Na Svatého Štěpána

Svátek svatého Štěpána se datuje už od 4. st. Štěpán byl řecky hovořící Žid, jáhen z Jeruzaléma. Byl výborný řečník. Dnes je zobrazován s palmovou ratolestí. K ukamenování byl odsouzen za prohlášení, že členové sanhedrinu - vysoké rady Jeruzaléma - jsou vinni vraždou Mesiáše. Rozsudek byl vykonán někdy v l. 35 až 37 u Damašské brány před Jeruzalémem.
V Uhrách se považuje za národního světce. V Bavorsku je patronem koní a v tento den vodí hospodáři své koně před kostel sv. Štěpána k požehnání. Ve Francii se zase žehná vinné révě. U nás se lidé navštěvovali, nosili si dary a chodilo se koledovat. Dříve se lidé snažili uhádnout svůj osud z povahy darovaných věcí.

Koleda, koleda Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.


Název koleda se odvozuje od římských lednových přání Calendae Januarie. Původním smyslem obchůzek bylo přinést štěstí a blaho v hospodářském a rodinném životě. Zdá se, že i koledy mají souvislost se zimním slunovratem a starými Římany. Koledy se obracejí k jarnímu času, k začátku zemědělských prací.

Vinšuju vam novy rok:
abyste dočkali Krista Pana na přes rok,
abyste měli pohanky po hambalky,
žita od ščita do ščita
a pšenice od hranice do hranice.
Kolik jest v lese jedliček,
abyste měli do roka teliček.
Kolik v lese bučku,
tolik ve chlevě byčku.
(J. Vyhlídal, Naše Slezsko)


Na sv. Štěpána odcházeli ze služby čeledíni, někde i děvečky (jinde dívky čekaly do Nového roku). Z tohoto zvyku vzniklo pořekadlo Na Štěpána není pána. Na odchodnou ze služby se dával zvláštní koláč. Mohl vypadat jako kruh tvořený třemi spletenými prameny, ozdobený ořechy rozmarýnem a pentlemi. Nebo do koláče byly zapíchané pruty ozdobené růžemi a barevným papírem. Na prutech bylo rozvěšené cukroví a koláč sám byl ozdoben jablky, ořechy, trnkami. Nad koláčem se pak doma sešla celá rodina i mnoho známých a oslavovalo se.