Každé ráno

Pro mne je škoda chodit spát dříve než po půlnoci, ale ráno mám jedinou touhu spát a spát. To se radikálně změnilo narozením dětí. Nejenže mi nepatří ani noci a můj spánek se dá nazvat spíš spaním na vodě, ale ráno začíná „šichta“ s ranním kuropěním. První ranní paprsky zavadí o naši roletu a naše holčiny svými radary nasají a hned na nohy, mluvit, křičet, zpívat novému dni na pozdrav. V tu chvíli by se ve mne krve nedořezal. Bože, jak já dokáži smlouvat v duchu se svým tělem a snažím se vymluvit se ze svých ranních povinností. „ Klidně budu kojit v noci čtyřikrát místo obvyklých dvou. Klidně budu vstávat dvakrát k Terce, která rotuje po celé posteli a budí se, protože neví, kde je. Klidně budu chodit jako doprovod čůracích akcí naší nejstarší, ale probůh, ať mohu spát teď ráno, kdy je to pro mne nejsladší.“ Pokud existuje nějaké božstvo spánku, tak vám mohu sdělit, že mé modlitby ještě nikdy nevyslyšelo. I když? Ano, mám Kubu, který je tak dobrá duše, že když vidí mé naprosto mrtvé tělo smiluje se a část ranních povinností na sebe převezme. Vy nevíte, o čem mluvím? O dvou vylitých nočnících, které zneškodní, o oblečení našich robátek do něčeho, co budou celý den moci mazat (říkat tomu šaty, se mi zdá nepatřičné), o tom,že přistrčí na dva tácky každé kousek koláče či rohlíku a hrnek čaje. To se mám, co? No, není to každodenně, tolik svědomí, ve mně ještě je. A faktem, je, že přestože je Jakub taky ranní ptáče, teď co máme děti si občas taky potřebuje přispat. A tak se střídáme! To je nádherné slovo, slyšíte tu slast.

Děti se pak, když vstanu já, rychle shromáždí po schůdkami našeho patra, kde spíme a žďuchají jedna do druhé:“Maminka vstává!“ To „pojď se podívat“ slyším jenom já z jejich tělíček. Ta jsou totiž již nabyta tunami dojmů, které s nimi zatím prožíval pouze tatínek. Já je ještě nevidím, ale tuším, že tu určitě jsou, neboť mi někdo odnesl bačkory, Terka mi šlápla na nohu (je to takový náš malý dobrotivý tank) a Laděnka křičí prohnuta do luku, že chce jíst. A tak se pomalu vpravuji do děje a to probíhá tím rychleji, čím dříve náš rodinný kruh opustí Kuba a půjde do práce. Každopádně kolem deváté hodiny se nastartují moje biologické hodiny a já jsem schopna začít fungovat.