Správná funkce sluchu zajišťuje člověku schopnost dobře se dorozumět. Co můžeme udělat pro to, abychom sluch svůj i svých dětí chránili a nepoškozovali?
Sluchový orgán je složité ústrojí, které je citlivé na řadu vnitřních a vnějších vlivů a je také zranitelné. Problematikou vyšetřování a léčení tohoto orgánu se zabývá otorinolaryngolog, čili lékař pro choroby ušní, nosní a krční. Spojení těchto tří oblastí v tomto oboru není náhodné. Onemocnění, která se zde vyskytují, se mohou z jedné oblasti šířit do oblastí sousedních a vyvolávat v nich také chorobné procesy. O rozhovor jsem požádala odbornou lékařku pro choroby ušní, nosní a krční z nestátního zdravotnického zařízení Medika Praha 2, k.s., MUDr. Mariettu Štěpánovou, která se touto problematikou zabývá v ambulantní praxi a má praktické zkušenosti i z lůžkové péče. Lůžková oddělení bývají někdy rozdělena na část pro děti a část pro dospělé, do ambulantní praxe odborného lékaře přicházejí jak dětští, tak dospělí pacienti.
Co považujete za nejdůležitější v péči o uši u dětí?
Důležitá je systematická péče již od narození, která je ve svém důsledku i prevencí možných pozdějších zdravotních problémů. Obecně platí zásada: „Péče, kterou věnujete dítěti do dvou let jeho věku, se vám vrátí v podobě menšího počtu zdravotních problémů v jeho dalším životě.“ V péči o sluch to platí zcela zásadně. V nejútlejším věku nebývá ještě dostatečně vyvinuta obranyschopnost dítěte, není dostatečně rozvinuta činnost jednotlivých částí ucha a také v oblasti anatomické stavby dětského organismu jsou zde podmínky pro vznik řady chorobných stavů a rozvoj různých komplikací.
Již plod v matčině těle je schopen vnímat akustické podněty. Novorozenec má sluchové ústrojí dobře vyvinuto a vnímá zvuky jako podněty příjemné a nepříjemné (na ty reaguje zpravidla pláčem). Kojenec je postupně schopen rozlišovat jednotlivé zvuky, zvuk řeči pro něj nabývá signálního významu. Sluchové pole se postupně zvětšuje a od okamžiku samostatného posazování a chůze získává schopnost určit směr, ze kterého zvuk přichází. Od narození je proto důležité chránit dítě před působením negativních vlivů, jako je zakouřené a prašné prostředí, styk s infekcemi zejména virovými, a nadměrným hlukem. U kojence je nutné sledovat, zda reakce na sluchové podněty odpovídají vývojovému stadiu dítěte, což je v náplni pravidelných preventivních prohlídek dětského lékaře. Případnou sluchovou vadu je nutno odkrýt co nejdříve (do ukončení prvního roku věku dítěte), protože je nutno stanovit diagnózu a neprodleně začít s léčením. Dnešní moderní sluchadla včas přidělená dokážou i s minimálními zbytky sluchu zajistit spolu s odbornou foniatrickou péčí správný vývoj řeči. Oboustrannou hluchotu lze někdy vyřešit nejmodernějším způsobem, což je voperování kochleárního implantátu. Začátky broukání a žvatlání kojence ještě nejsou zárukou přítomnosti sluchu, neboť se vyvíjejí na přechodnou dobu i u neslyšících.
Jaké jsou nejčastější sluchové poruchy u dětí?
Sluchové vady lze dělit podle doby vzniku na vrozené a získané. Další možný způsob dělení je podle místa poškození, kdy je poškozeno buď zevní, střední nebo vnitřní ucho. Při postižení zevního ucha jde o deformity nebo nevyvinutí boltce a zevního zvukovodu. Nedostatečný vývoj středního a vnitřního ucha má za následek nedoslýchavost až hluchotu. Jde-li o hluchotu oboustrannou, je postižený jedinec hluchoněmý.
