Mobilní telefon jako prostředek sociální kontroly

Motivace lidí pro koupi mobilního telefonu jsou různorodé. Od důvodů ryze praktických a racionálních, až po „rozhodnutí“ téměř nevědomá, kdy motivací může být například pocit osamění. Pocit, že jako majitel mobilního telefonu bude mít člověk více přátel. Jinou motivací může být sociální tlak okolí na jednotlivce, kdy si koupí mobilní telefon proto, aby se například stal členem určité sociální skupiny. Především mezi mladými lidmi je tento typ motivace pravděpodobně velmi častý.

Zvláštní typ motivace je ten, kdy lidé kupují mobilní telefon svým nejbližším proto, aby je dostali svým způsobem pod kontrolu, aby je měli stále ve svém dosahu. Domnívám se, že tento typ motivace je podstatně častějším jevem, než by se mohlo na první pohled zdát. Kolik rodičů koupilo telefon svým ratolestem proto, aby si mohly povídat a komunikovat se svými vrstevníky? Kolik mužů koupilo mobilní telefon svým manželkám či milenkám, aby se mohly bavit se svými přáteli?

Mobil se dá přirovnat k takové maličké kameře, kterou můžeme zkusit u svého protějšku zapnout, kdy se nám zamane. Je to možnost toho druhého „prověřit“ v kteroukoliv chvíli. Pocit, že můžu více kontrolovat život člověka, na kterém mi záleží. Kolik mužů se občas ptá svých protějšků: „Proč jsi měla ten mobil vypnutý? K čemu jsem ti ho koupil, když ho máš pořád vypnutý?“) Kolik rodičů si asi přeje být se svým dítětem neustále a neustále vědět, co dítě dělá? Právě mobil může sloužit alespoň jako částečná náhrada tohoto cíle. Mobil jako oprátka, obojek, psí známka, věčně přítomné dozírající oko. K dokonalosti stačí už jen to, aby byl telefon například na uchu ve formě náušnice (vize Orange při boji o třetí licenci), uměl lokalizovat místo, kde se nacházíme, nešel tak snadno sundat a vypnout a v nejlepším případě měl v sobě kameru. Nic z toho není technicky nemožné, ba naopak.

Zakoupením mobilu v tomto případě je radost dokonce dvojitá! Uděláme radost člověku, kterému jsme mobil koupili, a zároveň uděláme radost sobě, protože získáváme pocit větší jistoty a kontroly nad tím druhým. Z čeho má člověk lepší pocit, než když zabije dvě mouchy jednou ranou? Není právě kvůli tomuto efektu mobil tak oblíbeným vánočním dárkem? Tady zabíjíme mouchy dokonce tři (povinnost vánočního dárku).

Zajímavé, ač pochopitelné je, že podle mých zkušeností se tento pokus o kontrolu druhého člověka většinou absolutním způsobem vymkne z ruky. Tak to ostatně bývá s jakýmkoliv pokusem druhého kontrolovat. Ženy a manželky si obvykle v první řadě začnou posílat sms zprávy se svými milenci, či se dokonce prostřednictvím mobilu do toho (ne)pravého teprve zamilují. Děti rodičům domů stejně volat nebudou, kde se vyskytují, a mobil v pravé chvíli umějí vypnout. Mobil se tak stává obousečnou zbraní. To, co se mělo stát prostředkem kontroly, se spíše stane prostředkem k úniku.

Jednoduše řečeno, pokud vztahy a komunikace nefungovaly v realitě, je naprostou iluzí, že mobil povede ke změně k lepšímu. Naopak v tomto případě posílí vazby opačným směrem, než si dárce původně představoval. Nutno však říci, že pokud vztahy a komunikace v realitě fungují dobře, může mobil tyto pozitivní vazby samozřejmě posílit. Je určitě příjemné moci říci svému nejbližšímu slova lásky právě ve chvíli, kdy tento pocit prožíváme. Člověk tato slova však vždycky řekne tomu, koho skutečně miluje, a nemusí to být právě ten, kdo chtěl mobilního telefonu použít jako vodítka pro psy.