tisk-hlavicka

"2021" – Rok dezinformací a deziluzí

5.1.2022 Brůna Jiří Matěj 6 názorů

Rok 2021 je definitivně minulostí, pomalu se nám rozbíhá ten s téměř samými dvojkami v datu…

Jestli budeme na jeho konci bilancovat s hodnocením ´chvalitebný´, ukážou samozřejmě až následující měsíce. Vzhledem k tomu, jak je všeobecně nahlíženo na rok nedávno skončený a také s ohledem na různé predikce, si přiznejme, že dvojka na školní stupnici by byla skvělou známkou. Jak jenom výstižně shrnout rok jemu předcházející? Jako rok dezinformací a deziluzí!

 

Není dezinformace jako dezinformace

Zcela dominujícím tématem v uplynulém roce byl nadále koronavirus, kdy se vedle těžko zpochybnitelných poznatků stal z dezinformací nejrůznějšího druhu ještě mnohem větší fenomén, než tomu bylo doposud. Některé z nich náležejících do kategorie ryzích teoretických fabulací, jako například legendy o záměru Billa Gatese skrze covid snížit světovou populaci, lze ověřit jedním letmým pohledem do statistik o globálním vývoji obyvatelstva, které se nám zase rozrostlo o více než osmdesát milionů a v tomto roce bude atakovat hranici osmi miliard. Od začátku je třeba neustále opakovat, že covid neradno podceňovat, nicméně potenciál vyhladit lidstvo snad nemá ani v těch nejbujnějších představách covidových fanatiků. Podstatně zajímavějším, než zjevné konspirace bylo v uplynulém roce pozorovat, jak nálepkou ´dezinformace´ byly nezřídka opatřovány i daty podložené nestrašící interpretace a střízlivé návrhy, jakým směrem nastavovat epidemiologická opatření či legitimní konstruktivní kritika těch stávajících.

 

Každý má právo věřit, čemu chce

Boj s dezinformacemi je celkově velmi tenký led, a to třeba právě z důvodu zneužitelnosti. Jinými slovy, předkládaná relevantní data, která se nám zkrátka nelíbí či nehodí, jednoduše prohlásíme za hoax, fake a dezinformaci, a tím je problém vyřešen. Moderní svobodná společnost je ovšem postavena na přesném opaku, tedy kromě jiného na pluralitě názorů. Nechť každý posoudí, jaké zprávy, data či interpretace mu dávají smysl. Uplynulý rok takového materiálu poskytl více než dost. Pojďme si pro inspiraci připomenout, jaké všechny barevné odstíny hrály v mnohdy zdánlivě černobílých filmech.

 

Tečka, otazník nebo vykřičník?

Jako oficiální stanovisko jsme se například v březnu dozvěděli, že očkovaní lidé se nemohou nakazit, ani nemoc šířit. Realitu všichni známe. Mnoho lidí také uvěřilo, že očkováním, ačkoliv třeba sami nemoc bez větších problémů prodělali a nepatří do rizikové skupiny, přispějí ke společnému dílu ´tečky za koronavirem´. Tečka se ovšem změnila ve velký otazník či vykřičník doprovázený pochopitelnou frustrací, rozladěním, deziluzí a skepsí. Počátek roku, kdy se nejen u nás začínalo s očkováním, byl vyhlížen s nadějí a rozumnými očekáváními, do kterých zapadala i ujištění z různých stran, např. Evropské komise nebo vlád jednotlivých zemí, že očkování zůstane v pravém slova smyslu dobrovolné, že nedojde ke vzniku občanů druhé kategorie na základě využití či nevyužití možnosti (nikoliv povinnosti) nechat se vakcinovat. Zároveň se však začaly šířit zprávy o tom, že pojetí ´dobrovolnosti´ dostane zcela nový rozměr, že jednou či dvěma dávkami to neskončí, že neočkovaní budou prakticky vyloučeni z veřejného života a podobně. Přiznám se, že jsem se spletl, když jsem si tehdy myslel, že pravda bude někde uprostřed, tedy že k určitému zvýhodňování očkovaných bude docházet, nicméně současná realita, kdy se mladý zdravý člověk, který má třeba dokonce potvrzenu přítomnost vysoké hladiny protilátek, nemůže nechat ani ostříhat nebo si zajít na oběd do restaurace v zájmu boje proti respiračnímu viru, je více než znepokojivá až nepochopitelná.