Někdy může zhoršení sluchu způsobit mazová zátka ve zvukovodu. Z tohoto důvodu je nutná pravidelná péče o čistotu zvukovodů. I v těchto zdánlivě jednoduchých případech je někdy lepší svěřit tento úkon odbornému lékaři, zejména při bolestivé reakci dítěte.
Získané sluchové vady vznikají po těžších zánětech středního ucha, v důsledku porušení sluchového nervu například spálovým bacilem nebo jakýmkoli virem (chřipky, spalniček, příušnic, po zánětu mozkových blan), po úrazech, případně vlivem léků, které mohou poškodit sluchový nerv. Nezanedbatelným nebezpečím je akustické trauma v důsledku výbuchu nebo výstřelu v bezprostřední blízkosti ucha, ale také vlivem poslechu hlučné hudby.
Jak tedy lze poškození sluchu předcházet?
Vrozené vady prozatím ovlivnit nelze. Získané vady pozánětlivé můžeme zmírnit důslednou léčbou základního onemocnění (léčbou zánětu středního ucha, léčbou rýmy, případně odstraněním zvětšené nosní mandle u specialisty).
Zejména v případě rýmy je nutno odstraňovat sekret z nosu buď častým smrkáním z každé nosní dírky zvlášť, u malých dětí je nutno sekret odstraňovat pravidelným odsáváním pomocí jednoduché ústní odsávačky zakoupené v lékárně nebo prodejně zdravotnických potřeb. Pro snazší odstraňování hlenu a jako prevence otoku sliznice je vhodné používat nosní kapky, které se aplikují opakovaně. Odsávání z nosu je důležité zejména před pitím, aby se sekret nedostával do žaludku a nevedl následně ke zvracení.
Před poškozením z hluku je prevence jednoznačná u malých dětí, u větších dětí je nutná dobrá osvěta (omezení zatížení sluchu prudkými a neúměrnými akustickými podněty nad 100 db). Je nutno nepodceňovat nebezpečí poškození sluchu při návštěvách diskoték a koncertů rockové hudby.
Jaká další onemocnění mohou postihnout ucho?
Jsou to záněty nebo úrazy.
Záněty mohou postihovat zevní nebo střední ucho, vnitřní ucho výjimečně.
Záněty zvukovodu se projevují bolestivostí, pocitem tlaku, bývají zduřelé a bolestivé uzliny v okolí ucha, někdy je výtok z ucha. Častým typem zánětu jsou také ekzémy (např. u atopiků), které mohou recidivovat.
Zánět středního ucha je jedním z nejčastějších onemocnění u dětí zejména do jednoho roku věku. V této době není ještě dostatečně vyvinuta imunita. Příčinou mohou být hlavně různé infekce (bakteriální, virová) nebo jde o komplikace běžných dětských chorob (příušnice, plané neštovice).
U dětí do jednoho roku je navíc důvodem vzniku častých středoušních zánětů široká a krátká sluchová trubice (Eustachova tuba). Při celkové infekci může být zánět středouší způsoben průnikem infekce do těchto míst krevní cestou.
Příznakem tohoto zánětu je bolest ucha, často vysoká teplota, dítě je neklidné, pláče, odmítá jídlo, někdy může i zvracet. Příznaky nemusejí být vždy bouřlivé, onemocnění může probíhat plíživě pod obrazem několik dní trvající rozmrzelosti, neklidu a neurčitého zhoršení celkového stavu. Větší děti si mohou stěžovat na pocit tlaku, zalehlosti a zhoršení sluchu. Úměrně s narůstajícím množstvím sekretu ve středouší narůstají potíže a je nutno co nejdříve vyhledat odborného lékaře, který musí posoudit stav onemocnění podle nálezu na bubínku. V případě nutnosti zajistí odtok sekretu ze středouší propíchnutím bubínku (paracentézou). Někdy může dojít k samovolnému prasknutí bubínku a spontánnímu odtoku nahromaděného sekretu. V tomto případě by měl situaci zhodnotit odborný lékař, který provede případně odběr na kultivační vyšetření a následně rozhodne o nutnosti podávání antibiotika. Tento jasný případ by měl přednostně vyšetřit a léčit odborný lékař, aby se předešlo možným komplikacím v podobě poškození sluchu organizací sekretu ve středouší (tzv. „klihové ucho“).
