tisk-hlavicka

Jak vést děti k hodnotám

10.4.2001 Mgr. Josef Beránek Děti a my 1 názor

První je zdraví. Ještě na porodním sále se rodiče ptají: „Bude naše dítě zdravé?“ A pak přijde ta těžší část otázky: „Bude se mít k světu, bude z něj dobrý člověk?“

První roky života jsou klíčem k tomu, zda vám doma vyroste miláček nebo darebák, shodují se dětští psychologové. Mnohem zdráhavěji však odpovídají na otázku, jak dosáhnout prvního a vyhnout se druhému.

To, co se časem může rozvinout do empatie, velkodušnosti a vstřícnosti k druhým, vychází prvotně ze sebestředného zájmu novorozenců. Nejsou schopni odlišit sebe od okolí, proto také novorozenci pláčí, když někde v okolí slyší pláč – nejsou si jisti, komu je vlastně ublíženo. Tento „primitivní pláč“ je důkazem, že i tak malé dítě je schopno reagovat jakousi primitivní formou empatie. Odborníci soudí, že řada mravních postojů se rodí už v tomto věku, dokonce, že k nim máme vrozené predispozice.

Všechno začíná v genech

Vědci už dlouhou dobu pozorují, že empatičtí rodiče mívají podobně empatické děti. Nedávné výzkumy batolat potvrdily, jak napsal časopis Newsweek ve své speciální příloze, že jednovaječná dvojčata si jsou bližší než dvojvaječná v tom, do jaké míry jsou ochotna pomáhat druhým lidem. Vedoucí tohoto výzkumu Carolyn Zahn-Waxler z amerického Národního institutu pro duševní zdraví soudí, že výsledky dokazují úlohu genů. Neznamená to ovšem, že existují „dobré“ a „špatné“ geny. Vědci se domnívají, že geny ovlivňují biochemické procesy v mozku, které dále ovlivňují řízení určitého chování.

Ovšem geny jsou jen částí mozaiky. Je na rodičích, aby dětem ukázali své etické postoje. I když novorozenci nečekají nějaké přednášky, mohou si osvojit řadu reakcí, aniž by to oni či jejich rodiče zpozorovali. Téměř každé rozhodnutí rodičů má morální souvislosti, a děti tento návod přebírají dennodenně téměř minutu po minutě, říká psychiatr z Harvardu Robert Coles, autor knihy Morální inteligence dětí. Vrhne-li se někdo z rodičů k postýlce, kdykoli dítě zapláče, dítě bude pravděpodobně očekávat neustálé uspokojování. Nejenže tak rodiče přijdou o jakýkoli vlastní život, dokud bude dítě malé, ale pravděpodobně se jim i později bude těžko říkat ne. „A dítě,“ podtrhuje Coles, „které se nenaučí, co znamená slovo ne, bude vydáno na milost a nemilost vlastní impulsivnosti a přáním, které nedokáže ovládat.

Škola hrou

Je-li výchova k hodnotám otázkou každodenního přístupu rodičů, platí to i o hrách. Existuje řada obyčejných her, které přirozeně učí děti ceně dávání, braní, spolupráce i očekávání. Richard a Linda Eyrovi ve své knize Jak naučit děti hodnotám popisují bezpočet her pro předškolní děti i ty starší. Hry mohou rodičům napomoci při rozvíjení poctivosti, odvahy, mírumilovnosti, věrnosti, spolehlivosti, úctě, respektu k druhým a dalších životních postojů u svých ratolestí. Eyrovi mluví o hodnotách bytí (týkajících se nás samých) a o hodnotách dávání (týkají se vztahů k druhým). Všechny ovšem úzce souvisejí se schopností rodičů brát potomky vážně a umět s nimi komunikovat, mnohem méně záleží na tom, jakou výchovu zažili sami rodiče či na vrozených charakterových vlastnostech dětí.

„V jádru jde o sociální reciprocitu,“ vysvětluje psychiatr Robert Emde z University of Colorado. Tento druh dávání a braní je podstatou všech morálních systémů. Jednoduše řečeno slovy zlatého pravidla: nečiň druhému to, co nechceš, aby druzí činili tobě. Děti, které zažily rodičovskou péči, které se setkaly s odezvou na své emocionální potřeby, ale nebyly rozmazlovány, později mnohem častěji překonávají lhostejnost a myslí na druhé. Děti, které v dětství emočně strádaly, dost dobře možná ani nejsou biologicky schopny mít později slitování s druhými. Nejde tady o známé výzkumy zanedbaných batolat, které později měly sklon neadekvátně reagovat na dětský pláč. Americký psychiatr Bruce Perry studoval mozkovou aktivitu vážně zanedbaných dětí. Podle něj oblast mozku zodpovědná za emocionální vztahy se u nich nikdy nerozvinula.

Hrdost a stud

Stejně, jako se děti učí chodit nebo plavat, nasávají domácí atmosféru a učí se, co to znamená někam patřit. Okolo druhého roku děti už mají svá „pravidla“ a dovedou se ozvat, když je někdo nedodržuje. Stačí například, aby se obvyklé jídlo podávalo na jiném místě u stolu, a dítě si pláčem vynutí standardní místo.

Současně batolata neustále zkoušejí hranice svého světa. Od osmnácti měsíců se otáčejí na matku nebo otce, když se vydávají do neznámého světa. Odborníci tomu říkají „sociální reference“. V jedné studii Emde například sledoval batolata, jak se po svém snažila získat „dovolení“ od matek, než se přiblížily k neznámému robotu. Právě sociální reference pomáhá dětem osvojit si morální pocity jako hrdost nebo stud. Hrdost cítí dítě, když se mu něco podařilo udělat správně, říká Emde. Malé dítě se vypíná na špičky, úsměv od ucha k uchu. Stud na druhou stranu přichází jako reakce na nesouhlasnou reakci rodičů. Zahanbené, stydící se dítě uhýbá očima, snaží se dostat ze zorného pole rodiče. Podle Roberta Colese stud provází zdárný vývoj člověka a rozvinutí svědomí. Stud stimuluje zjištění, že určité chování – třeba trápení rodinného zvířecího mazlíčka – prostě není přijatelné. „Když dítě ve věku dvou, tří let nepocítí při podobném jednání zahanbení, je to varující znamení,“ upozorňuje Coles v příloze Newsweeku.

Když se pak potomci učí mluvit, rodiče je mohou vést ke konkrétním hodnotám. Pobídnutím – „Oba budeme říkat díky“ rodič dává dobrý příklad, který dítě snadno vezme za svůj. Sdílené úsilí je – jak známo – vždycky účinnější než přímá nařízení. Ve věku dvou let pak děti začínají vnímat rodičovské vedení i v jejich nepřítomnosti. V tomto věku také začíná doba, kdy děti neuvěřitelně pečlivě analyzují životní postoje rodičů. „Když jde o morální vývoj, každý den je školní,“ říká Coles. Dělají-li rodiče domácí úlohy pečlivě, mohou dětem usnadnit úspěšnou „maturitu“.

Názory k článku (1 názorů)
chování vůči ostatním Simona, dcery 3 a 13 let 10.4.2001 9:29




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.