla z talíře (co, když ta druhá má něco lepšího), dojídají po sobě věci, které jedné nejedou a druhá po nich šílí, Terinka samozřejmě vždy přizvukovala (naše domluvy, že tohle opravdu nemohou, ani neprojdou jejich sluchovým zařízením, jinak nevím). Takže si s chřipkou pohráváme jako s horkým bramborem. Jednou Majda , jindy Terinka, pak já, Laděnka a Kuba. Prostě takové - pějme píseň do kola.

Tentokrát to padlo na Terezku. Protože jsme jeli druhý den všichni navštívit babičku a dědečka a teplotu Terka ráno neměla, řekla jsem si - dobrý. Pro jistotu jsem táhla tuny medicínek, sirupů a ukázalo se, že to bylo vyšší vnuknutí. Přes den ještě dobré, ale v noci Terka nespala jen pobekávala . Jenže to ji musíte vidět. Terka má práh bolesti v jiných sférách. Přímý náraz hlavou do topení a Terka jen zatřepe hlavou, jestli je celá. Odře si koleno, s Majdou bych už dávno musela provádět pomalu operativní zákrok, dodržovat hygienu jak na operačním sále a tři dny by Majka byla vyřazena ze života a Terka si pobrečí a s vodou a náplastí se k ní nesmím ani přiblížit. Takže, když se Terinka celou noc převalovala, přisuzovala jsem to teplotě, která se zase přihlásila o slovo, tomu, že jí měsíc právě svítil na postýlku u babičky, ale, že si sahá na ouško, jsem postřehla až k ránu. Udělala jsem jí na hlavičku zábal. A v hlavě se mi začalo honit, jak vypadá zánět středouší? Já nevím jak vy, ale v těchto situacích, bych klidně nemusela být maminkou. Připadám si tak bezmocná, nekompetentní k tomu mít dítě!!!! To jsem nemohla vystudovat lékařskou fakultu, to musím být tak tupá na fyziku, chemii, matematiku, teď, když to mé děti potřebují. Co jsem vůbec dělala, když teď nic nevím. K ránu Terka usnula a během dopoledne si klidně hrála. Připadala jsem si jako hypochondr, když jsem táhla obrovskou knihu domácího lékaře a hledala, jaký problém s oušky by na nás pasoval. Ještě, že tu byl Kuba. Během chvíle jsme se snažili předstírat rodinný poklidný život a v jednom kuse pokřikovali na Terezku. Slyší nás? Pokud ne, jedeme. No, nevím, jestli jste se někdy snažili vyrušit či zavolat dítě, které i normálně je naprosto laxní k vašim domluvám. Poslouchá na půl ucha, vidíte, že je ve svém vnitřním světě, a vás bere jako podložku pod myš. Je důležitá, ale když není, taky se bez ní obejde. Terinka je prostě svá. A teď zjistěte, že neslyší, když normálně neslyší taky. Tedy na něco, na bonbónky slyší vždy. Zjistěte, že dítě, kterému od narození starší sestra tluče na bubínek přímo u hlavičky, bouchá kostkami a křičí zplna hrdla ( i polednice by se lekla), neslyší. I Lada už si zvyká, že k její rodině patří i ty šílené zvuky, kterých se nejprve bála a teď se klidně otočí, zavrní a usne. Nevěděli jsme nikdo, ale zdálo se mi, že horší to asi je. No, připravila jsem se na nejhorší, Kuba obvolal pohotovost a jeli jsme přímo na ORL (ušní-nosní-krční) na Bulovku.

Vědoma si, že nás čeká opět úctyhodný výstup, který by nám leckterý herec záviděl, celou cestu jsem Terce vyprávěla, jak nás čeká pan doktor, který nás poslechne, koukne se do pusy a do ouška. To, že nás čeká propíchnutí bubínku, maminka, která šíleně v křeči drží svou holčičku a chtěla by se do ní v tu ránu převtělit, krev která vyteče, maminka na omdlení, tatínek, který byl vždy tam, kde jsem ho já a Terka potřebovala, jsem nevěděla ani já. A řeknu vám, taky bych potřebovala přípravu. Bože, holky, narodily jste se matce, která je srab. Ještě, že je po všem. V těchto chvílích bych byla schopna odpřísáhnout a podepsat , že jsem si vzala toho nejlepšího chlapa, který po tomto světě běhá. Dámy promiňte, že na vás nezbylo, ale já ho opravdu potřebuji. Jak jinak by mi mohl osud nadělit tři děti a všechny ty lékařské příhody, které nás ještě čekají.

P.S. Tak dobře, odpřísáhnout bych ještě mohla, ale písemně nic nedám. Ten můj chlap mi zase zabalil černé ponožky do bílé košile a já je vyprala s naším nejbělejším prádlem, které vlastníme.

Názory k článku (5 názorů)
Kniha Miška, 3 děti 30.8.2001 7:15
*Re: Kniha Lenka D. 30.8.2001 8:14
Náš tatínek a choroby Míša, syn 4,5 roku 30.8.2001 8:43
O nejlepším chlapovi na světě (30.8.2001... Lenka 30.8.2001 18:42
pohotovost Lidka, syn 7 1.9.2001 9:50




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.