Paracentéza i spontánní perforace vedou brzy k ústupu bolestí, sekrece však přetrvává ještě několik hodin až několik dní. Pokud sekrece neustává nebo je pozitivní bakteriologické vyšetření, nasadí lékař antibiotika. Vytékající sekret je nutno odstraňovat pomocí vatových štětiček po nakapání borovou vodou nebo 3% roztokem peroxidu vodíku.
Ucho je nutno chránit před vniknutím vody, prachu a před větrem. Po skončení zánětu může přetrvávat pocit zalehnutí ucha. Proto je nutné provést vyšetření sluchu a provádět případně opakované provzdušňování středouší profukováním nebo tzv. katetrizací.
Proč jsou u některých dětí středoušní záněty velmi časté?
Příčinou může být vrozená nebo získaná méněcennost středoušní sliznice, zvětšená nosní mandle a s tím související časté rýmy. Problémy se mohou častěji vyskytovat také u dětí, které navštěvují kolektivní zařízení. Výjimečně může dojít k rozšíření zánětu do spánkové kosti a do bradavkového výběžku, což je pak zpravidla nutno řešit operací.
Jak je tomu s úrazy ucha?
Úrazy mohou postihovat zevní, střední i vnitřní ucho.
Boltec bývá většinou postižen při úderu, dojde k podkožnímu krevnímu výronu. Ten je nutno opakovaně odsávat a přikládat tlakový obvaz. Řezné, tržné a bodné rány se ošetřují chirurgicky.
Úrazy středního ucha postihují nejčastěji bubínek, vzácněji sluchové kůstky. K poranění může dojít při nevhodném čištění zvukovodu ostrými předměty (jehlice, násadky, sponky, párátka), nebo úderem přes ucho (facka).
Příznakem je bolest a zhoršení sluchu, postižený by měl vyhledat odborného lékaře. Je nutno zjistit rozsah postižení, při prasknutí menšího rozsahu dojde zpravidla ke spontánnímu zhojení, je však nutno zabránit vniknutí vody, nečistot a do ucha nic neaplikovat ani do něj nesahat.
Sluch se většinou upraví k normě po zacelení perforace. Dojde-li k poškození většího rozsahu, je nutno řešit situaci operací.
Úrazy vnitřního ucha jsou součástí větších poranění hlavy, spojených se zlomeninou spánkové kosti, případně baze lební. Řeší se vždy na specializovaném ORL pracovišti.
Cizí tělesa jsou u dětí častým problémem, děti si při hraní zastrčí do ucha korálek, součásti hraček, tuhu, semena rostlin, pecky z ovoce, kamínky, písek, různý hmyz (mouchy, škvoři), kousky jídla, hrách, fazole a podobně. Nebezpečí posledních dvou je v tom, že mohou ve vlhkém prostředí nabobtnat, a pak je velmi obtížné je odstranit.
Zejména u malých děti je pro jejich neklid a strach z vyšetření odstranění jakéhokoli cizího tělesa často velkým problémem. Je nutno se vyvarovat poranění zvukovodu a zatlačení do hloubky, kde je nebezpečí poranění bubínku. Podle velikosti, tvaru a konzistence jsou cizí tělesa odstraňována výplachem nebo pomocí různých nástrojů. V komplikovaných případech je nutno provést extrakci chirurgickým zákrokem.
Jde-li o živý hmyz, je nutno jej znehybnit utopením vodou nebo olejem.
Co byste poradila našim čtenářům na závěr?
Sluch je zapotřebí si chránit již od narození po celý život, protože jeho poškození je často trvalé a nezvratné. Snížení nebo ztráta sluchu výrazně zhoršuje kvalitu života, omezuje výběr zaměstnání a ochuzuje život postiženého. Je nutno si uvědomit, že i při dodržování všech již uvedených zásad může v důsledku některých onemocnění dojít k poškození sluchu jako druhotnému následku (např. po virových onemocněních), nepodceňovat toto nebezpečí a v případě podezření na možné postižení sluchu včas vyhledat odborného lékaře.
Skok