O žábách šťastně se vařících

Deti, stromy a ceny rostou, byvali spoluzaci sedivi, domy meni fasady, ulice jmena. Prave tak vnimame Cechy na nasich prazdninovych cestach my.

Sledovat zmeny ve vlade a kurz koruny stacite i za oceanem. Uplne neco jineho je ale projit si znamou ulickou a zjistit, ze tenhle dum je hezky opraveny, a tady ze neco vyrostlo noveho. Kazdopadne kazde leto je to spousta novych dojmu, pozitivnich i negativnich, ktere starousedlik ani tolik nevnima, protoze to nejsou veci, ktere by se zrodily "pres noc". Pochopitelne.

Pred nekolika lety jsem byla treba zklamana, kdyz tak zmizelo z obchodu vsechno ceske. Vzpominam si, ze jsem nemohla sehnat obycejne ceske lizatko a nebo klasicke detske omalovanky. Vsechny omalovanky byly Disney a lizatka "dovozova". Rodice tenkrat rikali: "Uz to v obchodech vypada jako u vas...." a meli pravdu. Ted se to nastesti zmenilo a v poslednich letech jsem si vsimla rady hezkych ceskych vyrobku. Rikam "nasteti" a opravdu to tak myslim.

Nedostala se k nam ale jen svoboda v podobe obeda u McDonalda, panenek Barbie a obrovskych nakupnich stredisek. Zacali jsme take vidat polonahe a pozdeji uz uplne nahe slecny v reklamach a filmech (a nejen slecny), a to i tam, kde nahota nebyla nezbytne nutna. Objevily se dvojsmyslne velkoplosne

reklamy a spousta jinych veci. Letos me treba prekvapilo nekolik opravdu nevkusnych televiznich reklam (napriklad ta s pozitivnim tehotenskym testem na cokoladu Deli). To vsechno ale jeste nebylo nic proti udalosti, ktera se mi prihodila letos hned prvni tyden po priletu.

Bylo po pulnoci, cely dum uz spal, jen ja ne a ne usnout, protoze muj mozek funguval, jako by byl jeste o par casovych pasem smerem na zapad. A tak si cvakam dalkovym ovladanim a najednou se mi pred ocima objevi reklama na casopis pro pany. Slecna na prvni strance ma pekne roztazene nohy! Ja jsem tim byla vazne dost prekvapena. Verte mi to nebo ne, ale ja takovou fotografii videla poprve v zivote! Jen mi proletela hlavou myslenka, ze

nastesti v tomhle vysilacim case to sotva uvidi dite. Alespon tak. Jenze druhy den rano cestuji s detmi na navstevu kamaradky a potrebujeme jizdenky na autobus. Takze beru deti do trafiky, domlouvam se s pani prodavackou, jake vlastne jizdenky potrebujeme, ted je to u nas ve meste na casova pasma a zase

o trosku drazsii, a ona mi vraci drobne a poklada mi jizdenky prave na onu obalku casopisu pro pany! Ja neverim svym ocim! Ona videla, ze mam s sebou tri deti, a polozi mi jizdenku pro sestileteho Honzu na fotografii damskeho rozkroku?!

Zkousela jsem si povidat o svych rozcarovanich ze svobody projevu se "starousedliky".Vetsina z nich ale jen pokyva hlavou:"No jo, to tady ted je; ono uz je to normalni...." Normalni? Tomu nerozumim. Existuji prece obchody "jen pro dospele", kam takovy casopis patri. Ale umisteni tohoto zbozi na pult do obchodu, kde se skolaci zastavuji utratit sve kapesne, to prece normalni byt nemuze.

A ja se ted konecne dostavam k tem zabam z nadpisu. Mam tohle prirovnani docela rada (doufam jen, ze to nikdo nezkousel experimentalne). Zaba je studenokrevny zivocich, meni teplotu tela podle teploty okoli. Malym a postupnym zmenam teploty okoli se dovede tedy dobre prizpusobit. Rika se, ze kdyz hodite zabu do horke vody, okamzite vyskoci ven, zatimco kdyz date zabu do vody studene a vodu zacnete postupne ohrivat, zaba nic nepozna, az se tedy.... uvari. Je to tak i s nami a s nasim vnimanim skutecnosti. My jsme jako ty zaby stastne se ohrivajici. Otazka je, kdy jen pozname, ze uz to stacilo, a ze to zacina byt nebezpecne.

Docela dobre to kdysi vystihla moje spoluzacka. Bylo nam asi osm let, ona mela na rozdil ode me docela prehled, co se dava v televizi, a poucovala me o poceti ditete. Dosla k nazoru, ze driv to "muselo byt jinak", protoze ve filmech pro pametniky k poceti ditete stacila jedna pusa, zatimco ve filmech ze soucasnosti se nejdriv "muselo jit do postele" a pak teprve meli dite. Moc jsem ji to neverila, jenze jsem tenkrat v teto oblasti vubec nemela jasno a tak tim nase debata skoncila.

Ono to s tim casopisem bylo asi podobne. V dobe, kdyz jsem v Cechach jeste chodila do obchodu pravidelne, tam zadne nahotinky nebyly. Pak se mozna objevily v mirnejsi podobe nekde "cudne" v rohu, pozdeji se asi pritvrdilo a letos se prestehovaly primo na pult. Dobre, nekdo mi namitne, ze to je zkratka vyvoj a ze to nezastavim. Film, literatura a reklama padesatych let se vubec neda srovnavat s produkci prelomu dvacateho a jednadvacateho stoleti. A ze to zkratka patri ke svobode. Jenze se ptam, proc maji mit vyrobci casopisu pro pany svobodu nabizet sve zbozi hned vedle Materidousky a proc nemohou mit moje deti svobodu takovou fotografii nevidet?

Je mi jasne, ze tohle je dost citlive tema. Urcite ted vypadam jako veliky puritan a zpatecnik, ale nedalo mi to. A v koutku duse doufam, ze snad prece jen nejsem sama....