Silvestr a Nový rok

31. prosince slavíme Silvestr. Je to vlastně svátek svatého Silvestra, muže, který žil v Římě na přelomu 3. a 4. století. Zažil tzv. starý i nový věk. Nejdříve se musel skrývat při pronásledování křesťanů, později byl jmenován biskupem a na sklonku života se stal papežem.

Zvyk slavit konec roku v tento den je v Evropě poměrně nový. Pochází až z počátku dvacátého století.

Ve starém Římě připadal původně začátek roku na 1. března. Římané si posílali dárky a blahopřání a pořádaly se bujaré oslavy. Ve 2. století se začal příchod nového roku slavit 1. ledna.

Po přijetí juliánského kalendáře se 1. leden stal jen jedním ze svátečních vánočních dnů. Začátek roku se počítal v různých stoletích a různých zemích od jiného data. Mohlo to být od 1. března, 25. března (zvěstování panně Marii), od Velikonoc, od první adventní neděle, od 25. prosince. Až od 16. století se přijetím gregoriánského kalendáře ujímá 31. prosinec jako poslední den v roce. I gregoriánský kalendář však nepřijaly všechny země najednou. V Čechách se tak stalo v roce 1584.

První novoročenky v Čechách rozeslal hrabě Karel Chotek. Bylo to v roce 1827. Do té doby byl rozšířený zvyk na Nový rok navštěvovat s malým dárkem své známé a příbuzné osobně.

Církev zasvětila 1. leden svátku Obřezání Páně. Jeho oslavy měly probíhat v tichu a motlitbě, což se dostávalo do rozporu s předkřesťanským zvykem slavit konec roku (ať už končil v kterýkoli den) hlučně a nevázaně.

Letos máme opět příležitost oslavit vstup do dalšího tisíciletí. Na přelomu let 1999 a 2000 tak bylo možné slavit podle astronomického kalendáře. Tento kalendář začíná nulou, tedy vlastně o rok dříve než kalendář historický. Podle historického kalendáře začíná kalendář rokem 1 a druhé tisíciletí končí uplynutím roku 2000. První místa, kde lidé oslaví Nový rok budou na Marshallových ostrovech, Tuvalu, Fidži. Jedním z posledních míst jsou souostroví Samoa a Tonga.

Ať už oslavujete kdekoli, ať je vaše vykročení do nového roku šťastné.