Nemám ráda rozvody
14.12.2000 Šárka Adámková 12 názorů
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo dvanáct a sestře šest let. Po rozvodu u nás táta ještě několik měsíců bydlel, než nastal ten den, kdy se měl stěhovat.
Balení věcí, ujišťování, že nás má rád, ale hlavně bezmocnost provázela ty chvíle. Když odešel, bylo u nás strašně smutno a Vánoce už nikdy nebyly takové jako předtím. Často jsme si volali a společně trávili každý druhý víkend, ale...chyběl při našich každodenních starostech i radostech. Když dostala sestra první pětku, nebyl nablízku, aby řekl: "Nevadí, to spravíš." Když jsme venku našly zraněnou sýkorku a ona nám pak umřela, neviděl, jak nám to bylo líto. Nebyl s námi, když jsme měly v noci zlé sny ani když jsme prožívaly své první lásky. A nikdy se nedověděl, jak jsme během jednoho velkého úklidu našly jeho papuče a zbytek dne pak proplakaly.
Proto, když říkám, že nemám ráda rozvody, vím o čem mluvím. Znám dobře tu dobu, kdy se z otců stávají "navrhovatelé" a z maminek "odpůrkyně." Případně z rodičů "smluvní strany." A z dítěte, které do té doby bylo "broučínek" je najednou "nezletilý" nebo "nezletilá." Z citů se stává "předmět sporu" a z nejkrásnějších chvílí "manželský nesoulad." Doba, plná smutku a slzavých dní, nekončí vynesením rozsudku a do dětské duše se vkrádá zmatek. Děti jsou naivní a často si myslí, že věci by měly fungovat, jak mají. Milují oba rodiče a nerozumí tomu. Jako pingpongový míček pak lítají mezi tátou a mámou. Tátou, který si drahými dárky a víkendovými návštěvami cukráren hojí své špatné svědomí, aby pak v týdnu nalézal nový smysl života po boku mladičké přítelkyně, a mámou, na které zůstane závaží všedních starostí.
Rodina se jako váza rozbije na kusy, které už nikdo nedá dohromady. A můžete mít to nejlepší lepidlo, vždy alespoň jeden kousek chybí. A kdybyste ho stokrát chtěli nahradit jiným, nikdy už to nebude ono.
A pro to všechno, co jsem zde uvedla, nemám ráda rozvody.
Ale Ty ne...
Podíval jsem se na Tebe a usmál se,
myslel jsem, že mě uvidíš, ale Ty ne...
Řekl jsem "mám Tě rád" a čekal, co Ty na to,
myslel jsem, že mě uslyšíš, ale Ty ne...
Prosil jsem Tě, aby sis šel se mnou hrát s míčem,
myslel jsem, že půjdeš, ale Ty ne...
Nakreslil jsem obrázek jen pro Tebe,
myslel jsem, že si ho necháš, ale Ty ne...
Řekl jsem Ti, že budu mít zápas a doufal jsem,
že tam budeš.
Řekls, že určitě přijdeš, ale nepřišels.
Prosil jsem Tě, abys byl se mnou, dokud jsem malý,
myslel jsem, že budeš chtít, ale Ty ne...