 

Jak se z konstruktivní kritiky stal nepřítel

V uplynulém roce také velmi často zaznívalo tvrzení, že kritici současného stavu nepředkládají žádná funkční řešení. Kdo chtěl jiná řešení slyšet, jistě je slyšel, a to i se spoustou čísel, grafů a zahraniční inspirace. Jeden příklad za všechny? Strategie zacílení na rizikové skupiny není opravdu ničím novým a častý argument, že jde o nereálný výmysl, jenž nikde nebyl aplikován, stačí opět jednoduše konfrontovat s validovanými daty. Tak třeba Singapur, který má cca šest milionů obyvatel a od začátku sázel na diferencovaný přístup k nakaženým dle věku, eviduje něco přes 800 úmrtí za celou dobu pandemie. Česká čísla bohužel asi všichni známe. Jiný příklad představuje Švédsko, zhruba stejně velká populace a cca 15 000 zemřelých při podstatně mírnějších omezeních v porovnání s námi.

 

Mladí a zdraví v absolutním bezpečí? Není tomu tak, nemocnice však skutečně s covidem nezahlcují!

Ve druhé polovině roku na nás nejednou vyskočil titulek o tom, že teď už jde o pandemii neočkovaných a že na jednotkách intenzivní péče leží stále mladší pacienti. Opakovaně jsem se naproti tomu setkal s míněním, že relativně mladého zdravého člověka nemůže nějaký respirační vir vůbec potrápit. Ze svého okolí vím, že může. A pořádně. Jestliže vir prochází celou populací, bohužel nalezneme i příklady závažnějších průběhů u mladších věkových skupin. A nic na tom nemění ani skutečnost, že mnozí z nás chtějí nadále žít v přesvědčení, že jim se nemůže nic stát.

 

Údaje o hospitalizacích? Více starších očkovaných, než mladých neočkovaných

Pandemická opatření se nepochybně dotýkají úplně každého a nikdy nebude možné do nich zahrnout všechny individuální zkušenosti a příběhy, kdy některé z nich jsou skutečně smutné. Nezbývá než vycházet z agregovaných dat a pečlivě vyvažovat přínosy a dopady všech omezení a restrikcí. Když se bez emocí podíváme do statistik porovnávajících hospitalizace (aspoň snad již panuje shoda na tom, že nejde o to počítat lidi s rýmou, ale předcházet zahlcení nemocnic), opravdu dojdeme k závěru, že za vše můžou neočkovaní? Je pravdou, že při přepočtu na stejně početné skupiny převažují neočkovaní (modré sloupce). Hlavním rizikovým kritériem ovšem není ne/očkování, nýbrž věk. V modelovém příkladu, viz níže, kdy jde o nově hospitalizované v posledním prosincovém týdnu, je na první pohled vidět, že ve věkové skupině 70-79 muselo do nemocnice s covidem více očkovaných než neočkovaných za celou mladší polovinu populace, tedy tzv. 40-

 

 

 

Nenuťme děti a mladistvé do očkování, raději chraňme seniory

Pokud jde o nejmladší věkovou skupinu sledovanou v souvislosti s očkováním, tedy 12-17, zde na několik tisíc nových případů nakažení bylo všehovšudy 5 hospitalizací, z toho 3 očkovaní. Také je pravdou, že věkový průměr obětí covidu se během roku snížil, a to na 76,5 roku.

 

Příspěvku by patrně slušelo optimistické zakončení v duchu víry ve vítězství zdravého rozumu a návratu normálního světa, v němž se snažíme efektivně a cíleně chránit rizikové, léčit (nikoliv soudit) nemocné a nechat žít ostatní. Možná by ale stačilo vzájemně si popřát, aby lidé byli schopni spolu zase normálně slušně a věcně diskutovat bez ohledu na to, jestli jsou či nejsou očkovaní proti té či oné nemoci, jaký mají názor na řešení pandemie, problematiku LGBT či cokoliv jiného. V opačném případě by nám už totiž nepomohly snad ani kouzla Harryho Pottera a jeho kamarádů z bradavické školy…

 

Zdroje použitých dat:

 

 

Názory k článku (6 názorů)
Autor lže julie50 5.1.2022 20:14
*Děkuji Roya 6.1.2022 16:16
**Re: Děkuji julie50 6.1.2022 19:3
Největší Babišova lež je že, kdo nosí ná... Jan Omasta 7.1.2022 21:40
*Re: Největší Babišova lež je že, kdo n... Konzerva 10.1.2022 22:40
*Re: Největší Babišova lež je že, kdo n... julie50 15.2.2022 23:22




Podobné články


Další od autora Brůna Jiří Matěj >>


Vyhledávání článků podle věku


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.