Zdá se, že česká veřejnost je v otázce řešení koronavirové situace, v čase opět prudce narůstajících čísel, nadále velmi rozdělená.
Cesty k nalezení alespoň rámcového společenského konsenzu, jak se s virem konečně naučit rozumně žít, se popravdě příliš nepřibližují. Naopak, pomyslné příkopy, zejména pokud jde o přístup k očkování, se zřetelně prohlubují a názorové střety nabírají na vyhrocenosti. Nejvyšší čas pokusit se opět alespoň o kus stmelit společnost tak, jako tomu bylo na počátku epidemie, kdy si obětavosti, solidarity a praktičnosti bezejmenných hrdinů všedních dnů nové doby, kteří vyráběli roušky nejen pro sebe a svou rodinu, ale často také pro úplně neznámé bližní, všiml takřka celý svět.
Jednotlivé politické kroky a postupně zveřejňované další plány, jakým způsobem v následujících týdnech čelit další vlně covidové nákazy, ovšem hrozí tím, že přispějí nikoliv k posílení tak žádoucí soudržnosti a ohleduplnosti, nýbrž spíše k otevřené nenávisti mezi očkovanými a neočkovanými, která se projevuje bohužel již dnes a je zcela zbytečná, nemístná a absurdní. Naší zemi dlouhodobě chybí nějaká důvěryhodná charismatická tvář covidové agendy, která by dokázala jednotlivé kroky v rámci jasně nastavených základních rysů strategie srozumitelně a bez jakýchkoliv výhrůžek, osočování a strašení vysvětlit. Namísto toho byla před pár dny představena další část očkovací kampaně. Jak tuto kampaň charakterizovat? Syrová, drsná, naturalistická, brutální, explicitní, ...? Osobně bych ji označil jako hnusnou a eticky nepřijatelnou. Opravdu chceme, aby se na tohle dívaly děti?
Rozdělující potenciál již tak rozdělených a znesvářených táborů má také chystaný balíček opatření v rámci tzv. ´lockdownu pro neočkované´, a to zvláště v době, kdy se i z odborných kruhů začínají množit hlasy v tom smyslu, že za dynamikou šíření viru stojí spíše očkovaní, jimž byla zavádějící komunikací vnuknuta iluze jejich neohroženosti, bezinfekčnosti a naprosté bezpečnosti pro své okolí.
Je třeba si na rovinu přiznat, že koronavirus je respiračním virem, pro jehož šíření je klíčovým faktorem nikoliv primárně poslušnost či neposlušnost lidu, nýbrž sezónnost. Smiřme se už s tím, že absolutní vymýcení viru je totálně nereálná iluze, a to i kdybychom se testovali každý den a očkovali každý měsíc. Škoda, že odborně podložené poznatky hovořící v tom smyslu, že i očkovaní mohou koronavirus šířit, i se jím nakazit, byla ještě před pár měsíci označována nálepkou dezinformační.
Zároveň oficiální údaje ukazují, že jistou účinnost ochrany před těžkým průběhem onemocnění vakcíny skutečně mají. Jestliže se v našich nemocnicích nachází na jednotkách intenzivní péče zhruba stejný počet očkovaných i neočkovaných seniorů, tak při cca čtyřpětinové proočkovanosti této skupiny by se mohla účinnost očkování blížit 80 procentům, což je sice méně, než deklarovali výrobci, avšak i tak jde o velmi významný, ne-li klíčový příspěvek k tomu, co by mělo být hlavním cílem celého snažení, tedy předejít zahlcení nemocnic rizikovými pacienty. Právě na rizikové skupiny, jimiž tedy nejsou pouze lidé v seniorním věku, je třeba cílit ochranná opatření. Namísto toho nepochopitelně nabývají reálných obrysů plány na další plošné testování ve školách nebo očkování dětí ve věku od pěti do jedenácti let, jichž se pandemie opravdu, až na naprosté výjimky, netýká.
Mnohokrát opakované tvrzení, že očkováním nerizikových chráníme nejen je samotné, ale především jejich zranitelnější a křehčí okolí, třeba prarodiče, tak s ohledem na výše zmíněné vzalo za své. Proč si také nepřiznat, že podstatná část mladších lidí se nechala očkovat nikoliv ze zdravotních důvodů, jinými slovy ze strachu z těžší formy covidu, nýbrž z důvodu vidiny ´jednoduššího života´? Kvůli možnosti cestování, sportu, návštěvě restaurací, … Neexistuje rozumný důvod, proč takový pragmatismus podrobovat kritice, což se též nezřídka děje. Zkrátka, očkovaný nerovná se militantní Covidista a neočkovaný nerovná se Antivaxer/Popírač.
Žhavým tématem ve světle nové covidové reality se také stala otázka, zda by stejná pravidla testování neměla platit i pro očkované. Spravedlivé a dobré řešení popravdě neexistuje. Aktuálně mohou takzvaně bezinfekční očkovaní na rozdíl od testovaných neočkovaných vir libovolně rozšiřovat, což logicky není žádoucí stav. Jestliže ovšem připadne povinnost neustálého testování i na očkované, většina z nich se bude oprávněně cítit podvedena, neboť podmíněně schválenou vakcinaci podstoupili právě kvůli zmíněným výhodám.
Pokud se rozhlédneme kolem sebe, různými směry od našich hranic, vidíme také zcela protichůdné přístupy. Země jako Dánsko, Švédsko, Norsko, částečně třeba i Velká Británie a další se v podstatě vrátily ke stavu a chodu veřejného života či celé společnosti do období před covidovou pandemií a veřejně deklarují, že k novému typu koronaviru je třeba přistupovat v první řadě jako k respiračnímu viru, kterým ostatně je. Naproti tomu, především na jih od nás, typicky ve Francii, Itálii, ale i Rakousku vidíme takové utahování smyčky, především nad neočkovanými, jež by bylo ještě před pár měsíci vnímáno jako nereálná úvaha pocházející z dezinformačních zdrojů. Samozřejmě je jen na nás, jaký kurz zvolíme. A snad v něm nezapadne ani tolik vzývaný zdravý rozum!
Skok