Předvánoční zvyky

Dlouhé zimní noci již odedávna přitahovaly pozornost lidí. Slavil se zimní slunovrat, ve starém Římě saturnálie a narození nepřemožitelného Slunce. Dávné zvyky nazýváme pohanskými, novější křesťanskými, ale obojí se v průběhu času překrylo, někdy má jeden obyčej dvě různá vysvětlení, jindy křesťanství doplnilo a obohatilo staré tradice. Zvyky i průvody se lišily kraj od kraje. Ať si z nepřeberného množství zvyklostí a pravidel vybereme jakákoli, můžeme jimi svůj život pouze obohatit.

V dnešních dnech se konají průvody většinou už jen mikulášské. Dříve se začínalo již o sv. Barboře. V průvodu chodilo několik dívek oblečených do bílých šatů, s vlasy sčesanými přes obličej a s věnečkem na hlavě. Nesly metlu a dárky. Někde barborky nesly i vydlabanou tykev s naznačeným obličejem a s rozsvícenou svíčkou uvnitř. Dětem slibují příchod mikuláše a nabádají je ke zbožnosti (jejich huhňavé "muli se", do dnešních dob zachované spíše jako mulisi, bylo původně modli se).

Po barborkách přicházel mikuláš. Mikuláše doprovázel čert a anděl, někde i mikuláška, často ale byly průvody početnější a připomínaly průvody masopustní, včetně masek zvířat. Před průvodem chodili běžci, kteří si na hospodářích vyprošovali volný vstup do stavení.

V některých zemích v Evropě nechodil mikuláš s andělem, ale Ruprecht připomínající úborem čerta. Ruprecht s dětmi promlouvá, předčítá jim, nechová se tedy docela jako čert doprovázející mikuláše.

Svátek sv. Mikuláše se slaví na paměť biskupa Mikuláše z Myry v Malé Asii. Ten žil ve 4. st. n. l. Kult sv. Mikuláše se rozšířil přes Itálii rychle po celé Evropě. K nám se dostal ve 14. století. V zemích, odkud kult sv. Mikuláše pochází, mikulášské průvody nenajdeme. Děti tam dostávají dárky na místo za oknem.

Zdá se, že i v mikulášských průvodech se spojují prvky předkřesťanské s křesťanskými.

Po mikuláši (13. prosince) přicházely luciny.

V předvečer svátku sv. Lucie přicházely dříve do stavení luciny, lucky. Byly svým úborem (bílými šaty, zamoučenými obličeji) podobné barborkám. V různých krajích nosily různou ozdobu hlavy - nádobu na mléko, čapí zobák, koňskou hlavu. Byly málo laskavé a u dětí spíše budily strach.

V průběhu celých "svatých nocí" se objevovaly perchty. Jejich úbor a obarvení obličeje se lišilo podle krajů. Někde chodily i v masce podobné čertu. Nabádaly děti ke střídmosti a nehodné trestaly.